pocitace1

2011-05-26T00:10:00.000-07:00

Ako zmeniť výšku úrovne funkcie Undo (Späť) v programoch MS Excel a Word??

V kľúči
[HKEY_CURRENT_USER\Software\Microsoft\Office\9.0\Excel\Options]
urobte nasledujúcu zmenu.
Vytvorte premennú typu DWORD s názvom UndoHistory a nastavte jej hodnotu na požadované číslo.
Obdobne to funguje aj pre MS Word.

2011-03-08T07:54:00.000-08:00

ako zapnúť v Microsoft Word tzv. Live Scrolling ??
(alebo tiež priebežné posúvanie textu)
Ak bežne skúšate posúvať text pomocou scrollbaru na pravej strane pomocou
ľavého tlačidla myši, nevidíte, ako sa text posúva.
Zmenu uvidíte až po pustení tlačidla myši.
Použitím tohto triku budete môcť priebežne sledovať,
kde sa v texte nachádzate aj bez pustenia tlačidla.

Nájdite kľúč
[HKEY_CURRENT_USER\Software\Microsoft\Office\[Office Version]\Word\Options].
Položka [Office Version] môže byť rôzna.
Je to spravidla 8.0, 9.0 alebo 10.0 v závislosti od verzie kancelárskeho balíka Office.
Otvorte tú, v ktorej sa nachádza podkľúč Word.
Niekedy je potrebné vytvoriť aj podkľúč Options.
Teraz vytvorte premennú s názvom LiveScrolling typu STRING a nastavte jej hodnotu na 1.
Pôvodný stav dosiahnete nastavením hodnoty na 0.

2011-02-09T05:57:00.000-08:00

Ako zapnúť v Microsoft Word tzv. Live Scrolling ??
(alebo tiež priebežné posúvanie textu)
Ak bežne skúšate posúvať text pomocou scrollbaru na pravej strane pomocou
ľavého tlačidla myši, nevidíte, ako sa text posúva.
Zmenu uvidíte až po pustení tlačidla myši.
Použitím tohto triku budete môcť priebežne sledovať,
kde sa v texte nachádzate aj bez pustenia tlačidla.

Nájdite kľúč
[HKEY_CURRENT_USER\Software\Microsoft\Office\[Office Version]\Word\Options].
Položka [Office Version] môže byť rôzna.
Je to spravidla 8.0, 9.0 alebo 10.0 v závislosti od verzie kancelárskeho balíka Office.
Otvorte tú, v ktorej sa nachádza podkľúč Word.
Niekedy je potrebné vytvoriť aj podkľúč Options.
Teraz vytvorte premennú s názvom LiveScrolling typu STRING a nastavte jej hodnotu na 1.
Pôvodný stav dosiahnete nastavením hodnoty na 0.

Rady

2010-06-15T02:19:00.000-07:00

Obnovovaci frekvence monitoru ve hrach pod openGL (defaultne 60Hz) se da zmenit editaci registru ve vetvi :
[HKEY_LOCAL_MACHINE\System\ControlSet001\Services\nv4\Device0]
"NV11_Modes" (Geforce2 MX-400)

tipy a triky

2010-06-07T02:27:00.000-07:00

v regedit.exe :
HKEY_LOCAL_MACHINE\Software\NVIDIA Corporation\Global\NVTweak
pridej tam hodnotu DWORD s nazvem CoolBits a prirad ji hodnotu 3.
Potom se ti v ovladacich (vlastnosti plochy->nastaveni->...) objevi zalozka pro zmenu frekvenci.

PS: Pokud klic NVTweak neexistuje, tak si ho zaloz.

tipy a triky

2010-05-25T01:57:00.000-07:00

Ještě než se pustíte do úprav, musíte být přihlášen jako Administrator (resp. jako uživatel s právy správce systému). Program InCD musí být odinstalován (poté je doporučeno restartovat počítač). Stáhněte si soubor nerouser.zip (http://www.cdr.cz/files/software/Ahead/nerouser.zip)(24kB)

1. Rozbalte zip a soubory nahrajte do adresáře Nero\Misc (většinou asi \Program Files\ahead\Nero\Misc).
2. Pravým tlačítkem myši klikněte na souboru NeroSecurity.inf dejte a vyberte příkaz Install.
3. V Control Panel -> Administrative Tools spusťte službu NeroSVC (klikněte na položce pravým tlačítkem myši a vyberte příkaz Run).
4. Spusťte program Nero a v nabídce File -> Preferences vyberte záložku Security, na níž můžete přidělit vypalovací práva zvolené skupině uživatelů.
Někdy se může stát, že se u síťových disků objeví červená značka X, přestože disky jsou dostupné. V takovém případě stiskněte v Exploreru klávesu F5. Zmizí-li červené značky, pokračujte bodem 11. V opačném případě pokračujte bodem 5.
5. Aby bylo možné tyto červené značky odstranit, je třeba službu NeroSVC přihlásit pod uživatelským účtem s právy správce systému.
6. Ukončete službu NeroSVC (klikněte na položce pravým tlačítkem myši a vyberte příkaz End).
7. Aby tyto červené značky u síťových disků zmizely, je potřeba program Nero spustit a hned zase ukončit (ale Explorer v programu Nero musí být alespoň chvíli aktivní).
8a. Dvakrát klikněte na NeroSVC.
8b. Jděte na Log On.
8c. Zvolte přepínací tlačítko This account.
8d. Zde zadejte uživatelské jméno správce místního počítače (ne správce sítě) nebo jiného uživatele s právy správce systému a zadejte a potvrďte také heslo.
8e. Potvrďte, ale okno Services ještě nezavírejte.
9. Pokud v seznamu v dialogu Control Panel -> Administrative Tools -> Local Security Policy -> Local Policies -> User Rights Assignment -> Log On As Service ještě není uvedený uživatel (nebo skupina, do které patří), kterého jste zadali v bodě 8d), přidejte jej a zavřete dialog.
10. Spusťte službu NeroSVC - viz bod 4.
11. Nyní již může každý uživatel, patřící do skupiny zadané v bodě 4, vypalovat.

tipy a triky

2010-05-19T04:16:00.000-07:00

Ako sa dajú v Media Playeri sprístupniť funkcie pre DVD.
Otvorte kľúč
[HKEY_CURRENT_USER\Software\Microsoft\MediaPlayer\Player\Settings]
a vytvorte novú premennú typu STRING s názvom EnableDVDUI.
Nastavte jej hodnotu na yes.

tipy a triky

2010-05-11T06:51:00.000-07:00

Keď už sme pri programako sa dá premenovať názov okna podobne, ako to bolo pri Windows Exploreri.
V kľúči
[HKEY_CURRENT_USER\Software\Policies\Microsoft\WindowsMediaPlayer]
vytvorte premennú typu STRING s názvom TitleBar a ako jej hodnotu nastavte
požadovaný reťazec.

Jak na počítač

2010-05-10T00:20:00.000-07:00

Media Player sa pokúsi pri existencii novej verzie stiahnuť ju z Internetu.
Pomocou GUI sa podľa môjho názoru táto možnosť prakticky nedá odstrániť,
iba obmedziť, resp. oddialiť. V registroch to však ide.
Skúste tento kľúč:
[HKEY_LOCAL_MACHINE\SOFTWARE\Microsoft\MediaPlayer\PlayerUpgrade].
Vytvorte premennú typu STRING s názvom AskMeAgain a nastavte hodnotu na no.
Výzva na upgrade by sa vám už nemala nikdy objavovať.

programy

2010-05-07T06:27:00.000-07:00

ako odstrániť z programu Media Player často nepotrebné položky Radio Bar,
Media Favorites a Finding New Station.

Otvorte kľúč [HKEY_LOCAL_MACHINE\Software\Policies\Microsoft\WindowsMediaPlayer].
Teraz vytvorte premenné typu DWORD s názvami NoRadioBar, NoMediaFavorites,
NoFindNewStations a nastavte ich hodnoty na 1.
Nastavenie na 0 obnoví pôvodné nastavenia.

Jak na XP

2010-05-06T00:17:00.000-07:00

DisablePagingExecutive
Zmena hodnoty z nuly na 1 sa prejaví len na systémoch, ktoré majú viac ako 128 MB RAM, pretože toto nastavenie
používa významnú časť systémových zdrojov počítača. Keď nastavíte hodnotu na číslo [1], systém zabráni
stránkovaniu „executive“ súborov, čo zrýchli OS a chod väčšiny programov.

ClearPageFileAtShutdown
Nastavením hodnoty na [1] sa pri každom vypnutí počítača vymažú dáta z pamäte, tento úkon, ale výrazne spomalí
vypínanie počítača. Ak patríte k tým viac paranoidným užívateľom, táto „utilitka“ vás ešte viac upokojí.

IoPageLockLimit
Táto hodnota limituje maximálne množstvo kilobytov, ktoré môžu byť „uzamknuté“ pre Input/Output operácie--transfer
jednotlivých súborov. Pre Windows XP je väčšinou nastavená hodnota 0, niekde sa môže objaviť aj 512 KB či 0,5.
Optimálna hodnota čísla sa vypočíta podľa vzorca X*1048576, čo je 1024*1024 bytov. X sa udáva v megabytoch.
Táto zmena sa ale hodí skôr pre počítače, ktoré zdieľajú dáta v sieti príp. sa používajú na rôzne serverové účely.

Na záver ešte jeden trik. Windows Explorer cachuje DLL súbory (Dynamic Link Libraries) do pamäte po dobu,
dokedy tieto aplikácie, používajúce DLLká, nie sú zatvorené. To zbytočne zaťažuje pamäť.
Preto pôjdeme do HKEY_LOCAL_MACHINE\SOFTWARE\Microsoft\Windows\CurrentVersion\Explorer.
Vytvoríme nový DWORD s názvom „AlwaysUnloadDLL“ a nastavíme defaultnú hodnotu na 1. Tak už Windows
nebude cachovať DLL súbory do pamäte.

Windows XP

2010-05-04T23:52:00.000-07:00

Windows XP síce vyžadujú pomerne dosť pamäte, Microsoft odporúča minimálne 128 MB, no pokiaľ majú Xpčka tejto
„šťavy“ dostatok, dajú sa s ňou, teda s tou pamäťou, robiť zaujímavé veci. Nasledujúce úkony budú vyžadovať zásah
do registrov, preto ich odporúčam vykonávať len tým skúsenejším. Ako základ si zoberieme cestu do registrov:

HKEY_LOCAL_MACHINE/SYSTEM/CurrentControlSet/Control/Session Manager/Memory Management

LargeSystemCache
Táto hodnota je defaultne nastavená na [0], ak ju zmeníme na [1] v podstate tým povieme operačnému systému, aby
uvoľnil 4 MB systémovej pamäte, ktorá je inak vyhradená pre „disk caching“, pre file system caching.
Týmto spôsobom vlastne operačný systém cachuje kernel OS do pamäte, takže aplikácie sa stavajú rýchlejšími
a dostupnejšími. Podľa Microsoftu je hodnota [0] odporúčaná pre serverové aplikácie, ktoré vyžadujú svoje vlastné
cachovanie, ide napr. o SQL Server, príp. IIS. Táto hodnota je napr. defaultne zapnutá u Windows 2000 Server.
Ak zmeníte hodnotu na 1, váš systém bude spotrebúvať viac pamäte, čo môže na druhej strane spomaliť iné
procesy--napr. SQL či IIS. Pre užívateľa, ktorý nevyužíva serverové aplikácie môže táto zmena znamenať výrazné
zvýšenie rýchlosti aplikácii.

T i p y a t r i k y p r o W i n d o w s 9 5 / 9 8 / M e

2010-05-02T09:36:00.000-07:00

Kdo vysypává koš?
Nevím, jak u vás, ale u nás je otázka: „Kdo má vysypávat koš?“ poměrně častá. Ve Windows je to jednoduché
– koš si vysypáváte sám. Ale vážně: ve Windows existuje (jak jistě víte) Koš. Do Koše se přesouvají
všechny soubory, které jste se rozhodli zrušit. To má svoje výhody i nevýhody. Výhodou je skutečnost,
že soubor není definitivně zrušen a můžete ho obnovit. Nevýhodou je to, že i po zrušení souboru vám tyto
zrušené soubory zabírají místo na pevném disku.
Je třeba vědět, že vlastnosti Koše si můžete individuálně nastavit podle svých potřeb. Přepněte se na
zobrazení plochy a klepněte pravým tlačítkem myši na ikonu Koš.
V okně Koš – vlastnosti je několik karet, jedna
pro každý pevný disk (nebo samostatný oddíl
pevného disku) a jedna karta pro celkové nastavení.
Klepněte nejprve na ouško karty Globální nastavení.
První rozhodnutí je, zda budete koše pro
jednotlivé jednotky konfigurovat stejně nebo na
každé jednotce samostatně. Individuální nastavení
má svoje výhody, protože např. na jednotce,
kterou budete používat jako archivní médium,
nebudete třeba koš potřebovat vůbec, naopak na
pracovním disku se vám může hodit větší objem
koše.
Pokud zvolíte přepínač Konfigurovat jednotky nezávisle,
budete moci nastavit individuálně vlastnosti
koše na jednotlivých kartách pro každou
jednotku.
Na obrázku je použito jednotné nastavení společné
pro všechny jednotky bez výjimky.
Pokud u koše zaškrtnete tlačítko Nepřesouvat soubory do koše... budou soubory, které zrušíte, ihned
rušeny a nebudou do odpadkového koše přesunuty. Toto nastavení je poměrně nebezpečné, protože vám nedává
možnost běžnými prostředky nechtěně zrušený soubor obnovit. V každém případě při zaškrtnutí tohoto
políčka použijte i volbu Při odstraňování zobrazit žádost o potvrzení. Je to záchranná brzda, kdy se ještě můžete
rozmyslet, zda soubor skutečně odstranit nebo ne. Naopak, pokud se rušené soubory přesouvají do koše,
má smysl nepožadovat potvrzení při odstraňování souborů, protože si tím urychlíte práci a vždy máte
možnost se ke zrušenému souboru vrátit zpět.
V případě, že není zatrženo políčko Nepřesouvat soubory do koše..., můžete pomocí jezdce nastavit
v procentech velikost prostoru na disku, který bude vyhrazen pro rušené soubory. Standardně se používá
hodnota 10%, ale u velkých disků by to byla asi hodnota zbytečně veliká, myslím, že postačí velikost koše
asi do 200-300 MB, záleží ale na velikost souborů, se kterými pracujete.

T i p y a t r i k y p r o W i n d o w s 9 5 / 9 8 / M e

2010-04-30T03:33:00.000-07:00

Pokud prostor následně uvolníte, nebo jste funkci dříve zakázali, zprovozníte ji následujícím postupem:
• Otevřete okno Systém – vlastnosti, kartu Výkon (použijte buďto příkaz Start > Nastavení > Ovládací
panely > Systém > Výkon nebo klepněte pravým tlačítkem myši na ikonu Tento počítač na ploše
a z místní nabídky vyberte Vlastnosti a následně kartu Výkon).
• Na kartě Výkon klepněte na tlačítko Systém souborů:
Na kartě Pevný disk je nastavena velikost
místa na disku, kterou je možné
využít pro ukládání dat pro
obnovení systému. Nejmenší hodnotou
je 200 MB. Největší hodnotou je
asi 15% celkové kapacity disku.
Čím větší hodnotu zvolíte, tím častěji
může systém automaticky vytvářet
systémové body přerušení. Pokud
není údaj o velikost místa na disku
uveden a celá položka je pouze šedivá
a přitom na disku je místa dostatek,
není funkce Obnovy povolena.
Klepněte na ouško karty Poradce při
potížích a zrušte zaškrtnutí políčka
Zakázat obnovení systému.
• Pokud obráceně nebudete chtít body obnovení systému ukládat, položku Zakázat obnovení systému zaškrtněte.
Systém si vyžádá restart a soubory, ve kterých byly uloženy dřívější záznamy o konfiguracích
pro body obnovení ve složce C:\_Restore budou smazány.
V e W i n d o w s M e z m i z e l M S - D O S ?

Ve Windows Me zmizel MS-DOS?
Více méně ano i ne. Řadu možností práce v MS-DOSu, které byly dostupné v předchozích verzích Windows
98/95 ve Windows Me již nenajdete. Chybí např. možnost restartu systému v režimu MS-DOS:
Vlevo je obrázek z Windows Me, vpravo tentýž dialog z Windows 98 SE. Jak vidíte, možnost spuštění
pouze v režimu MS-DOS v případě Windows Me chybí.
Na první pohled vám bude chybět i položka Příkazový řádek v nabídce Start > Programy. Hledejte ji nyní
pod nabídkou Start > Programy > Příslušenství.
Kde je Sysedit?
Pokud jste zvyklí pracovat se systémovými soubory *.ini s programem sysedit.exe, budete ho ve Windwos
Me marně hledat. Místo toho použijte aplikaci msconfig.exe, nejjednodušeji spuštěním pomocí Start >
Sustit. Zobrazí se okno, ve kterém můžete editovat soubory system.ini i win.ini.
Editace je jednoduchá: zaškrtnutím
políčka řídíte zahrnutí nebo
odstranění položky ze souboru.
Pokud potřebujete přidat novou
položku, použijte tlačítko Nový.
Polohu položky můžete měnit
tlačítky Přesunout nahoru/dolů.

tipy a triky

2010-04-27T08:06:00.000-07:00

• Příkazem Start > Programy > Příslušenství > Systémové nástroje > Obnovení systému otevřete základní
okno Obnovení systému:
• Vedle základních informací o systému obnovování v levé části okna, jsou vpravo umístěny přepínače,
kterými zvolíte další postup. Můžete vytvořit nový bod obnovení, použít existující bod obnovení nebo
(pokud jste obnovení provedli) toto obnovení odstranit.
• Pokud se rozhodnete vytvořit nový bod obnovení, klepněte na příslušný přepínač a potom na tlačítko
Další.
• Budete mít možnost zadat krátkou popisku, abyste se mohli snadněji zorientovat, jakému stavu tento bod
obnovení odpovídá:
O b n o v e n í s y s t é m u n e f u n g u j e

• Další postup je již snadný – klepněte na tlačítko Další a to je vše. Nemusíte se ani starat o datum nebo
čas, vše se automaticky uloží.
• V případě potřeby obnovit někdy později stav počítače, postačí vybrat v okně Obnovení systému přepínač
Obnovit předchozí stav počítače.
• Dostanete se do okna, ve kterém si vyberete datum, kdy byl bod obnovení vytvořen:
• Pro daný den se zobrazí body obnovení, které jsou k dispozici. V příkladu na obrázku se jedná o jeden
ručně vytvořený bod obnovení a jeden bod, který automaticky vytvořil systém. Zvolte bod, ke kterému
se budete chtít vrátit a klepněte na tlačítko Další. A to je v podstatě vše.
• Doporučuje se jak při vytváření bodu obnovení, tak i při vlastní obnově systému ukončit všechny aplikace.
• Je důležité vědět, že obnova se týká konfigurace, nikoliv třeba dokumentů, které jste od doby bodu obnovení
vytvořili. Tyto dokumenty samozřejmě ztraceny nebudou. Problém ale vznikne, pokud jste mezi
tím nainstalovali jinou aplikaci nebo hardware. Pokud jste si nevytvořili bod obnovení a nevytvořil ho
automaticky ani systém, musíte se rozhodnout, zda změny provedené po vytvoření bodu obnovy obětujete
nebo ne. Problém určitě vznikne tehdy, pokud byste chtěli nadále pracovat se soubory, které jsou ale
přidruženy k aplikaci, kterou jste při obnovení systému ztratili. V takovém případě budete muset buďto
zvolit jiný bod přerušení, nebo aplikaci znovu nainstalovat.
Obnovení systému nefunguje
Funkce obnovení systému se nainstaluje společně s instalací Windows Me, nemusí ale být spuštěna. Tato
funkce vyžaduje minimálně 200 MB volného prostoru na disku a pokud tento prostor k dispozici není,
nebude funkce aktivní.

2010-04-19T02:54:00.000-07:00

• Klepněte na ouško karty Výkon a následně na tlačítko Virtuální paměť.
V dialogovém okně Virtuální paměť
je standardně vybrán přepínač Virtuální
paměť nastaví systém Windows.
Pro změnu nastavení označte přepínač
Virtuální paměť nastaví uživatel.
• V polích Pevný disk, Nejméně a Nejvíce vidíte aktuální nastavení, které můžete změnit. Nejprve vyberte
z rozbalovacího seznamu Pevný disk nové umístění odkládacího souboru. Máte-li více disků, zvolte ten,
který jednak disponuje dostatečným volným prostorem a současně je to i disk s rychlým přístupem.
Základní informací o volném místě vidíte přímo v seznamu dostupných
disků.
• Pokud v poli Nejvíce zadáte hodnotu odpovídající právě zobrazenému volnému místu na vybraném disku,
bude se tato hodnota upravovat podle aktuálního stavu na disku.
• Pokud máte dostatek místa a chcete zrychlit přístup k odkládacímu souboru, nastavte hodnoty Nejméně
a Nejvíce stejně. Tím se prostor, který je na disku vyhrazený pro odkládací prostor, nebude uvolňovat
a bude v zadané velikosti plně rezervován pouze pro odkládání dat. Přístup k takovému odkládacímu
souboru je rychlejší než v případě proměnné velikosti vyhrazeného místa při zadaných různých hodnotách
Nejméně a Nejvíce.
NIKDY nezaškrtávejte Zakázat virtuální paměť. Mohlo by se stát, že počítač bude mít problémy se vůbec
rozběhnout a pravděpodobně nespustíte žádný program.
Instalujete nový SW/HW? – Použijte záchytné body!
Každá instalace nemusí být zcela bezproblémová. Pouze některé aplikace se vás zdvořile dotáží, zda
mají při instalaci nahradit, zachovat nebo alespoň archivovat staré soubory. Windows nyní přichází
s možností vytvořit si tzv. záchytné body, tj. stavy konfigurace, ke kterým je možné se bezpečně vrátit a obnovit
tak fungující stav před provedenými změnami.
Použití je velmi jednoduché:
T i p y a t r i k y p r o W i n d o w s 9 5 / 9 8 / M e

Kontrola disku a defragmentace

2010-03-16T05:08:00.000-07:00

Standardem při kontrole disku a defragmentaci souborů by se vám měl stát tento postup:
otevřete okno Tento počítač (nebo Průzkumník);
pravým tlačítkem klepněte na ikonu některého pevného diku vašeho počítače;
V místní nabídce
vyberte příkaz
Vlastnosti.
V dialogovém okně, které se otevře, klepněte na ouško karty Nástroje:

Na této kartě vidíte dva panely – jeden informuje
o stavu kontroly chyb na vybraném disku,
druhý o poslední provedené
defragmentaci.
Doporučuji před spuštěním defragmentace
vždy provést kontrolu chyb, proto klepněte na
tlačítko Zkontrolovat.
Defragmentaci disku spusťte teprve po úspěšném proběhnutí kontroly disku. Vlastní defragmentaci zahájíte
klepnutím na tlačítko Defragmentovat. V tomto případě se obejde možnost nastavení parametrů defragmentace
tak, jak jsme si v předchozí části ukázali, a defragmentace disku bude ihned spuštěna.
Pokud se chcete přesvědčit nebo změnit nastavení parametrů defragmentace, použijte místo tohoto postupu
spuštění příkazem Start > Programy > Příslušenství > Systémové nástroje > Defragmentace pevného
disku viz předchozí tip.
Přemístění odkládacího souboru
Častým případem je tato situace: koupíte standardní počítačovou sestavu a postupně ji vylepšujete.
Vzhledem k tomu, jak se dnes vyvíjejí ceny např. pevných disků, se možná rozhodnete k původnímu pevnému
disku dokoupit druhý, často výrazně větší disk. Problémem je to, že pokud budete chtít použít nový
větší disk jako systémový disk, budete muset řešit otázku přeinstalace systému a možná i většiny aplikací.
Můžete sice experimentovat s přenesením různých systémových souborů, ale jako nejschůdnější se asi nakonec
ukáže nová instalace. Windows a aplikace pro Windows jsou známé nejen svými nároky na paměť,
ale i na vlastní diskový prostor a ideální řešení by bylo přeinstalovat vše na nový disk a menší starší disk
používat jako pracovní nebo záložní medium.
Může se ale stát, že nová instalace nebude z jakéhokoliv důvodu možná, nebo, že bude stačit přesunout
na nový disk jenom datové soubory a pracovní prostory jednotlivých aplikací, a vše by mohlo nějakou dobu
zůstat při starém. Vedle adresářů a souborů, které dokážete přesunout klasickými metodami pomocí Průzkumníka
nebo nástroje Tento počítač, je možné přemístit i jeden z největších souborů na disku – odkládací
(swapovací) soubor Win386.swp. Dříve než se pustíte do práce, ukliďte si cílový disk: zlikvidujte nepotřebné
soubory a spusťte defragmentaci (viz samostatný tip na toto téma).
Odkládací soubor nelze přemístit běžnými nástroji pro práci se soubory a je nutno použít následující postup:
Otevřete okno Systém – vlastnosti (buďto příkazem Start > Nastavení > Ovládací panely > Systém nebo
klepněte pravým tlačítkem myši na ikonu Tento počítač na pracovní ploše a zvolte Vlastnosti).
I n s t a l u j e t e n o v ý S W / H W ? – P o u ž i j t e z á c h y t n é b o d y !

Defragmentace pevného disku

2010-02-02T07:24:00.000-08:00

Ať se vám to líbí, nebo ne, dříve nebo později bude téměř každý z uživatelů Windows nucen
defragmentaci pevného disku provést. Defragmentace vás nebude zajímat snad pouze v případě, že vaše
práce s počítačem se omezuje na občasné napsání dopisu nebo práci s jednoduchým programem,
neinstalujete žádné nové aplikace a nepřipojujete žádná zařízení... Pokud ale máte v rodině „počítačového
hráče“ nebo pracujete s počítačem velmi intenzivně, bude jenom dobře, pokud si zvyknete na pravidelné
provádění defragmentace pevného disku.
Ve stručnosti si řekneme,v čem je problém. Při práci s počítačem dochází k neustálému přesouvání dat
z pevného disku do paměti počítače a zpět. Na disk se zapisují data, která aplikace potřebují odložit, aby si
uvolnila paměť pro aktuálně prováděné úlohy, a která budou nakonec smazána při ukončení běhu aplikace.
Vy sami ukládáte nové soubory, jiné mažete. Při instalaci aplikací se na pevný disk ukládá množství dat. Už
při vlastním spuštění počítače se na pevný disk zapisují údaje, které se při dalším spuštění přepíší nebo doplní...
Stav pevného disku se tedy neustále mění. Vzhledem k omezené velikosti disku bude systém dříve nebo
později nucen využívat i mezery mezi stávajícími soubory, které se objevily po smazání některých nepotřebných
dat z disku. Po čase dojde k tomu, že na disku nebude dostatečně velké souvislé místo pro uložení
velkého souboru a proto bude tento soubor rozložen – fragmentován – na menší části, s tím, že každá část
má uloženu informaci, kde je navazující kousek.
D e f r a g m e n t a c e p e v n é h o d i s k u

Pokud budete dlouhodobě pracovat ve Windows bez provedené defragmentace (zejména v případě práce
s náročnými aplikacemi typu CorelDRAW, MS Office, Photoshop...) bude postupně volný prostor na disku
rozčleněn na stále menší a menší souvislé plochy a výsledkem toho bude zpomalování práce aplikací, jejich
častější padání a řada jiných problémů. Může dokonce dojít k tomu, že ačkoliv např. v aplikaci Tento počítač
zjistíte, že na disku je dostatek volného prostoru, odmítnou některé aplikace pracovat s hlášením, že nemohou
zapisovat na disk, protože na něm není dostatek místa. To může být způsobeno tím, že největší souvislé
volné místo na disku je tak malé, že ho aplikace nepoužije.
Poznámka: pokud píšu „souvislé místo na disku“ znamená to souvislé v tom smyslu, jak to vidí počítač.
Z hlediska počítače znamená souvislé to, k čemu může souvisle přistupovat (číst nebo zapisovat). Pro počítač
jsou tedy souvislá data ve skutečnosti na pevném disku určitým způsobem proložena. To nás ale nemusí zajímat.
Proces defragmentace umožňuje provést nápravu uvedeného problém ve dvou stupních: jednak provede
pospojování částí souborů do souvislého bloku a současně provede posunutí částí souborů na pevném disku
tak, aby se spojilo volné místo roztroušené po celém disku do jedné volné plochy.
Poznámka: starší verze programu pro defragmentaci umožňovaly provést odděleně oba kroky: buďto pouze
spojit volné místo nebo pospojovat i soubory.
Před spuštěním defragmentace proveďte následující kroky:
• smažte vše, co budete chtít z disku odstranit;
• vysypte Koš;
• ukončete všechny aplikace, včetně např. antivirového programu (pokud se při spuštění defragmentace
nedokáže vypnout sám);

Hlášení antivirového
programu o ukončení
aktivity.
• odhlaste se případně i ze sítě;
• proveďte kontrolu a nápravu chyb v jednotce programem ScanDisk příkazem Start > Programy > Příslušenství
> Systémové nástroje > ScanDisk (nebo jinou podobnou rutinou).
Vlastní defragmentaci spustíte příkazem Start > Programy > Příslušenství > Systémové nástroje > Defragmentace
pevného disku.
Nejprve se otevře dialogové okno, ve kterém
můžete zvolit jednotku pevného disku,
která se bude upravovat.
Tlačítkem Nastavení upřesníte režim defragmentace.
V okně Nastavení defragmentace můžete
rozhodnout o:
• provedení kontroly chyb v jednotce zaškrtnutím
políčka Zjišťovat chyby na
disku. Vhodnější je však jistě spuštění
samostatného programu ScanDisk, jak
jsem uvedl již dříve.
• optimalizaci spouštění programů pokud
zaškrtnete políčko Urychlit spouštění
programů uspořádáním souborů...
Z vlastní zkušenosti nedoporučuji spouštět defragmentaci v režimu Urychlit spouštění programů. Tento
režim využívá program „pro sledování vnitřních věcí“ Windows Task Monitor (sledování spuštěných úloh).
Proces Taskmon najdete mezi spuštěnými procesy a jeho úkolem je sledovat běh aplikací a vytvářet o nich
záznamy ve formě tzv. log souborů.
Tyto soubory si můžete prohlédnout, jejich jméno je tvořeno názvem aplikace a příponou lg plus písmeno
disku, kde je aplikace uložena, třeba Excel.lgc. Najdete je v adresáři Windows\applog. Na základě všech
těchto posbíraných údajů provede program pro defragmentaci optimalizaci rozmístění souborů na disku tak,
K o n t r o l a d i s k u a d e f r a g m e n t a c e

aby přístup ke všem potřebným částem byl co možná nejrychlejší. Tato optimalizace znamená velké prodloužení
vlastní doby defragmentace a její přínos je otázkou – nic vám ale nebrání vše si vyzkoušet.
Nastavení, které provedete můžete pomocí přepínačů Toto nastavení používat označit jako dočasné,
pouze pro tuto defragmentaci, nebo jako trvalé.
Jste-li s nastavením spokojeni, klepněte na OK a vrátíte se do základního okna s možností výběru jednotky
pro defragmentaci. Klepněte na OK a tím jste defragmentaci spustili.
V tomto jednoduchém okně
můžete sledovat postup defragmentace.
Tlačítko Ukončit
skončí proces defragmentace,
tlačítko Pozastavit ho pouze
dočasně přeruší a budete ho
moci znovu spustit.
V podstatě je možné pustit defragmentaci i při nepřerušené práci, ale budete chtít po počítači sisyfovskou
práci – až bude mít část disku uklizenu, běžící aplikace tam něco zapíše a defragmentace může začít
znovu. Vřele doporučuji pustit defragmentaci podle dříve v této části uvedených doporučení především
ukončit všechny aplikace.
Tlačítko Podrobnosti přepne zobrazení do grafického režimu, kdy se zobrazuje podrobně činnost přemisťování
souborů. Doporučuji si jednou toto zobrazení prohlédnout, abyste si ujasnili, jak váš disk asi vypadá
po delší práci, a dále toto zobrazení nepoužívat, protože to při vlastní defragmentaci zdržuje.
Ukázka okna se zobrazením podrobností o průběhu defragmentace je uvedena na začátku tohoto tipu.

Defragmentace pevného disku

2010-01-24T06:37:00.000-08:00

Defragmentace pevného disku
Ať se vám to líbí, nebo ne, dříve nebo později bude téměř každý z uživatelů Windows nucen
defragmentaci pevného disku provést. Defragmentace vás nebude zajímat snad pouze v případě, že vaše
práce s počítačem se omezuje na občasné napsání dopisu nebo práci s jednoduchým programem,
neinstalujete žádné nové aplikace a nepřipojujete žádná zařízení... Pokud ale máte v rodině „počítačového
hráče“ nebo pracujete s počítačem velmi intenzivně, bude jenom dobře, pokud si zvyknete na pravidelné
provádění defragmentace pevného disku.
Ve stručnosti si řekneme,v čem je problém. Při práci s počítačem dochází k neustálému přesouvání dat
z pevného disku do paměti počítače a zpět. Na disk se zapisují data, která aplikace potřebují odložit, aby si
uvolnila paměť pro aktuálně prováděné úlohy, a která budou nakonec smazána při ukončení běhu aplikace.
Vy sami ukládáte nové soubory, jiné mažete. Při instalaci aplikací se na pevný disk ukládá množství dat. Už
při vlastním spuštění počítače se na pevný disk zapisují údaje, které se při dalším spuštění přepíší nebo doplní...
Stav pevného disku se tedy neustále mění. Vzhledem k omezené velikosti disku bude systém dříve nebo
později nucen využívat i mezery mezi stávajícími soubory, které se objevily po smazání některých nepotřebných
dat z disku. Po čase dojde k tomu, že na disku nebude dostatečně velké souvislé místo pro uložení
velkého souboru a proto bude tento soubor rozložen – fragmentován – na menší části, s tím, že každá část
má uloženu informaci, kde je navazující kousek.

Windows běží pomalu

2010-01-03T14:58:00.000-08:00

Nejjednodušší odpověď je: „Dobře vám tak.“ Nemyslím to tak, že jste udělali špatně, pokud jste
nainstalovali Windows. Většinou si skutečně můžete sami za to, že Windows běží pomalu. Problematika
optimalizace Windows je natolik široká, že k ní bylo vydáno mnoho samostatných publikací. Je ale řada
věcí, které můžete udělat hned, jednoduše a bez podrobného studování. Na jiných místech se zabýváme
ovladači, volným místem na disku a řadou jiných věcí, které ovlivňují výkon.
Zde jenom několik poznámek:
• nepoužívejte žádné animace. Zbavte se různých „hezkých“ kurzorů a nejrůznějších efektů, které doprovázejí
vaše akce;
• zkontrolujte si, co vše se spustí na počítači při jeho startu a dále běží. Každý spuštěný program vás okrádá
o kousíček paměti a čas procesoru;
• nepoužívejte obsah www stránek ve složkách nebo na ploše;
• samotný Active Desktop nebrzdí výkon, snižuje ho ale obsah, který se musí často překreslovat a aktualizovat;
• omezte se na jednoduché pozadí a spořič obrazovky, nebo je vůbec vypněte;
• používejte pouze systémové fonty pro prvky oken.
• udržujte pořádek na disku, defragmentujte a sledujte stále velikost volného prostoru;
• kontrolujte a čistěte složky s dočasnými soubory;
• pokud nepotřebujete, neždímejte maximum z vaší grafické karty. Ve většině běžných případů vám postačí
pracovat v režimu 256 barev nebo HiColor a nemusíte mít nastaveno TrueColor (32 bit).
• nenechejte běžet zaznamenávání nastavení počítače. Klepněte pravým tlačítkem na ikonu Tento počítač
na ploše a vyberte položku Vlastnosti. Dostanete se do okna Systém – vlastnosti. Klepněte na kartu Výkon
a na tlačítko Systém souborů. Otevřete kartu Poradce při potížích. Zaškrtněte políčko Zakázat obnovení
systému.
Systém sice nyní nebude ukládat
průběžně nastavení pro
možnost pozdějšího obnovení,
ale před instalací nové aplikace
nebo HW postačí tuto volbu
zapnout a vytvořit nový bod
obnovení. Jakmile si ověříte, že
vše funguje OK, je možné obnovování
opět vypnout. Obnovováním
se zabývá
i samostatný tip.

2009-06-04T05:54:00.000-07:00

Windows běží pomalu
Nejjednodušší odpověď je: „Dobře vám tak.“ Nemyslím to tak, že jste udělali špatně, pokud jste
nainstalovali Windows. Většinou si skutečně můžete sami za to, že Windows běží pomalu. Problematika
optimalizace Windows je natolik široká, že k ní bylo vydáno mnoho samostatných publikací. Je ale řada
věcí, které můžete udělat hned, jednoduše a bez podrobného studování. Na jiných místech se zabýváme
ovladači, volným místem na disku a řadou jiných věcí, které ovlivňují výkon.
Zde jenom několik poznámek:
nepoužívejte žádné animace. Zbavte se různých „hezkých“ kurzorů a nejrůznějších efektů, které doprovázejí
vaše akce;
zkontrolujte si, co vše se spustí na počítači při jeho startu a dále běží. Každý spuštěný program vás okrádá
o kousíček paměti a čas procesoru;
nepoužívejte obsah www stránek ve složkách nebo na ploše;
samotný Active Desktop nebrzdí výkon, snižuje ho ale obsah, který se musí často překreslovat a aktualizovat;
omezte se na jednoduché pozadí a spořič obrazovky, nebo je vůbec vypněte;
používejte pouze systémové fonty pro prvky oken.
udržujte pořádek na disku, defragmentujte a sledujte stále velikost volného prostoru;
kontrolujte a čistěte složky s dočasnými soubory;
pokud nepotřebujete, neždímejte maximum z vaší grafické karty. Ve většině běžných případů vám postačí
pracovat v režimu 256 barev nebo HiColor a nemusíte mít nastaveno TrueColor (32 bit).

2008-11-26T07:28:00.000-08:00

V některých případech
oceníte i informaci o právě
nyní spuštěných úlohách
nebo zavedených
modulech na vašem počítači.
Poslední dvě skupiny ukazují detailní nastavení Internet Exploreru a konečně ve skupině Aplikace najdete
nastavení všech nainstalovaných součástí MS Office – MS Wordu, Excelu, Accessu...
Pomůcka systémové konfigurace
Windows poskytují celou řadu dalších aplikací, o kterých je třeba vědět, že existují, protože je Windows
příliš na oči nevystavují. Mezi takové aplikace patří např. program msconfig.exe. Spustíte ho jednoduše
W i n d o w s b ě ž í p o m a l u
13
z dialogového, okna Start > Spustit. Do textového pole Otevřít napište msconfig a klepněte na tlačítko Otevřít.
Takto vypadá okno msconfig.exe
– Pomůcka systémové konfigurace.
Na rozdíl od pouze informačního
dialogového okna
Systémové informace, zde můžete
přímo měnit řadu nastavení.
Zrušením zaškrtnutí políčka na
kartě Po spuštění můžete např.
ovlivnit automatické zavádění
některých programů...
Na této kartě si všimněte tlačítka
Vyčistit, jehož pomocí můžete
prověřit aktuálnost některých nastavení.

Informace o systému

2008-10-09T00:39:00.000-07:00

Pokud budete někdy hledat nějaké informace o tom, co se děje s počítačem, na kterém pracujete, jaké
aplikace v současné době běží, jak se měnila konfigurace, jaké je nastavení aplikací MS Office... neváhejte
a použijte systémové nástroje Windows. Je jich celá řada a řadu z nich najdete v nabídce Start > Programy >
Příslušenství > Systémové nástroje.
Jak na obrázku vidíte, k dispozici je skutečně značné množství nástrojů, počínaje
běžnými (Mapa znaků nebo Prohlížeč schránky) přes specializované
nástroje pro zkušenější uživatele (Defragmentace disku nebo Obnovení systému)
až po nástroje poskytující komplexní informace o počítači (Systémové
informace). Aplikaci Systémové informace využijí většinou zkušení počítačoví
pracovníci, neškodí ale podívat se alespoň přibližně, co vše můžete
v tomto programu zjistit. Ve Windows Me byl tento program podstatně rozšířen
oproti předchozím verzím.
Spusťte aplikaci Systémové informace (Start > Programy > Příslušenství >
Systémové nástroje > Systémové informace) a dostanete se do velmi komplexního
okna:
T i p y a t r i k y p r o W i n d o w s 9 5 / 9 8 / M e
12
Už jenom základní položka – Souhrn systémových informací – vám poskytne přehled celé řady informací,
z nich některé byste jinak bez restartu počítače obtížně zjišťovali (typ procesoru, verzi BIOSu, verzi operačního
systému, velikost instalované paměti apod.).
V řadě případů, zejména
při potížích se správnou
funkcí některých zařízení
(modem apod.) mohou
být užitečné informace ze
skupiny Hardwarové prostředky
> Konflikty a sdílení.
Obdobně může přijít
vhod kompletní přehled
použitých přerušení nebo
přidělení paměti, které
rovněž najdete pod položkou
Hardwarové prostředky.
Poznámka: při zjišťování a zobrazování některých hodnot musíte být trpěliví, systém potřebuje poněkud více
času na to, aby požadované informace zjistil.
Zajímavé informace získáte
v části Programové
prostředí > Programy po
spuštění. Najdete zde
přehled aplikací, které
byly spuštěny po zapnutí
počítače.

Klávesové zkratky

2008-10-07T00:08:00.000-07:00

T i p y a t r i k y p r o W i n d o w s 9 5 / 9 8 / M e

Já nemám dobrý vztah ke klávesovým zkratkám – je to pozůstatek z doby, kdy každý program měl jiné
zkratky a dokonce s novou verzí téhož programu nezapomněli autoři poškádlit uživatele nějakou změnou.
Přesto ale je určitě výhodné klávesové zkratky používat, ať již to je pro spouštění často opakovaných akcí,
nebo třeba pro spouštění komplexních maker, která za vás udělají spoustu práce.
Pokud chcete např. použít klávesové zkratky pro spouštění programů místo klepání na ikony na ploše
nebo používání příkazů v nabídce Start > Programy, postupujte následovně:
• klepněte pravým tlačítkem na ikonu zástupce programu na ploše nebo na položku v seznamu Start > Programy;
• v následně otevřeném dialogovém okně Vlastnosti klepněte na ouško karty Zástupce;
• umístěte kurzor do textového pole Klávesová zkratka, ve kterém bude standardně uvedena hodnota není;
• stiskněte nyní kombinaci kláves, kterou budete chtít používat pro spuštění tohoto programu. V příkladě
na obrázku to byla kombinace Ctrl+Alt+Shift+G.
Je možné použít funkční klávesy F1-F12, kombinace Ctrl+klávesa (funkční nebo na numerické klávesnici),
Ctrl+Shift+klávesa, Ctrl+Alt+klávesa nebo Ctrl+Alt+Shift+klávesa. Jako klávesu nemůžete použít Mezerník,
Tabelátor, Esc, Enter, PgDown, PgUp, End, Delete, BackSpace, CapsLock.
Určitě se vyhněte použití známých kombinací nebo kláves, jako třeba F1, F2, Ctrl+C, Ctrl+S, Ctrl+V...
Použijete-li např. klávesu F1 pro spouštění nějakého programu, zablokujete si tím použití této klávesy, která
je běžně používána pro vyvolání nápovědy. Potřebujete-li kombinaci kláves pro spouštění programů zrušit,
otevřete opět okno vlastností zástupce, umístěte kurzor na položku Klávesová zkratka a stiskněte BackSpace.
Několik upozornění:
• klávesová zkratka, kterou zadáte, je plně funkční pouze tehdy, pokud jste ji zadali na ploše nebo
v seznamu programů Start > Programy. Použijete-li toto nastavení např. v okně Tento počítač, klávesová
zkratka fungovat nebude;
I n f o r m a c e o s y s t é m u

• klávesová zkratka je spojena s konkrétním zástupcem aplikace, ve kterém jste ji vytvořili. Pokud tedy
klávesovou zkratku přiřadíte zástupci na ploše, a potom tohoto zástupce odstraníte, přišli jste i o klávesovou
zkratku.
• bohužel se vám asi nepodaří zjistit, jaké kombinace kláves jste již definovali (pokud je zapomenete nebo
pokud se nepodíváte přímo do okna vlastností zástupce).
• to, že jste použili kombinaci kláves, která je v aplikaci používána pro nějakou konkrétní činnost, poznáte
pouze podle toho, že místo uvedené činnosti se spustí aplikace, které jste klávesovou zkratku nově přiřadili.

2008-08-11T03:44:00.000-07:00

• A naopak určitě bych NEDOPORUČOVAL:
- zaškrtnout Automaticky vyhledat síťové složky a tiskárny
- zaškrtnout Pamatovat nastavení zobrazení každé složky
- zaškrtnout Skrýt příponu souborů známých typů
• Vyzkoušejte si možnosti, které vám dávají některá tlačítka na panelu nástrojů. Pokud panel nástrojů není
zobrazen, použijte příkaz Zobrazit > Panel nástrojů > Standardní tlačítka. Například tlačítko Složky vám
umožní zobrazovat vedle seznamu souborů i strom disků a složek vašeho počítače.
Pokročilé možnosti nastavení okna Tento počítač
Pokud chcete výrazně zasáhnout do způsobu zobrazování okna souborů a složek vyzkoušejte si tento
postup:
• Příkazem Zobrazit > Vlastní nastavení této složky spustíte průvodce, který vám umožní změnit zobrazování
aktuální složky.
Příkaz Vlastní nastavení... není dostupný pro základní okna, ale až pro nastavení jednotlivých složek.
Nemůžete tedy např. změnit nastavení Tento počítač, nebo okna kořenových složek disků apod.
Průvodce vám nabídne možnost přidat podkladový obrázek, komentář nebo pracovat s HTML šablonou
pro zobrazení složky.
• Jak uvidíte v okně na následující straně, standardně jsou připraveny čtyři šablony, podle kterých se řídí
zobrazování složky. Každou z nich můžete použít jako výchozí a upravit ji.
Klepněte na některou z šablon a v náhledu uvidíte ukázku zobrazení okna.
P o k r o č i l é m o ž n o s t i n a s t a v e n í o k n a T e n t o p o č í t a č
9
Nevyhovuje-li vám tedy plně některá ze standardních šablon, vyberte si tu, která je nejblíže vaší představě,
zaškrtněte políčko Upravit tuto šablonu a klepněte na Další.
Problematikou úpravy HTML kódu se zde ale zabývat nebudeme, k dispozici jsou naše publikace Referenční
příručka DHTML nebo PCWE č. 07 – HTML tipy a triky od profesionálů.
• Důležité je to, že šablona se uloží do upravované složky do podadresáře Folder Settings do souboru Folder.
htt. Pokud budete tedy chtít „podstrčit“ svoji vlastní šablonu, stačí vám nahradit uvedený soubor
svým vlastním HTML souborem přejmenovaným na Folder.htt a výsledkem může být např. takovéto
zobrazení:
Samozřejmě je nutné, aby bylo zapnuto
zobrazování Povolit zobrazování sítě WWW
ve složkách na kartě Nástroje > Možnosti
složky > Obecné.

2008-08-07T06:03:00.000-07:00

Úprava okna Tento počítač
V následujících několika tipech si ukážeme možnosti změny vzhledu okna Tento počítač (nebo Průzkumník).
Začnu od nejjednodušší úpravy a tou je změna zobrazení vlastního obsahu, což asi všichni znáte.
• Pokud chcete trvale změnit způsob otevírání složek v tomtéž nebo vždy novém okně, otevřete příkazem
Nástroje > Možnosti složky stejnojmenný dialog:
Na kartě Obecné najdete skupinu
Procházení složek a v ní klepněte
na jeden z přepínačů, kterými
nastavíte možnost otevírání nové
složky v nové nebo ve stejném okně.
• Otvírá se vám při každém poklepání na složku vždy nové a nové okno se složkami a soubory? Při otevírání
nové složky podržte stisknutou klávesu Ctrl.
• Obráceně, pokud se vám složky otevírají pouze v jednom okně a potřebovali byste mít složku, kterou
právě chcete otevřít, v samostatném okně, podržte při poklepání rovněž klávesu Ctrl. Dvě okna se složkami
mohou být vhodná např. při kopírování nebo přemisťování souborů přetahováním apod.
Ú p r a v a o k n a Te n t o p o č í t a č
7
• Klepněte v otevřeném okně Tento počítač kdekoliv na ploše pravým tlačítkem myši a z místní nabídky
vyberte Zobrazit a následně některou z položek seznamu, který se ukáže.
Vyzkoušejte si jednotlivé režimy zobrazení, mně osobně nejlépe vyhovuje zobrazení
Podrobnosti, se všemi potřebnými údaji o každém programu nebo složce.
• Pokud vám (tak, jako mně) zavazí v levém pruhu okna Tento počítač zobrazování některých informací,
jako informace o obsazení disku, možnost přechodu do složky Dokumenty nebo informace o označeném
souboru..., odstraňte je označením přepínače Používat klasické složky systému Windows ve skupině Zobrazení
WWW na kartě Obecné v dialogovém okně Možnosti složky.
• Mění-li se vám způsob zobrazování jednotlivých složek, vyberte a nastavte si zobrazení, jaké vám maximálně
vyhovuje a příkazem Nástroje > Možnosti složky > Zobrazit se dostanete na kartu Zobrazit již
uvedeného okna Možnosti složky.
Klepněte na tlačítko Jako aktuální
složka v horní části karty Zobrazit.
Všechny složky se budou
následně zobrazovat ve stejném
režimu zobrazování jako aktuálně
vybraná složka.
Nemá smysl procházet všechny
další možnosti nastavení zobrazování,
které můžete na této kartě
měnit. Jejich význam je jasný
z pojmenování.
Pokud byste přece jenom potřebovali širší vysvětlení, klepněte na ikonu s otazníkem vpravo nahoře a následně
kurzorem ve tvaru otazníku na vybranou položku v seznamu.
• Ve výše uvedeném seznamu bych DOPORUČOVAL:
- označit přepínač Zobrazit skryté soubory a složky
- zaškrtnout Zobrazit na ploše složku Dokumenty
- zaškrtnout Zobrazovat úplnou cestu v adresním řádku stejně jako Zobrazovat úplnou cestu
v záhlaví
T i p y a t r i k y p r o W i n d o w s 9 5 / 9 8 / M e
8

Dlouhá jména a MS-DOS

2008-08-01T12:31:00.000-07:00

MS-DOS pracuje standardně pouze s názvy vyhovující konvenci 8.3, tj. max. 8 znaků ve jménu a 3 znaky
v příponě (navíc řada znaků není dovolena: mezera, tečka, hvězdička...). Pokud tedy budete v okně PříT
kazový řádek nebo přímo v režimu MS-DOS chtít pracovat se soubory, které mají dlouhá jména, máte dvě
možnosti: buďto použít zkrácenou podobu názvu (tzv. alias) nebo speciální konvenci zápisu, kdy název souboru
zapíšete v uvozovkách. Tedy příkaz pro kopírování souboru na jiné místo v okně Příkazový řádek může
vypadat takto:
copy tentos~1.txt “nový soubor.txt“ nebo copy “tento soubor.txt“ “nový soubor.txt“
Můžete samozřejmě použít i zápis copy tentos~1.txt novýso~1.txt, ale potom se bude zkopírovaný soubor
jmenovat skutečně pouze novýso~1.txt.
Co z toho vyplývá za ponaučení? Ponaučení jsou dvě: zaprvé – pokud nemusíte, nepoužívejte MS-DOS.
Budou-li vám chybět některé šikovné příkazy, např. možnosti výběrů se zástupnými znaky apod., najdete
pod Windows řadu programů, které to také zvládnou. Zadruhé – pokud používáte některý dosovský program
pro práci se soubory (třeba i nevědomky), může docházet ke zkracování dlouhých jmen na dosovskou variantu
8.3!

10GE aneb Ethernet

2008-07-30T01:57:00.000-07:00

Ideu přenosu desetigigabitového Ethernetu po měděných kabelech a umožnění tak podstatného snížení nákladů pro aplikace na krátké vzdálenosti se snaží realizovat dvě pracovní skupiny v organizaci IEEE. Vhodnými aplikacemi by měly být podle navrhovatelů stohování a propojování přepínačů nebo serverů do clusterů v datových a výpočetních centrech, a potenciálně připojení výkonných desktopů.
10GBase-CX4
První z obou skupin pracuje na specifikaci 10GBase-CX4, nebo-li IEEE 802.3ak, ta je určena k přenosu 10 Gigabit Ethernetu po čtyřech párech twinaxiálního měděného kabelu. Dosažená vzdálenost by měla být omezena na 15 metrů nebo ještě méně, použití by tedy bylo opravdu jen v rámci výpočetních středisek, např. k propojení serverů.
10GBase-CX4 může pomoci snížit náklady na propojení - twinaxiální kabel je sice dražší než optické vlákno, ale pro spojení na krátkou vzdálenost souhrnná cena mědi bude nižší. Standard by mohl být připraven do konce roku 2004 a první produkty v roce 2005.
10GBase-T
Pracovní skupina 10GBase-T získala označení IEEE 802.3an. Tato specifikace je určena pro přenos 10 Gigabit Ethernetu po kroucené dvoulince běžně používané Cat 5 a měla by být nástupce 1000Base-T.
Skupina 10GBase-T zvažovala dva různé přístupy - jeden protěžoval rychlost vůči vzdálenosti a druhý naopak protěžoval vzdálenost vůči rychlosti, u obou pak záleželo na kvalitě použité kabeláže.
• Preference vzdálenosti vůči rychlosti - tradičních 100 metrů zůstává zachováno, ale skutečnou rychlost 10 Gb/s bude možné dosáhnout jen na kabeláži Cat 7. S kabeláží Cat 5E dosáhnete jen okolo 2.5 Gb/s, s kabeláží Cat 6 dosáhnete rychlosti 5 Gb/s.
• Preference rychlosti vůči vzdálenosti - skutečnou rychlost 10 Gb/s dosáhnete na všech třech typech kabeláže - ale bude se měnit dosažitelná vzdálenost. S kabeláží Cat 5E dosáhnete 40 až 50 m, s kabeláží Cat 6 to bude 50 až 70 m, plných 100 m to bude opět jen na kabeláži Cat 7.
Podle posledních informací to vypadá, že se v IEEE rozhodli pro druhý z uvedených přístupů. Tzn., že 10 Gb/s dosáhnete na všech třech typech kabeláže - ale bude se měnit dosažitelná vzdálenost. U kabeláže kategorií 5E a 6 nedostačuje max. přenosová frekvence (je potřeba 625 MHz) a úroveň přeslechů. Dokončení standardu 10GBase-T nelze očekávat dříve než v roce 2005.
Případný přechod od 10GBase-CX4 (u kterého očekává dřívější přijetí i produkty) ke standardu 10GBase-T by neměl činit problémy, protože oba pravděpodobně budou používat rozhraní XAUI. Mezi výrobce čipů, přepínačů a kabelů, kteří přislíbily podporu pro nejméně jeden z uvedených standardů, patří 3Com, Avaya, Broadcom, Cisco, Extreme Networks, Force10 Networks, Foundry Networks, HP, Intel, Marvell a Solarflare.
Měď je levnější
Některé odhady říkají, že 10GE po mědi bude stát jen polovinu ceny své optické alternativy. Zpočátku bude cena produktů pro 10GE po mědi osm nebo devět krát vyšší jak u Gigabit Ethernetu, ale po několika letech by měla klesnout na dvou až trojnásobek Gigabit Ethernetu – tzn. 400 až 600 dolarů/port.
10 Gigabit Ethernet Alliance ukončila svoji činnost
Poté, co byly naplněny cíle sdružení, bylo 28. srpna tohoto roku oficiálně rozpuštěno. Aliance byla vlastně následníkem obdobného sdružení Gigabit Ethernet Aliance, která plnila obdobné funkce u gigabitového Ethernetu. Také stará webová stránka http://www.gigabit-ethernet.org byla přesměrována na http://www.10gea.org. Tato stránka bude ale podle oznámení také zrušena do konce roku, takže případní zájemci o kvalitní technické dokumenty a informace „přímo od zdroje“ by neměli váhat s její návštěvou.
A co dál?
Ačkoliv standard 10GE ještě není plně dokončen, ve vývojových laboratořích se samozřejmě již hledí dále kupředu. Pro podnikové sítě nejsou rychlosti přes 10 Gb/s zatím pravděpodobně zajímavé, pro přenosové sítě poskytovatelů služeb ale zajisté jsou a mohly by mít velký vliv právě na možnosti a druh poskytovaných služeb.
"Padesát procent členů 802.3ae si myslí, že dalším krokem by měla být rychlost 40 Gb/s," říká Johnathan Thatcher, předseda pracovní skupiny IEEE 802.3ae a CTO společnosti Worldwide Packets." Ale my jsme vždy zrychlili 10 krát."
Inženýři neradi objevují již vynalezené. Tak jako fyzická vrstva (PHY) Gigabitu Ethernetu byla založena na technologii Fibre Channel a některé 10G PHY mají blízko k OC-192, 40GE by mohl být pravděpodobně příští krok, tak jako rychlost 40 Gb/s je blízká k již existující technologii OC-768 SONET.
Jiní by šli ale ještě dále. Jsou nakloněni buď variantě 100 Gb/s nebo 160 Gb/s, protože čtyřicet gigabitů za sekundu je příliš malé navýšení na to, aby upoutalo dostatečný zájem uživatelů. Příčinou zůstávání u SONET technologie (160 Gb/s je rychlost OC-3072) je její spolehlivost a fakt, že zde bude pravděpodobně existovat ještě několik roků.
My, běžní uživatelé, si můžeme o těchto astronomických rychlostech budoucího Ethernetu zatím nechat jen zdát a maximálně se s kolegy opět sázet „...kolik to bude příště?“

2008-07-17T20:44:00.000-07:00

Nadpis1

Lze přenášet data mezi jednotlivými
programy, a to bez toho, že by bylo nutné je ukládat do
souborů a tyto soubory zase otevírat. Data cestují mezi
aplikacemi přes tzv. schránku; každá slušná aplikace ve Windows
98 umí data do této schránky umístit a také je z ní
vyjmout.

Nadpis2

Podobně lze přenášet data i mezi
jednotlivými dokumenty stejného programu; v tomto případě se
navíc nikdy neztrácí kvalita dat (uspořádání, atributy,
"inteligence").

Nadpis3

Stejně tak lze přenášet data mezi
různými místy jednoho dokumentu, dokonce i celé dokumenty a
složky: způsob je neobyčejně jednoduchý a také rychlý.

Nadpis4

Mezi programy lze vytvářet pomocí
přenesených dat tzv. propojení. Tato propojení umožňují spouštět
poklepáním na umístěná data (umístěný objekt) původní aplikaci;
pokud navíc dojde ke změně původních dat, je tato změna reflektována
tam, kde jsou pomocí propojení umístěna.

Část druhá: První kroky do života stránky
55
Vidíte, že zdrojový text za použití klasických metod formátování v HTML je zdrojový text
velice nepřehledný a zbytečně dlouhý. Sice poskytne požadovaný efekt, představte si však,
že podobných prvků bude na stránce více. Zdrojový kód stránky bude dlouhý a bude se
dlouho stahovat na klientský počítač. A přitom to lze vyřešit tak elegantně a jednoduše, a sice
za použití kaskádových stylů, CSS:
Do sekce HEAD se umístí tato definice dvou použitých stylů:

Vlastní zdrojový kód vypisovaného textu pak bude vypadat takto:

Nadpis1

Lze přenášet data mezi jednotlivými programy, a to bez toho,
že by bylo nutné je ukládat do souborů a tyto soubory zase
Programování WWW stránek pro úplné začátečníky
56
Docela pracné formátování v HTML sice dá požadovaný efekt, ale není to stále ono.
otevírat. Data cestují mezi aplikacemi přes tzv. schránku; každá
slušná aplikace ve Windows 98 umí data do této schránky umístit
a také je z ní vyjmout.

Nadpis2

Podobně lze přenášet data i mezi jednotlivými dokumenty stejného
programu; v tomto případě se navíc nikdy neztrácí kvalita
dat (uspořádání, atributy, "inteligence").

Nadpis3

Programování WWW stránek pro úplné začátečníky

2008-07-08T04:34:00.000-07:00

Kaskádové styly
Jak byste se asi cítili, kdyby vám někdo pod ruku místo Wordu nebo jiného profesionálního
textového editoru dal třeba jednoduchý Wordpad? Veškerá pohodlná práce by byla ta tam.
Každý odstavec, každý nadpis musíte zvlášť formátovat, ve Wordpadu totiž neexistuje nic jako
definice stylů, které jednou nastavíte a pak jen jednoduše používáte. Vše se musí dělat na
místě s daný kouskem textu.
Tak jste se možná cítili, když jste vytvářeli svoje první stránky v HTML. Žádné vyšší
možnosti formátování, u každého odstavce nutnost zadat opět parametry značky FONT,
opakované definice stylů. Klasické HTML tohle prostě neumí a někdy to může docela dost
vadit. Ostatně, posuďte sami u tohoto příkladu. Je to krátký text, kdy každý odstavec je
naformátován stejně (písmo Arial CE, velikost 10 bodů, barva černá), mezi každým odstavcem
je nadpis, všechny nadpisy jsou opět formátovány stejně (písmo Verdana, velikost 16 bodů,
barva tmavě modrá). Protože HTML definuje velikost písma, než třeba Word, jsou zde použity
standardní velikosti HTML: velikost 10 bodů reprezentuje velikost 2, velikost nadpisu 16 bodů
reprezentuje značka H2.

2008-06-23T00:53:00.000-07:00

Události prohlížeče
Čas, kdy se skript provede, nemusí být vázán pouze na umístění daného skriptu ve zdrojovém
kódu HTML. Vezměme třeba příklad ankety, kdy je skript spuštěn až ve chvíli, kdy uživatel
klepne na tlačítko odeslat. Nebo když ve stránce najedete kurzorem myši na obrázek, který
se rozsvítí nebo jinak reaguje a když myší uhnete stranou, opět zhasne (neboli provede se
výměna obrázků, z nichž jeden je normální a druhý jasnější). Jde tedy o provedení skriptu
v případě, že se splní daná podmínka, nastane určitá událost. A právě tyto události jsou tím,
co dělá web dynamickým.
Pro lepší pochopení rozvedu právě příklad rozsvícení a zhasnutí obrázku při přejetí myší:
Nejdříve vytvoříte dva obrázky, jeden bude tmavý a druhý jasný. Ten tmavý se bude jmeno−
vat obrazek.jpg, ten světlý obrazek_cool.jpg. Tmavý bude zobrazen v případě, že myš ne−bude
ukazovat na něj. Druhý, jasný, se zobrazí tehdy, přejede−li přes něj kurzor myši.
Následně vložte tento skript do sekce HEAD, nebude však vadit, umístíte−li jej kamkoliv
jinam (je napsán v JavaScriptu):

A pak už jen vložte místo klasického odkazu na obrázek
vložte řádek tento:
Programování WWW stránek pro úplné začátečníky
52
ONMOUSEOUT="MakeNormal(Obrazek)" SRC="obrazek.jpg" BORDER=0>
Kdykoliv nyní přejdete přes obrázek myší, jako by se rozsvítil. Tohle má význam např.
u odkazů, kdy je takto aktivní obrázek velice efektní. V příkladu jsou těmito událostmi
onmouseover a onmouseout, tedy událost, když myš je umístěna na objektu a když myš
je umístěna mimo. Tyto události pak předají řízení uvedeným skriptům, které jsou definovány
výše. Výhodou tohoto skriptu je navíc to, že obrázky mohou mít jakoukoliv příponu, tedy lze
použít jakéhokoliv obrázkového formátu. Ale to jen tak na okraj.
Pro úplnost uvedu ještě tentýž skript ve VBScriptu, abyste si udělali představu, že to jde i tak:

Myslím, že použití událostních skriptů je jasné. Spustí pouze v případě, že je splněna daná
podmínka. U této podmínky je pak také umístěno i jméno funkce, která převezme řízení její
platnosti. Těchto událostí je celá řada, proto uvedu stručný přehled těch základních
a nejčastěji používaných:
_ onmouseover – Událost nastane ve chvíli, kdy se kurzor myši objeví nad objektem,
není nutné stisknout tlačítko myši.
_ onmouseout – Nastane tehdy, když je kurzor myši mimo objekt; doplňková událost
k onmouseover.
_ onmouseover – Událost nastává, když se kurzor pohybuje. Pokud se zastaví, je
událost ukončena.
_ onclick – Nastává v okamžiku, když uživatel klepne tlačítkem myši nad objektem.
_ ondblclick – Totéž jako onclick, ovšem je nutné provést poklepání, neboli dvakrát
za sebou stisknout tlačítko myši.
_ onload – Událost nastane, když prohlížeč načte veškerá data stránky nebo rámu.
Podle toho, zda se má jít o jeden rám nebo všechny, umísťuje se událost do sekce
BODY nebo FRAMESET.
_ onunload – Událost nastane, když uživatel ukončí prohlížení aktuální stránky
a nechává si načíst stránku jinou. Používá se v sekcích BODY nebo FRAMESET.
_ onfocus – Událost nastává, když je vybrán objekt formuláře – políčko, checkbox,
Část druhá: První kroky do života stránky
53
tlačítko apod. To nastává v okamžiku, kdy je buďto do textového políčka přesunut
kurzor, kdy je klepnuto na tlačítko nebo zatržen checkbox nebo radiobutton.
_ onblur – Přesný opak události onfocus.
_ onkeypress – Událost nastává, když je nad objektem, tedy ve chvíli, když je nad
ním kurzor myši nebo je právě aktivní, stisknuta klávesa. Opět lze použít u for−
mulářových objektů.
_ onsubmit – Událost nastává, když je formulář odeslán ke zpracování na server; je
jasné, že může být proto použita pouze u značky FORM, která definuje formulář.
S touto událostí jste se mohli setkat již u příkladu odesílání ankety e−mailem.
_ onreset – Nastává ve chvíli, kdy je formulář „resetován“, tj. když je stisknuto tlačítko
typu reset (BUTTON TYPE="reset" nebo INPUT TYPE="reset"); opět samoz−
řejmě platí jen pro formulář.
_ onselect – Událost je aktuální, když uživatel vybere text v políčku formuláře
(INPUT, TEXTAREA), je jedno, jestli myší nebo klávesou SHIFT a kurzorovými
klávesami.
_ onchange – Podobně jako onselect, událost je však aktivní ve chvíli, kdy uživatel
ukončí editaci textu v políčku, např. stisknutím klávesy ENTER nebo přesunutím
tabelátorem na další objekt.
POZNÁMKA: Protože někteří uživatelé nemusí používat prohlížeč, který umí skripty, i když dnes
už o tom silně pochybuji, byla vytvořena značka NOSCRIPT, která uzavírá sekvenci značek
pro případ, že daný prohlížeč skriptování nepodporuje:

2008-06-19T02:53:00.000-07:00

Upozornění VBScriptu
Chyba při zpracování skriptu na stránce s konkrétním popisem

Ahoj poprvé

Ahoj podruhé

Nejdříve se na stránku vypíše text „Ahoj poprvé“, poté se zobrazí v okně text „Hlášení
JavaScriptu“, a teprve pak se vypíše na stránku text „Ahoj podruhé“. Z toho je patrné, že skript
může být prakticky kdekoliv a může jich být ve stránce libovolné množství, a lze dokonce
i kombinovat jak JavaScript, tak VBScript, podle toho, co lépe vyhovuje.

2008-06-15T01:27:00.000-07:00

49 49

POZNÁMKA: Moderní prohlížeče už tak striktně tyto komentáře nevyžadují, používat je tedy
není nezbytně nutné, ale doporučuje se to kvůli kompatibilitě s prohlížeči staršími.
Vlastní skript ohraničený patřičnými značkami lze zapsat do zdrojového kódu stránky prak−
ticky kamkoliv. Může být zapsán dokonce do sekce HEAD; je totiž ohraničen značkami pro
komentář, takže je to prohlížeči jedno, kde bude. Záleží také na tom, kdy má být skript zpra−
cován. Má−li být proveden ihned po načtení stránky do prohlížeče, můžete jej umístit třeba
takto:

První program

Ihned po spuštění JavaScriptu se objeví okno se zprávou „Tohle je JavaScript“, po odklepnutí
myší se bude dále pokračovat v zobrazení stránky podle značek umístěných v sekci BODY.
V tomto příkladě však žádné nejsou, stránka tedy zůstane prázdná.
Programování WWW stránek pro úplné začátečníky
50
Upozornění JavaScriptu
V příkladu byl použit příkaz JavaScriptu, stejného efektu lze však dosáhnout i použitím
VBScriptu:

Z tohoto je patrné, že nezáleží na použitém skriptovacím jazyku, použitý skript však musí být
správně uveden v parametru LANGUAGE – příkaz MsgBox je totiž příkazem VBScriptu. Pokud
však hodnotou parametru LANGUAGE bude „JavaScript“, vyvolá to chybu interpretace, což
nám Internet Explorer oznámí takto:
Skript může být uložen i v těle stránky, v sekci BODY. Tehdy čas jeho provedení bude záviset
na umístění. Pro lepší pochopení opět příklad.
Část druhá: První kroky do života stránky

2008-06-09T23:14:00.000-07:00

Jak integrovat skript do webové stránky
Celý program napsaný v nějakém skriptu musí být ve zdrojovém kódu HTML označen
párovou značkou:

Parametrem této značky je pak jazyk (VBScript, JavaScript), v němž je skript napsán, aby jej
prohlížeč mohl dobře interpretovat. Tímto parametrem je
LANGUAGE="skript"
jehož hodnotou je název jazyka, v němž je vytvořen program, který bezprostředně následu−
je. Pokud je takovýmto jazykem JavaScript, bude značka SCRIPT vypadat takto:

Jaký máte počítač?

Procesor:

2008-05-15T07:50:00.000-07:00

_ VALUE – Hodnota předaná serveru, když je tlačítko stisknuto.
_ TYPE – Tlačítko může být jedním z těchto tří typů, i když navenek vypadá stále stej−
ně: _ button – spouští zadaný skript;
_ submit – odesílá veškeré vyplněné hodnoty formuláře na server, např. jako
elektronickou poštu;
_ reset – nastaví vstupní hodnoty celého formuláře, neboli resetuje všechny
hodnoty, nic neodesílá ani nic neprovádí.
_ DISABLED – Toto tlačítko nepůjde použít, bude zašedlé a nepůjde na ně klepnout
myší; bude zobrazeno šedě (pracuje i předchozí definice tlačítka).
Dalšími používanými parametry pak jsou (platí i u předchozí definice tlačítka):
_ ONFOCUS=skript – Skript, který se provádí, když uživatel umístí formulářový kur−
zor na tlačítko.
_ ONBLUR=skript – Skript, který se provádí, když uživatel umístí formulářový kur−
zor mimo tlačítko.
POZNÁMKA: Kurzor, který tady mám na mysli, je ten, který umožňuje vyplňovat formulář. Lze
jej na tlačítko (nebo na jakýkoliv prvek formuláře) přesunout např. tabulátorem nebo
klávesou ENTER, ale i klepnutím myši. U tlačítka je kurzor vyznačen tečkovaným obrysem.
Vlastní obsah tlačítka, tedy to, co je umístěno mezi značkami , může
tvořit cokoliv, formátovaný i víceřádkový text nebo třeba obrázek.
Příklad neaktivního tlačítka
Na tlačítko „Aktivní tlačítko“ byl přemístěn formulářový kurzor
Tlačítko s obrázkem a textem; do značky BUTTON lze dát cokoliv.

Tlačítka formulářů

2008-05-02T03:47:00.000-07:00

Po vyplnění formuláře musí dát uživatel na vědomí prohlížeči, že může s obsahem formuláře
dále pracovat. Buďto obsah odeslat serveru nebo předat nějakému řídicímu skriptu. To
zpravidla provádí klepnutím na tlačítko, které bývá umístěno na konci formuláře. To se defi−
nuje opět klasickým způsobem, značkou INPUT:

Toto je základní, jednoduché tlačítko, s jehož stisknutím je ve skriptu spojena nějaká další
akce, např. zpracování obsahu formuláře.
Velikost tlačítka se přizpůsobí velikost textu, který je uveden jako hodnota parametru VALUE.
Pokud ji napíšete třeba takto:

zvětší se zároveň i velikost tohoto tlačítka (viz předchozí obrázek).
Další možnosti tlačítek jsou následující:
_ TYPE="reset" – Tlačítko, které se používá při resetování (vymazávání, nastavení
na původní hodnotu) všech prvků formuláře.
_ TYPE="submit" – Tlačítko, po jehož stisknutí se obsah vyplněného formuláře
odesílá směrem k serveru.
Tlačítko lze také definovat značkou BUTTON, jehož možnosti formátování zdaleka přesahují
možnosti obyčejného tlačítka, jež je definováno přes . Jeho syn−
taxe je:

Jednotlivé parametry mají tento význam (stručně):
_ NAME – Jméno tlačítka, na které se odkazují skripty, které jsou s tlačítkem provázány.
Jednoduchá tlačítka. Text na spodním hovoří sám za sebe.
Část druhá: První kroky do života stránky

Přepínače, zatrhávaná políčka

2008-04-25T23:20:00.000-07:00

Dalším hodně používaným prvkem formulářů jsou bezesporu zatrhávací políčka. Ta se
používají především tam, kde stačí pouze souhlasit nebo nesouhlasit s daným tvrzením, není
potřeba nic sáhodlouze vypisovat a použít výběr (SELECT) pouze pro hodnoty ano/ne je
zbytečné.
Pro zobrazení zatržítka se používá klasická značka INPUT, pouze s jinou hodnotou para−
metru TYPE:

Toto jednoduché zatržítko má kromě klasických parametrů společných pro značku INPUT
ještě jeden specifický, CHECKED, který určuje, zda má být políčko implicitně zatrhnuto či
nikoliv. Je−li parametr přítomen, bude zaškrtnuto, jinak ne.

Zatrhnutí políčka není nevratné; pokud je jednou zaškrtnete, lze jej opět odškrtnout a naopak.
Nejlépe funkci vysvětlí následující příklad – můžeme jej zařadit třeba do jednoduchého
dotazníku:
Máte rádi maso?

Máte rádi zeleninu?

Druhým typem zaškrtávacích tlačítek je tzv. radiobutton, který podobně jako checkbox může
mít dva stavy: zaškrtnuto a nezaškrtnuto. Používá se však odlišně: jako výběr jednoho z mno−
ha. Pokud třeba chcete zjistit, v jakých mezích se pohybuje uživatelův plat, vymezíte např.
tyto hranice:
1) do deseti tisíc,
2) do patnácti tisíc,
3) do dvaceti tisíc,
4) nad dvacet tisíc.
Pokud necháte pomocí radiobuttonů tento výběr zobrazit na stránce, může pak uživatel klep−
nutím myši na kolečko zatrhnout jeden z výběrů, výběrem jiného rozmezí se původní výběr
zruší. Nelze tedy zaškrtnout více výběrů naráz.
Zeptejte, co lidé rádi jedí
Část druhá: První kroky do života stránky
43
V praxi se toho dosahuje hodnotou radio parametru TYPE značky INPUT:

Každý jeden takový řádek vytvoří jedno „kolečko“, tedy jednu možnou volbu z celého sezna−
mu. Pokud tedy je takových voleb více (např. u příkladu výběru platového zařazení), je nutné
použít odpovídající počet značek INPUT. U každé značky samozřejmě nesmí chybět parametr
NAME se stejnou hodnotou, aby prohlížeč poznal, že všechny výběry patří k sobě:

Máte plat:

do deseti tisíc,

do patnácti tisíc,

do dvaceti tisíc,

nad dvacet tisíc?

Pokud bude zdrojový text vypadat takto, nebude zatrženo zpočátku žádné kolečko. Pokud
chcete vytvořit nějaké implicitní nastavení, přidejte k některé značce INPUT parametr
CHECKED, který má stejný význam jako u zatrhávacích políček.
POZNÁMKA: Spíše než radiobuttony je však lepší využívat klasické výběry ze seznamu
(SELECT), šetří totiž místo ve formuláři a nabízí prakticky stejné možnosti. Radiobuttony se
hodí pouze tam, kde zvýší přehlednost, a není mnoho možností na výběr.
Před prvním výběrem není zaškrtnuta žádná položka
Zatržena může být vždy pouze jedna položka
Programování WWW stránek pro úplné začátečníky

2008-04-19T09:12:00.000-07:00

Pokud chcete
nabídnout uživateli více možností, použijte raději zatrhávací políčka, tzv. checkboxy (viz dále).
Značka TEXTAREA – textové pole o větším počtu řádku
Programování WWW stránek pro úplné začátečníky
40
Část formuláře, v níž je obsažen výběr ze seznamu, může vypadat třeba takto:

Tento kousek kódu HTML vytvoří seznam, který můžete vidět na obrázku.
V praxi však není potřeba používat uzavírací značky , stejně jako není nutné
používat ukončovací značky u definice políček tabulky TD nebo TR. Ukončení roletkového
výběru je však nutné použít.
Dalšími zajímavými a mnohdy užitečnými parametry značky SELECT jsou:
_ SIZE="n" – Počet řádků, které jsou v roletce implicitně zobrazeny. Roletka tak má
předem danou velikost a je−li počet položek větší, vytvoří se v pravé části roletky
posuvník, kterým můžete seznamem rolovat. Z vysouvací roletky se tak vytvoří rolet−
ka se stálou velikostí. Je to vidět na obrázku, kde je vytvořena roletka s pevně daný−
mi třemi řádky, tj. SIZE="3".
_ DISABLED – Použití roletky bude zakázáno, bude zobrazená zašedlou barvou (stej−
ně jako u nepoužitelné položky v nabídce Wordu nebo Excelu).
Výběr položek (typ procesoru) ze seznamu
Roletka s pevně danými třemi řádky; její součástí je posuvník
Část druhá: První kroky do života stránky
41
I značka OPTION, která definuje jednu položku seznamu, má svoje parametry, které nemo−
hu pominout. A sice:
_ SELECTED – Hodnota takto označená je implicitně vybrána, tj. je nastavena do okna
seznamu a zbarvena tak, jako kdyby na ni uživatel klepl.
_ VALUE – Parametr VALUE předává serveru nebo skriptu jinou hodnotu, než je
zobrazena uživateli. Vidí−li uživatel v seznamu položek v roletce třeba „Automobil
Volkswagen“, obdrží server místo této hodnoty třeba jen „Volks“. Nejjednodušeji to
vysvětlí tento příklad (a také předchozí parametr, SELECTED):

Z obrázku je patrné, že implicitně je vybraná hodnota seznamu „Škoda Fabia“, protože má ve
značce OPTION umístěn parametru SELECTED.
Ale zpět k parametru VALUE. Vybere−li ze seznamu položku „BMW 525 TDI“, je tato hod−
nota, tento celý řetězec předán skriptu nebo serveru pro zpracování. Totéž platí i pro Fabii,
Felicii a Careru. Pokud však zvolíte „Volkswagen Golf“, bude skriptu nebo serveru předána
pouze hodnota „Golf“, protože je−li přítomen parametr VALUE, má jeho hodnota přednost
a tudíž je řetězec „Volkswagen Golf“ ignorován. Parametr VALUE se tedy hodí všude tam, kde
není potřeba serveru předávat žádné dlouhé řetězce dat, navíc to mnohdy zjednodušuje zpra−
cování.

Roletky

2008-04-09T03:09:00.000-07:00

Roletky – výběr ze seznamu
Někdy není nutné všechny hodnoty vepisovat do formulářů ručně, jsou totiž vybírány z něko−
lika přednastavených hodnot. Máte−li třeba dotaz na velikost monitoru, víte, že mohou být
pouze 14–24palcové. V tomto případě se nehodí používat klasických textových políček, ale
roletku s výběrem možných voleb. V praxi to vypadá tak, že vedle textového políčka se
objeví i malá šipka ukazující směrem dolů. Pokud na ni klepnete myší, ukáže se seznam
možných hodnot, z nichž lze jednu vybrat.
K tomu slouží značka

Jde tedy o párovou značku, kde jsou jednotlivé položky voleb uzavřeny otevírající a uzavíra−
jící značkou SELECT. Zajímavým je parametrem značky SELECT je
MULTIPLE
který určuje, že půjde vybrat více položek seznamu současně (přidržením klávesy CTRL nebo
SHIFT, podle standardu Windows). V praxi se však tento parametr moc nepoužívá, seznam se
většinou používá tam, kde je možná pouze jedna položka, a mnoho uživatelů vlastně ani neví,
že může tímto způsobem vybrat položek více, pokud to není explicitně řečeno.

2008-04-07T04:33:00.000-07:00

TYPE="password"
To, co píšete, se bude zobrazuje jako série hvězdiček. I zde je možné dodat implicitní text, ten
se také zobrazí jako hvězdičky.
1.2 Políčka o větším počtu řádků
Nestačí−li vám jednořádkové pole, můžete použít značky
TEXTAREA
Umožňuje vytvořit pole o libovolném počtu řádku. To se hodí např. tehdy, když chcete, aby
vám uživatel napsal svůj názor, vyslovil kritiku nebo naopak pochvalu. Psát delší text do jed−
nořádkového pole je totiž krajně nepřehledné. Na rozdíl od značky INPUT, která je nepárová,
je TEXTAREA značkou párovou. Mezi značkami je totiž uložen implicitní text, který bude do
textové oblasti vyplněn ještě před návštěvou stránky uživatelem.

Značka TEXTAREA má podobné parametry jako jednořádkové políčko (TYPE="text">), nezadává se však typ prvku; ten je totiž přímo určen značkou. Stejně jako
u políčka má víceřádkové pole svoje jméno (NAME) a velikost. Ta se však zadává trošku jiným
způsobem – parametry
COLS="počet sloupců"
ROWS="počet řádků"
Parametr COLS je defacto shodný s parametrem SIZE u jednořádkového políčka – udává
jeho šířku (počet sloupců) ve znacích. Navíc tu je parametr ROWS, který udává výšku (počet
řádků) oblasti, opět ve znacích. Chcete−li např. textovou oblast s šířkou 30 znaků a výškou
5 znaků, napíšete do zdrojového kódu:

Jistě jste si všimli, že při psaní textu delšího než je jeden řádek, se text automaticky zalamu−
je. To je dáno implicitním nastavením parametru
WRAP="on"
Políčko typu passwordse hodí pro zadávání hesla
Část druhá: První kroky do života stránky
39
Pokud chcete zalamování vypnout (i když, proč byste to dělali – tehdy je lepší použít kla−
sického jednořádkového políčka), zadejte jako hodnotu parametru WRAP="off".

2008-04-02T04:20:00.000-07:00

1.1 Textová políčka
Základním prvkem formuláře je textové políčko, do něhož se vepisují požadované informa−
ce. V předchozím případě to byla například otázka na oblíbený nápoj:

Takto může vypadat jednoduchý formulář na webové stránce
Část druhá: První kroky do života stránky
37
Značkou, která políčko definuje, je tedy

Jak je patrné z překladu anglického názvu značky, jde o značku, která očekává vstup od
uživatele. Ať už je to text napsaný z klávesnice, nebo klepnutí na tlačítko. INPUT má mnoho
různých parametrů, nyní se zaměřím pouze na ty, které umožňují definovat textové políčko.
Prvním takovým parametrem je
TYPE="text"
POZNÁMKA: Parametr TYPE obecně určuje charakter, typ políčka. Může jít buď o textové
políčko, tlačítko, zaškrtávací políčko (tzv. checkbox) apod.
Políčku můžete také navolit jeho velikost, která se zadává parametrem
SIZE="délka"
Pokud nezadáte velikost políčka, bude nastavena standardní délka zhruba 20 písmen. Protože
však můžete psát do políčka text delší, než je jeho velikost, lze nastavit i maximální počet
znaků, které lze do políčka vepsat. Tohoto se dociluje parametrem
MAXLENGTH="počet slov"
Do políčka pak nelze zapsat text delší, než jste zadali. Samozřejmě že při zadávání parametru
MAXLENGTH nejste omezeni velikostí políčka, což by bylo trošku nelogické. Políčko tedy
může být klidně kratší než počet zadávaných znaků.
Zajímavým doplňkem definice textového políčka je možnost přednastavit text, který bude
v políčku vepsán již při příchodu uživatele na zadanou stránku, a sice parametrem
VALUE="přednastavený text"
Celá definice textového políčka může vypadat např. takto:

TIP: Chcete−li použít políčka např. pro nastavení hesla, kdy nechcete, aby někdo mohl text do
políčka napsaný (heslo) opsat, použijte značku INPUT s parametrem
Do textového políčka lze vložit přednastavenou hodnotu
Programování WWW stránek pro úplné začátečníky.

2008-03-27T04:33:00.000-07:00

formulář může vypadat, víte. Při letmém pohledu na zdrojový kód a výsledné
zobrazení v prohlížeči vidíte, že se skládá z tabulky, která jej formátuje (ale není pro samot−
ný formulář důležitá), a ze značek definujících jednotlivá políčka a tlačítka.
Celý formulář je ohraničen párovou značkou , která zejména definuje
jméno formuláře parametrem NAME. Parametr NAME je také důležitý u všech prvků vlastního
formuláře. Umožňuje jeho provázání s akcí definovanou skriptem. Pojmenováním prvku se
tak prvek stává objektem, kterému uživatel přiřazuje svojí odezvou nějakou hodnotu, nějaké
vlastnosti. Můžete tak třeba napsat skript, který provede přesměrování na nějakou jinou
webovou stránku v případě, že klepnete na tlačítko Další.
Parametr NAME se používá jednotlivých položek formuláře, abychom mohli později vyhod−
nocovat i hodnoty jednotlivých položek. I tyto položky formuláře vytvoří na stránce objekty,
jejichž hodnoty můžeme číst, zpracovávat a dokonce ovlivňovat.
Značka FORM má i další parametry, které např. definují akce, jež s formulářem zamýšlíte
(např. zaslání dat elektronickou poštou nebo zapsání do databáze). Těm se budu věnovat až
v další kapitole, zatím by to bylo jen mlácení prázdné slámy, bez jakékoliv vazby.

2008-03-25T04:35:00.000-07:00

První kroky do života
stránky
Formuláře v HTML
Skripty – interaktivita na Internetu
Kaskádové styly
První kroky do života stránky

Druhá část této knihy je určena těm, kteří mají pouze základní znalosti, zhruba ty, co byly
zrekapitulovány ve třetí kapitole předchozí části knihy, popř. těm, kteří mají znalosti zhruba
v rozsahu předchozího dílu, Tvorba WWW stránek pro úplné začátečníky. Půjde tu o práci
s formuláři, které poskytují tvůrci webové stránky základní možnost odezvy návštěvníků,
o seznámení se skripty a jejich začlenění do webové stránky a konečně o kaskádové styly,
které samy o sobě vnesou do vašich stránek život. Je to takový rychlý start do virtuálního
světa Internetu plného pohybu a života.
1. Formuláře v HTML
Skripty se často využívají ke zpracování dat z formulářů, prvku webové stránky, který
umožňuje základní feedback mezi vámi a uživateli vašich stránek. Určitě jste se již s nimi
setkali, kdykoliv jste např. hlasovali v nějaké v anketě (např. jak se vám stránky líbí nebo jaký
máte názor na nějakou věc), mohli jste tak posílat zprávy do e−mailové schránky tvůrce
stránky nebo třeba nakupovat zboží v internetovém obchodě. V této krátké kapitole popíšu
základní prvky výstavby formulářů – tlačítka, okna pro vepsání textu a roletky, zatím bez
jakéhokoliv programování. To přijde na řadu až v příští části věnované JavaScriptu. Zatím tedy
budou sloužit pouze k vytvoření vzhledu stránky a k vytvoření formuláře jako takového.
Pokud se podíváte na následující příklad, uvidíte, k čemu lze také takový formulář využít.
Je to lepší než jakékoliv vysvětlování a popis.

Formulář

2008-03-19T05:56:00.000-07:00

Doplňkový komentář odkazu
Podobně jako je možné u obrázku zadat popisek, který se vypíše formou bublinky, pokud
nad obrázkem zobrazeným v prohlížeči podržíte chvíli kurzor myši, lze totéž provést
i u odkazu. Funguje to analogicky s komentáři v textové editoru Microsoft Word – tam pokud
chcete vložit komentář k nějakému slovu nebo větě, aniž byste narušili vzhled stránky, lze
vložit bublinkový komentář, který se zobrazí jakmile přejedete takto označené slovo myší.
Pokud tedy nechcete takovýmito komentáři rušit vzhled stránky, nadefinujte odkazům
vysvětlující nebo doplňující popisky:
Úvod do Internetu

Internet Explorer se ptá, co má udělat se souborem
Archiv
přičemž v prohlížeči se odkaz vykreslí stejně jako kdyby tento parametr chyběl.
Z předchozího příkladu je zjevné, že komentář u odkazu v žádném případě nenaruší
vzhled stránky. Kdo si bude chtít komentář přečíst, ten si ho také přečte, a kdo ne, nechá jej
bez povšimnutí.
Komentář lze také zobrazit u odkazu, který představuje obrázek, avšak pouze tehdy, není−
li definován popisek parametrem ALT značky IMG. Pokud ano, má přednost popisek obrázku
a komentář odkazu se nezobrazí.
Otevření stránky do nového okna
Určitě jste se setkali s tím, že po kliknutí na odkaz se stránka otevře v novém okně, aby ta
původní zůstala viditelná, místo aby se načetla do okna původního, jak je zvykem. Toho se
dociluje posledním velice důležitým parametrem TARGET.
Abyste tedy dosáhli výše zmíněného efektu, přidejte do značky A, která odkaz definuje,
parametr
TARGET="_blank"
Další hodnoty parametru TARGET souvisí s rámy, kterými se podrobně zabývá kniha Tvorba
WWW stránek pro úplné začátečníky, proto je zde nebudu dále rozebírat.
Takže to bychom měli. Teď máte základy vytváření stránek v HTML, umíte ovládat Internet
Explorer. Není nic jednoduššího než jít dále. Předmětem další kapitoly budou formuláře, jak
se tvoří a k čemu slouží, jak vytvořit a začlenit skript vytvořený ve skriptovacím jazyku do
webové stránky a základy práce s kaskádovými styly, CSS.
Programování WWW stránek pro úplné začátečníky

2008-03-17T03:20:00.000-07:00

Odkaz na soubor
Kromě elektronické pošty a webové stránky může být odkazem také jakýkoliv jiný soubor,
třeba obrázek nebo archiv ZIP. Syntaxe takového odkazu je úplně stejná jako na webovou
stránku:
Programování WWW stránek pro úplné začátečníky

Archív
Rozdíl je v tom, že zatímco stránka je načtena a zobrazena, jedná−li se o soubor, zobrazí
prohlížeč nabídku, v níž máte možnost buďto daný soubor stáhnout z Internetu a uložit na
lokální disk, nebo spustit přímo z internetového serveru; lze také nastavit, že se soubory
daného typu budou rovnou spouštět nebo rovnou stahovat.
Pokud zvolíte uložení, zjistí prohlížeč od serveru informace o délce souboru a začne jej
ukládat na váš pevný disk, což trvá úměrně tomu, jak je soubor dlouhý a jak rychlé je spo−
jení se serverem.
Využijete−li druhé možnosti, spuštění z Internetu, je potřeba mít v systému asociovanou
aplikaci, tedy aplikaci, která umí s daným typem souboru pracovat. Tento soubor bude
následně stažen na lokální disk, pak se spustí patřičná aplikace, do níž bude tento soubor
načten. Výjimku tvoří spustitelný soubor (EXE, COM), který se po stažení spustí sám.
Existují však i soubory, s kterými umí pracovat i samotný prohlížeč. Jedná se např.
o obrázky, videoklipy, zvuky, různé animace. Pokud klepnete na odkaz, jehož cílem je právě
takovýto soubor, pak se již prohlížeč na nic neptá a přímo jej sám spustí (přehraje, zobrazí).
Pokud chcete tento soubor, který je přiřazen k nějaké akci přímo v prohlížeči, stáhnout na
lokální disk, musíte na to jít přes pravé tlačítko, které zobrazí lokální nabídku, v níž kromě
jiného bude možnost uložení cílového souboru.

2008-03-13T05:53:00.000-07:00

Odkazy
Odkazy zpřehledňují práci s Internetem. Rozdělují jej na množství různých kapitola a pod−
kapitol, takže se uživatel snadno orientuje ve velkém množství informací. Díky tomu můžete
na Internetu také velice snadno vyhledávat, třeba jako u knihy: Pokud hledáte konkrétní kapi−
tolu, podíváte se do obsahu a nalistujete si patřičnou stránku, kde kapitola začíná. Něco
podobného, a dokonce efektivnějšího, lze díky odkazům vytvořit i v HTML.
Základ práce s odkazy
Aby se daný prvek v HTML stal odkazem, je nutné jej uzavřít do párové značky

kde A je vlastní značka a HREF parametr definující stránku, která se má po kliknutí na tento
odkaz zobrazit v prohlížeči. Hodnota parametru HREF může být i jakýkoliv binární soubor
(videoklip, archív ZIP, aj.) nebo URL (adresa Internetu), zatím však bude odkaz směřovat pro
jednoduchost pouze na konkrétní stránku, tedy soubor HTML.
Odkazem, tedy to, co bude na stránce vidět jako odkaz (text, obrázek), je tedy prvek uza−
vřen značkou A. Pokud chcete, aby se odkazem stal text „Toto je odkaz na další stránku“,
vložte do zdrojového textu řádek
Toto je odkaz na další stránku
Odkaz (text) bude v prohlížeči podtržen a zobrazen modře (nebo barvou, která je definovaná
na začátku sekce BODY). Když na tento text klepnete kurzorem myši, načte prohlížeč do
aktuálního okna (nebo toho, které definujete) soubor stranka.html, pokud se nachází
Část první: Úvod do Internetu
29
Implicitní zarovnání textu a obrázku je nastaveno na bottom
v aktuálním adresáři (pokud se nachází jinde, je třeba zadat cestu). Odkaz také může být
pouze součástí věty, nejen věta celá. Lze tak vytvořit i několik odkazů v jednom odstavci:
V textu může být i více odkazů. Toto
je první odkaz, toto pak HREF="stranka.html">druhý a nakonec i HREF="stranka.html">třetí.
To, co prohlížeč zobrazí jako odkaz, může být i obrázek nebo kombinace textu a obrázku.
Pokud tedy chcete, aby se odkazem stal obrázek, zkuste napsat do zdrojového kódu

Daný obrázek (obrazek.gif) se v prohlížeči zobrazí s modrým rámečkem o velikosti dvou
bodů, pokud to nezakážete:

Samozřejmě orámování může mít libovolnou velikost, kterou nastavíte parametrem BORDER.
Z předchozích příkladů tedy vyplynuly dva shrnující fakty:
_ Odkaz může být umístěn uvnitř věty, může tvořit samostatnou větu nebo dokonce
i celý odstavec. Kromě textu může být součástí odkazu i obrázek.
_ Text, který je ohraničen značkou A může být jakýmkoliv způsobem, dostupným
v HTML, formátován a zvýrazňován. Značka A totiž definuje pouze ten fakt, že tento
text bude odkazem na nějakou stránku či soubor. Na text definovaný jako odkaz
nebude mít platnost pouze nastavení barvy značkou FONT, ta je totiž definována na
začátku dokumentu ve značce BODY parametrem LINK.
Jako odkaz nemusí být pouze soubor nebo stránka HTML, ale také adresa elektronické pošty:
Pošli vzkaz
Klepnete−li na tento odkaz, spustí se klient elektronické pošty (který je nastaven jako výchozí)
a umožní vám na zadanou adresu zaslat e−mail. Aby byl odkaz odlišen, nemá modrou, ale
tmavě červenou barvu.

Rámeček okolo obrázku

2008-03-11T02:45:00.000-07:00

Rámeček okolo obrázku
Obrázek také může mít volitelně okolo sebe rámeček různé velikosti – to se hodí zejména
tehdy, nemá−li okraj vlastní a tento okraj by přispěl k přehlednosti celého dokumentu (např.
je bílý jak pozadí obrázku, tak pozadí stránky, a tudíž není patrné, kde se nachází ohraničení
obrázku).
Rámeček se definuje parametrem BORDER:

kde n je šířka rámečku v obrazových bodech. Barva rámečku je vždy černá, výjimku tvoří pří−
pad, kdy je obrázek zároveň odkazem, tehdy je barva rámečku modrá (či má barvu odkazu
definovanou ve značce BODY) a má velikost rámečku dva body. Pokud neuvede parametr
BORDER, nebude rámeček zobrazen.
Část první: Úvod do Internetu
Volné okraje okolo obrázku
Určitě jste si již všimli, že pokud text obtéká obrázek, je na něj vždy těsně nalepen − mezi
ním a obrázkem tedy není žádná mezera, a to nepůsobí moc esteticky. Tomu lze zabránit
dvěma parametry, které nastavují volný prostor mezi obrázkem a dalšími prvky, které se
okolo nich vyskytují, v našem případě textem:
HSPACE="n" Nastaví velikost volného prostoru v bodech na levé a pravé straně.
VSPACE="n" Nastaví velikost volného prostoru v bodech nad a pod obrázkem.
Různá nastavení volného prostoru okolo obrázku jsou patrná z příkladu:

Tento obrázek nemá okolo sebe definován žádný prostor. Text
jej tedy bezprostředně obtéká jak ze stran, tak i zespodu
a z vrchu.

Tento obrázek má nastaven volný prostor ze stran o
velikosti 10 bodů, což odsadilo nejen text po straně, ale
i obrázek samotný od okraje.

Tento obrázek má nastaven okolo sebe volný prostor o
velikosti 30 bodů, což odsadilo obrázek nejen do strany,
ale i posunulo dolů, zároveň jej text obtéká v patřičné
vzdálenosti.

TIP: Práce s obrázky je mnohem pestřejší, než je ukázáno v této podkapitole. Jejím cílem však
není toto všechno obsáhnout; pokud chcete vědět o práci s obrázky a vůbec webovou grafikou
více, nalistujte si knihy Tvorba WWW stránek pro úplné začátečníky nebo Vytváříme WWW
stránky a spravujeme moderní web site z našeho nakladatelství.

2008-03-04T05:53:00.000-08:00

rogramování WWW stránek pro úplné začátečníky

3.5.3 Jak zadat velikost obrázků
HTML umožňuje zadávat jako další parametry značky IMG také velikost obrázku. Pokud ji
nezadáte, zobrazí se obrázek normálně, budou dodrženy jeho rozměry. Pokud má tedy
obrázek výšku 100 bodů a šířku 50 bodů, pak se tak i zobrazí na obrazovce. Někdy je potře−
ba zobrazit obrázek větší nebo menší, než je jeho skutečná velikost. Pokud tedy nastavíte
rozměry jiné, než je pravá velikost obrázků, prohlížeč jej adekvátně zvětší nebo zmenší do
Programování WWW stránek pro úplné začátečníky
26
Dva způsoby obtékání obrázku zarovnaného vpravo
Implicitní zarovnání textu a obrázku je nastaveno na bottom
vámi určené velikosti. Pro nastavení velikosti obrázku jsou definovány tyto parametry značky
IMG:
WIDTH="šířka v obrazových bodech"
HEIGHT="výška v obrazových bodech"
Lze také zadat pouze jeden parametr, výšku nebo šířku. Pokud takto učiníte, bude zbývající
rozměr obrázku automaticky dopočítán do daného poměru.
3.5.4 Popisek obrázku
HTML umožňuje přiřadit každému obrázku jeden jakýkoliv popisek, který je využit v násle−
dujících případech:
_ zobrazí se nad obrázkem ve formě bublinky, kdykoliv nad něj najedete kurzorem
myši,
_ ukáže v rámečku vyhrazeném pro načítání během stahování obrázku, které někdy
trvá opravdu dlouho (nemusíte pak čekat, až se načte celý, stačí se orientovat podle
těchto popisků),
_ zobrazí na místě obrázků, pokud vypnete zobrazování obrázků kvůli rychlejšímu
zobrazování.
Tento parametr má syntaxi

DOPORUČENÍ: Tyto popisky používejte vždy, protože předem nevíte, jak dlouho se u případného
uživatele bude stránka s obrázky načítat nebo zda nemá vypnuto zobrazování grafiky.
Popisky na takových stránkách usnadňují orientaci.

2008-02-23T02:34:00.000-08:00

Dva způsoby obtékání obrázku zarovnaného vlevo
Pokud nepoužijete žádného zarovnávacího parametru, je obrázek vložen do textu přesně tam,
kde jej umístíte ve zdrojovém kódu. Ovšem zarovnání je implicitně nastaveno na bottom,
text tedy bude zarovnán na spodní stranu obrázku.

Tohle je obyčejný text, do něhož

vložen obrázek. Text se zarovná ke spodnímu okraji tohoto
obrázku a dál bude pokračovat pod ním.

Jediný způsob, jak nastavit obtékání obrázku textem podél celé jeho výšky, je tedy nastavit
mu zarovnání doleva či doprava, jinak bude text vždy srovnán se spodním okrajem. Jedno
z řešení, jak toto obejít, je použití tabulek (viz knihu Tvorba WWW pro úplné začátečníky).

2008-01-31T22:37:00.000-08:00

Zarovnání obrázku a textu
Obrázky lze také s omezenými možnostmi zarovnávat vzhledem k okolnímu textu, který
obrázek obtéká. Jelikož standardní HTML nepodporuje takové možnosti formátování jako
standardní textový editor, neočekávejte žádné zázraky. Jedná se pouze o základní zarovnání,
které je dosaženo následujícím parametrem ALIGN (stejný parametr jako u zarovnání
odstavců) značky IMG:
_ left – Obrázek je umístěn zcela vlevo a je obtékán textem z pravé strany. Jakmile
je dosaženo spodního okraje obrázku, pokračuje text zleva doprava na celou šíři
okna prohlížeče.
_ right – Obrázek je umístěn zcela vpravo a je obtékán textem z levé strany. Jakmile
je dosaženo spodního okraje obrázku, pokračuje text zleva doprava na celou šíři
okna prohlížeče.
_ texttop – Zarovná horní okraj obrázku s nejvyšším písmenem v řádku, u něhož je
umístěn.
_ top – Zarovná horní okraj obrázku s nejvyšším prvkem (většinou písmenem – tehdy
je zarovnání stejné jako u předchozí hodnoty texttop) v řádku, u něhož je
umístěn.
_ middle – Zarovná linku, na níž je posazen text, na střed daného obrázku.
_ absmiddle – Zarovná prostředek daného řádku na střed obrázku.
_ bottom – Zarovná spodní okraj obrázku s linkou, na níž je posazen text.
_ absbottom – Zarovná spodní okraj obrázku s nejspodnějším písmenem v textu,
tedy písmena, které je posazeno pod linkou (např. j,p,y).
Standardně je v prohlížeči navoleno zarovnání bottom, tedy spodní okraj obrázku s daným
řádkem, dále pak text pokračuje pod obrázkem normálně. Většinou se používá zarovnání
left nebo right, aby text obrázky hezky obtékal. Způsob obtékání vidíte na následujícím
příkladu.
Jednoduché zobrazení obrázku v HTML

Toto je obrázek zarovnán doleva a text jej obtéká zprava po
celé jeho výšce. Je potřeba jej umístit tam, kde bude
začínat obtékání, většinou tedy k začátku odstavce. Jakmile
text dosáhne spodního okraje obrázku, pokračuje dále od
levého okraje okna.

Toto je také obrázek zarovnán doleva a text jej obtéká
zprava po celé jeho výšce.

Text začne obrázek obtékat po umístění značky IMG do
zdrojového textu, což v praxi vypadá takto.

Podobně pracuje prohlížeč s textem, pokud je obrázek zarovnán doprava, viz příklad.

Toto je obrázek zarovnán doprava a text jej obtéká zleva po
celé jeho výšce. Je potřeba jej umístit tam, kde bude
začínat obtékání, většinou tedy k začátku odstavce. Jakmile
text dosáhne spodního okraje obrázku, pokračuje pod
obrázkem až k pravému okraji okna.

Toto je také obrázek zarovnán doprava a text jej obtéká
zleva po celé jeho výšce.

Text začne obrázek obtékat po umístění značky IMG do zdrojového
textu, což v praxi vypadá takto.

Obrázky na stránkách

2008-01-23T01:06:00.000-08:00

Při umísťování používejte co největší kompresi, neumísťujte obrázky zbytečně velké a hlavně
se vyvarujte zbytečných a matoucích obrázků, a to nejen kvůli vyšší celkové velikosti stránky
– dbejte na grafickou vyváženost, střídmost a úpravu. Internet by totiž měl být přímočarý
a přehledný, ne plný všelijakých obrázků, které nemají pro uživatele význam.
Umísťujeme obrázky
Značka IMG je jedna z mála nepárových značek HTML. Má základní syntaxi

a definuje soubor s obrázkem, který se má na stránku umístit. Jméno souboru je uvedeno
v hodnotě parametru SRC; pokud není u jména souboru uvedena cesta, jak relativní nebo
absolutní, prohlížeč hledá obrázek v aktuálním adresáři, tedy v tom, kde je umístěn doku−
ment, který obrázek zobrazuje. Celkem lze použít čtyři způsoby zadávání cesty:
_ – Obrázek je umístěn v aktuálním adresáři.
_ – Relativní zadání lokální cesty, obrázek umístěn
v nadřazeném adresáři.
_ – Absolutní zadání lokální cesty, kdy je
obrázek na místním pevném disku v určeném adresáři.
_ – Cesta k obrázku je zadána s celou
URL, kde se obrázek nachází, tzn. lze zobrazit jakýkoliv obrázek na kterémkoliv
serveru na celém světě.
Nejčastěji používané grafické soubory jsou typu JPG a GIF, které zároveň nabízejí nejvyšší
kompresi a tedy i úsporu místa, občas se používá i formátu PNG. Každý z těchto formátů má
svoje výhody a nevýhody, např. GIF může používat průhledné barvy, JPG zase až 16,7 mi−
liónu barev; GIF pouze 256. Dané formáty se tedy používají tam, kde se více hodí.
Potřebujete−li celou barevnou paletu, například u fotografií, použijete JPG. Potřebujete−li
naopak obrázek s průhledným pozadím, sáhnete po GIFu. Formát GIF se také hodí zejména
pro různá tlačítka akcí a jiné grafické prvky.

Na dalším řádku je umístěn obrázek.

Část první: Úvod do Internetu

2008-01-12T10:39:00.000-08:00

Výchozí nastavení barev stránky
Každý dokument HTML má svoje výchozí barevné nastavení – barva pozadí, implicitní barva
textu, barva odkazy na jinou stránku, barva odkazu již navštívené stránky apod. Všechny tyto
implicitní barvy se nastavují na začátku zdrojového textu ve značce BODY, která uvozuje tělo
vlastního kódu, který bude prohlížeč zobrazovat (viz kapitola 2).
Jednotlivé jeho parametry jsou následující:
_ BGCOLOR – Barva, která bude použita na pozadí, standardně bílá.
_ TEXT – Implicitní barva textu, která se použije, nestanoví−li uživatel jinak, standard−
ně černá.
_ LINK – Barva odkazu, který jste ještě nenavštívili, standardní nastavení je modrá.
_ VLINK – Barva již navštíveného odkazu, implicitní nastavení fialová.
_ ALINK – Barva odkazu, na nějž jste právě klepnuli, standardně červená.
Pokud tedy použijete ve značce BODY všechny uvedené parametry, vypadá to např. takto:
ALINK="red">
Tato značka nastaví následující barvy: barva pozadí černá, barva textu bílá, barva odkazu ne−
navštívené stránky žlutá, barva odkazu navštívené stránky zelená a konečně barva odkazu,
na nějž jste právě klepnuli, červená.
Programování WWW stránek pro úplné začátečníky

Zadávání barev

2008-01-07T01:34:00.000-08:00

HTML definuje pro základní barvy (bílá, černá, modrá, červená atd.) přímé názvy odpovída−
jící anglickému ekvivalentu jména barvy, tedy bílá=white, černá=black, modrá=blue, čer−
vená=red apod. Tyto barvy se zadávají jako hodnota parametrů značek. Jak jste si jistě všim−
li v předchozí kapitole, barva textu se zadává značkou .
Protože nelze pokrýt názvy všechny možné barvy a jejich kombinace, lze barvy „míchat“
pomocí hexadecimálního vyjádření. Např. modrá vypadá takto: #0000FF, jednotlivé složky
barvy – červená, zelená a modrá (red, green, blue – RGB) se tedy zadávají pomocí
osmibitových čísel (8 bitů = 256 kombinací = dvojciferné hexadecimální číslo), tedy v tomto
konkrétním případě je červená reprezentovaná dvojicí 00, zelená také dvojící 00 a nakonec
modrá dvojicí FF. Je nasnadě, že změna poměru barev RGB změní i výslednou barvu.
Základní barvy a jejich hexadecimální vyjádření:
Aqua tyrkysová #00FFFF
Black černá #000000
Blue modrá #0000FF
Fuchsia fialová #FF00FF
Část první: Úvod do Internetu
21
Gray šedá #808080
Green tmavě zelená #008000
Lime zelená #00FF00
Maroon tmavě červená #800000
Navy tmavě modrá #000080
Olive tmavě žlutá #808000
Purple tmavě fialová #800080
Red červená #FF0000
Silver stříbrná #C0C0C0
Teal tmavě tyrkysová #008080
White bílá #FFFFFF
Yellow žlutá #FFFF00
Abyste nemuseli potřebné barvy míchat přímo v HTML podle oka, je dobré je vytvořit nejdříve
v nějakém grafickém editoru, který umožňuje editovat barevnou paletu. Hodnoty tyto barvy
tvořící si zapíšete a teprve pak umístíte do HTML. Upozorňuji, že se musí jednat o barevný
model RGB, nikoliv CMYK!

Fonty a jejich používání

2007-12-29T02:38:00.000-08:00

V textu se navíc nemusíte omezovat pouze na změnu řezu písma, lze zaměnit dokonce i celý
font za jiný, a to včetně jeho velikosti. Vynikající vlastností je možnost zadávat velikost písma
i relativně, vzhledem k velikosti aktuálně definované. Pokud je například aktuální velikost
fontu 2 (standardní nastavení, odpovídá zhruba velikosti 10 ve Wordu), lze ji změnit pouhým
přičtením nebo odečtením požadovaného čísla.
Font písma a jeho vlastnosti se definují značkou FONT, která má tyto parametry:
_ SIZE="velikost" – Velikost zvoleného písma od 1 do 7. Pokud zadáte před
velikostí znaménko + (plus) nebo − (minus), změníte velikost písma vzhledem
k aktuální tak, že se zadaná hodnota přičte (popř. odečte) od této velikosti.
_ FACE="písmo" – Název písma, který bude použit. Toto písmo musí být v seznamu
nainstalovaných písem a musí být zadán jeho přesný celý název; pokud jej zadáte
špatně, bude použito písma standardního (Times New Roman).
_ COLOR="barva" – Definuje barvu písma.
Programování WWW stránek pro úplné začátečníky
BASEFONT, která nastaví základní velikost všech písem. Pokud tedy tuto velikost značka FONT
změní, vrátí se ukončením platnosti této změny značkou velikost zpět na tu, kterou
definovala značka BASEFONT.
Syntaxe zápisu je , kde n je velikost písma od 1 do 7, tedy podob−
ně jako u značky FONT. Na rozdíl od ní zde nelze zadat relativní velikost.
3.3.5 Používání nadpisů
V HTML je k dispozici šest úrovní nadpisů, každý se svou specifickou značkou, v níž je přímo
definovaná úroveň velikosti nadpisu:
H1, H2, …, H6
přičemž značka H1 zobrazí největší nadpis, jehož velikost se plynule zmenšuje až k H6.
Stejně jako u normálního textu můžete nadpis zarovnat doleva, doprava a na střed, a to
stejným parametrem ALIGN a stejnou syntaxí. Každý parametr ALIGN má vliv pouze na ten
nadpis, v jehož značce byl umístěn a jeho platnost jím také končí.
Na vzhled nadpisu, tedy jeho font a barvu, má vliv jednak globální nastavení barev (viz
dále), jednak poslední nastavení značky FONT. Bylo−li tedy touto značkou nastaveno písmo
Arial a barva červená, tak i nadpis bude zobrazen písmem Arial a červenou barvou. Na nad−
pis samozřejmě nemá vliv nastavení velikosti fontu.

Efekty a zvýrazňování písma

2007-12-17T13:41:00.000-08:00

Každé písmo v HTML, které použijete, může mít v rámci zdůraznění několik zvýrazňujících
prvků. Každý z nich má svoji vlastní značku, která má vliv na veškerý text nacházející se
uvnitř těchto značek. Samozřejmostí je kombinace, tzn. písmo může být jak podtržené, tak
tučné a skloněné.
Pro tyto základní efekty nabízí tedy HTML tyto značky:
_ B – tučné písmo;
_ I – kurziva (nakloněné písmo);
_ U – podtržené písmo;
_ STRIKE – přeškrtnutí písma;
_ BIG – ohraničuje písmo, které bude o jeden bod větší než standardní;
_ SMALL – ohraničuje písmo, které bude o jeden bod menší než standardní;
_ SUB – dolní index;
_ SUP – horní index.
POZNÁMKA: Pokud budete používat kombinace více zvýrazňujících prvků, nezapomeňte na
správný postup při zadávání a ukončování platnosti značek, a sice prvně zadaná značka
musí být ukončena jako poslední a naopak, posledně zadaná značka ukončena jako první.
Bude−li tedy prvně zadána kurziva, následně tučnost a nakonec podtržení, pak nejdříve
musíte ukončit účinek podtržení, následně tučnosti a teprve nakonec kurzivy! Jiný postup než
tento je sice přípustný, vnáší však do zdrojového textu spíše chaos než tolik potřebný pořádek
pro snadnou orientaci v něm.

Odstavce a jejich zarovnání

2007-12-15T04:46:00.000-08:00

Pro definici odstavců je nepohodlné používat značky BR. Proto HTML definuje další dvo−
jici užitečných značek, za jejichž pomoci je celý tento úkon podstatně jednodušší a hlavně
zdrojový text se stává čitelnějším.
První z nich je DIV, druhou pak P. Obě jsou párové a ve svém těle definují odstavec. To
znamená, že další text začne na novém řádku. Rozdíl mezi oběma značkami je ten, že P navíc
vynechá jeden prázdný řádek – to proto, že HTML nepoužívá pro rozlišení odstavce odsazení
jeho prvního řádku.
Obě značky mají také jeden důležitý parametry, který definuje zarovnání odstavce v textu:
ALIGN. Jeho hodnoty jsou následující:
_ left – pro zarovnání odstavce doleva (je nastaveno jako implicitní);
_ right – pro zarovnání odstavce doprava;
_ center – pro zarovnání odstavce na střed, vycentrování.
Zde bych rád uvedl ještě jednu zajímavou párovou značku, která vystředí veškerý obsah,
který uzavírá, CENTER. Má tedy vliv jak na text, tak na tabulky nebo obrázky – jde tedy o uni−
verzální způsob, jak dostat daný objekt do středu okna prohlížeče.
Mezi značky pro definici odstavce patří také tzv. citace. Ta daný text odřádkuje, tj. vynechá
před ním prázdný řádek, a provede jeho odsazení o tabulátor. Pro lepší představu příklad:
Dnes máme samozřejmě jiné představy o temperamentech, než ukazuje "šťávová" teorie
Hippokratova a později Galéna, protože víme, že chování a prožívání jsou závislá především na nervové
soustavě a na sociálně psychologických zákonitostech chování člověka. Uvedeme proto
několik definic temperamentů jednotlivých autorů:
"Temperament je dynamický aspekt osobnosti, charakterizující dynamiku psychické
činnosti."
S. L. Rubištejn, 1964
"Temperament se kryje s pojmem typu vyšší nervové činnosti, který je dán vztahem
procesu podráždění a útlumu."
I. P. Pavlov
Citace se definuje značkou BLOCKQUOTE nebo Q, syntaxe pak vypadá takto:

Citovaný text

Neformátovaný text

2007-12-13T03:35:00.000-08:00

Základním prvkem, kterým se publikují data na Internetu, je text. K jeho zobrazení není
potřeba žádné zvláštní značky, za text se tedy považuje cokoliv, co není součástí žádné
značky (parametry, hodnoty) uvnitř sekce BODY>Protože prohlížeč nerozlišuje, zda ve zdrojovém kódu stisknete mezi jednotlivými slovy
klávesu ENTER a tak vlastně odsunete zbytek textu za klávesou ENTER na další řádek, používá
se pro oddělení řádku značka BR. Není párová a má jednorázový účinek – odsune následu−
jící text na další řádek.
Stejně jako odřádkování klávesou ENTER ve zdrojovém kódu nemá vliv na formátování
zobrazovaného textu v prohlížeči, nemá na něj vliv ani vícenásobná mezera. Ta je totiž
prohlížečem vždy interpretována jako jediná. Proto se pro pevnou mezeru musí použít
speciální značka, , přičemž je nutné dodržet tuto syntaxi včetně středníku, jinak
nedosáhnete kýženého efektu.

2007-12-11T03:33:00.001-08:00

liv jiné binární soubory, nejsou umístěny ve zdrojovém kódu HTML, ale v externích sou−
borech, na něž ze zdrojového textu odkazujete. Takovýto odkaz, konkrétně na obrázek, byl
uveden i v příkladě v první kapitole:

kdy jde o obrázek se jménem logo.gif, který je umístěn ve stejném adresáři jako kód HTML.
Při zobrazování stránky v prohlížeči je tento obrázek načten do paměti počítače a zobrazen
na obrazovce.
Veškeré příkazy, v HTML nazývané značky (dříve se používalo názvu tag), jsou uzavřeny
ve špičatých závorkách <> včetně všech svých parametrů, které značku ovlivňují. Všechno
ostatní, co se mimo tyto značky nachází, je text, který prohlížeč zobrazí.
HTML používá párové a nepárové značky, kdy párové mají vliv na určitou část dokumen−
tu, např. na text (kurziva, tučnost, zarovnání apod.) – jeho první část se nachází před daný−
mi prvky a druhá za nimi, což přesně vymezuje část, na niž má mít tato párová značka vliv.
Nepárová značka naopak má vliv sama na sebe, definuje v HTML nějaký prvek, například
obrázek, nebo má vztah k celému dokumentu.
Párová značka tedy obecně vypadá takto

kód HTML, na nějž má mít značka vliv

kdežto nepárová takto

Pokud tyto znalosti adaptujete na příklad v první kapitole:

Vítejte na stránkách společnosti Firma, s.r.o.

Společnost Firma se zabývá výrobou nábytku.

pak je příklad párové a IMG a BR nepárové značky. Zjednodušeně lze tedy
říci, že celý zdrojový text HTML se skládá z párových a nepárových značek a textu, který je
umístěn mimo tyto značky, tedy mimo špičaté závorky.
Z předchozích odstavců je vidět, že HTML má dány přesné principy stavby zobrazované
stránky a že je podstatně jednodušší než programovací jazyky, neboť v něm jde pouze
o zobrazování, nikoliv výpočty, skoky, podmínky, funkce, podprogramy aj. Lze jej přirovnat
Část první: Úvod do Internetu
17
k textovému souboru RTF, který také používá k formátování obsahu dokumentu jednoduché
značky, i když jde o formát mnohem komplexnější a nabízející lepší výstup.
Jednotlivých značek má HTML velice mnoho a není účelem této knihy vám je všechny
ukázat a popsat. Stále totiž vznikají nové, které nabízejí bohatší zobrazovací schopnosti –
HTML se stále vyvíjí a to, co je dnes složité, bude se za rok provádět jednou značkou.

Zdrojový text HTML

2007-12-08T06:39:00.000-08:00

Každý programovací jazyk má svůj zdrojový text vytvořený programátorem. Stejně tak HTML
má svůj zdrojový text, který popisuje grafickou podobu stránky v prohlížeči. Jako každý jazyk
i HTML má svoji přesnou syntaxi, kterou je nutno dodržovat, ovšem zároveň je velice přizpů−
sobivý. I když se dopustíte nějakých chyb, dokáže většinou prohlížeč zobrazit prakticky celou
stránku tak, jak vypadat má. Více než tři čtvrtiny stránek na Internetu nemají zcela správnou
syntaxi, a přesto jsou zobrazeny správně. Tato flexibilita prohlížečů je dána rychlým vývojem
HTML, prohlížeč tedy přímo předpokládá, že se setká s nesprávnou syntaxí, jako je vynechání
značky, špatné formátování, chybějící uvozovky u hodnot parametrů apod. Ovšem pokud
narazí na zásadní chybu, nedokáže si s ní poradit, a pak je stránka zobrazena špatně. Naštěstí
se zdrojový text HTML velice době ladí, protože jediný výsledek je zobrazení, kdežto u oprav−
dového jazyka jde o složité operace, výpočty, které lze odhalit až při důkladném prozk−
oumání celého programu. U HTML stačí jediný pohled a víte, co není v pořádku. Také je pod−
statně snadnější naučit se HTML, než jakýkoliv programovací jazyk. V podstatě vám na zvlád−
nutí základů postačí jediný den důkladného studia a vlastního praktického zkoušení a experi−
mentování.
Zdrojový text HTML je vždy pouze textový formát ASCII, který má příponu HTM nebo
HTML. V tomto textovém formátu je také interpretován prohlížečem – podoba ASCII je tedy
finální a není dále kompilována do žádného binárního souboru, jako EXE nebo COM. Toto
je zásadní rozdíl od klasických programovacích jazyků, kdy se program musí před použitím
zkompilovat. Všechny ostatní součásti stránky, jako obrázky, zvuky, videoklipy nebo jakéko−
Programování WWW stránek pro úplné začátečníky

Jednoduchá webová stránka

2007-12-04T09:03:00.000-08:00

firmy na poli prohlížečů – Microsoft a Netscape, které svými prohlížeči ovládají téměř sto pro−
cent trhu. Každá tedy do svých programů implementuje vlastní značky, takže konečná podo−
ba stránky vypadá v každém rozdílně. Aby se tomuto předešlo, vznikla W3C (WWW
Consorcium), která konečnou podobu HTML schvaluje. Existují tak jednotlivé verze HTML,
každá je schválena po určité době používání. Postup je tak opačný, než by každý očekával –
místo aby něco vstoupilo v platnost a pak bylo užíváno, nejdříve se užívá a pak teprve ofi−
ciálně schválí (nebo také neschválí). V současnosti je poslední schválená verze HTML 4.0,
kterou lze v kompletní podobě dokumentovaného výpisu nalézt na internetové adrese
http://www.w3c.org
Abyste si mohli stránky vytvořené v jazyce HTML potřebujete již zmíněný program, obecně
nazývaný prohlížeč. Ten interpretuje zdrojovou podobu HTML do grafické podoby, která je
čitelná všem uživatelům Internetu (což se o zdrojovém textu říci nedá). Formát HTML je ma−
ximálně úsporný, a sice z důvodu zatím nedostatečné propustnosti internetových linek.
Pokud vezmu tutéž stránku se stejným nebo podobným formátováním, bude tato stránka
v HTML řádově desetinásobně úspornější než tatáž vytvořená programem Microsoft Word.
Tato úsporná data jsou také dekódována do grafické podoby podstatně rychleji než z již
zmíněného dokumentu Wordu. Nevýhodou HTML jsou zatím omezené formátovací možnosti
– na Internetu je totiž vše orientováno na rychlost. Na rozdíl od textového editoru je prohlížeč
skutečně pouze prohlížeč – slouží tedy jen k prohlížení dat, ne k jejich vytváření.

Co je HTML

2007-12-02T06:09:00.000-08:00

HTML (Hypertext Markup Language) je v kód, který slouží k zobrazování dat předem
zadaným způsobem; je to vlastně podrobný návod, jak zobrazit přijatá data na obrazovce –
kód HTML je tedy přesným a stručným vyjádřením toho, co chceme zobrazit v programu
obecně zvaném prohlížeč, jedná se o jazyk, který slouží k popisu webové stránky:

Vítejte na stránkách společnosti Firma, s.r.o.

Společnost Firma se zabývá výrobou nábytku.

Ač se vám bude vyjádření téhož v kódu HTML zdát podstatně nesrozumitelnější, vězte, že za
chvíli budete takový zdrojový text číst téměř jako knihu a poznáte z něj, jak bude taková
stránka v prohlížeči vypadat:
V průběhu let vývoje Internetu se samozřejmě vyvíjel i jazyk HTML. Nejedná se v žádném pří−
padě o jednou navržený kód – HTML se dynamicky mění v souladu s technologickým vývo−
jem a požadavky producentů softwaru a jeho uživatelů

Jak uložit aktuální stránku na disk?

2007-11-26T15:52:00.000-08:00

Kromě zobrazení zdrojového kódu stránky umožňuje Internet Explorer také tuto stránku
uložit na disk včetně všech objektů a prvků, které jsou ve stránce obsaženy. Z nabídky Soubor
vyberte příkaz Uložit jako, objeví se standardní dialogový panel Windows.
Kromě standardních voleb jako název apod. je důležitá volba Typ souboru, který můžete
zvolit z následujících možností:
_ Úplná stránka WWW – Na disk se uloží jak dokument HTML, tak i veškeré prvky,
které jsou ve stránce obsaženy (obrázky, banery). Stránka bude upravena pro lokál−
ní použití, tzn. při otevření se nebudou tahat obrázky a další prvky z webu.
_ Archiv WWW pro elektronickou poštu – Uloží se pouze jeden soubor s příponou
MHTa tedy jako formát, který se dá poslat elektronickou poštou (Outlook, Outlook
Express). Příjemce této pošty dopis otevře jako internetovou stránku i s obrázky
a dalšími prvky.
_ Stránka WWW, pouze HTML – Na disk se uloží pouze dokument HTML, bez prvků
na obrázku. Je to podobné, jak kdybyste si stránku nechali zobrazit v Poznámkovém
bloku a následně uložili na disk.
_ Pouze text – Vytvoří soubor, v němž budou uloženy pouze viditelné texty stránky,
bez jakéhokoliv formátování.
Základy práce s Internet Explorerem tedy máme za sebou. Pokud chcete jít více do hloubky,
doporučuji knihu Používáme Internet s programem Internet Explorer 5.0 od Jiřího Hlavenky.
Můžeme se tak podívat na základy tvorby stránky; kapitola je shrnutím důležitých kapitol
knihy Tvorba WWW stránek pro úplné začátečníky s tím, že jsou omezeny příklady, chybí
části o seznamech, rámech a tabulkách. Orientuje se totiž spíše na základní znalosti, bez
kterých se při studiu dalších částí neobejdete; pokud je však znáte, klidně přeskočte na
druhou část.
Programování WWW stránek pro úplné začátečníky
14
Dialog pro uložení stránky na disk má navíc jednu položku

Jak se podívat na svoji oblíbenou stránku?

2007-11-24T03:00:00.000-08:00

Pokud máte několik oblíbených stránek, které často čtete, např. denní zpravodajství nebo
ekonomické aktuality, můžete, abyste si nemuseli pamatovat všechny jejich adresy a dlouze
je vypisovat do adresního řádku, využít tzv. Oblíbených položek. Jde o jakýsi seznam adres,
které jednoduše vyvoláte přímo z nabídky Exploreru a klepnete na tu vybranou – je to
pohodlné a hlavně rychlé. Tento seznam lze třídit do kategorií a ty do dalších podkategorií,
a to s prakticky neomezeným vnořováním a neomezeným počtem položek. U katalogu
oblíbených položek je relativně pracný jen první úkon, a tím je jeho vytvoření; používání je
pak maximálně jednoduché.
Jakmile se načte stránka, kterou chcete do oblíbených položek přidat, klepněte v nabídce
Oblíbené na položku Přidat k oblíbeným… Objeví se dialogové okno Přidat oblíbenou položku,
v němž se do políčka automaticky vyplní políčko Název. Tento název bude stejný, jako má
aktuální stránka v záhlaví okna. Můžete jej samozřejmě jakkoliv upravit tak, abyste přesně
věděli, jaká adresa se pod danou oblíbenou položkou skrývá. Nyní klepněte na tlačítko OK.
Tato stránka se nyní objeví v seznamu Oblíbených položek, který vyvoláte klepnutím na
nabídku Oblíbené, stejně jako když jste přidávali adresu do seznamu. Pod volbami Přidat
oblíbenou položku a Uspořádat oblíbené položky se nachází dosavadní stránky, které jste do
seznamu přidali buď vy, nebo byly přidány výrobcem programu.
Programování WWW stránek pro úplné začátečníky
12
Když v této nabídce klepnete na jakýkoliv zde se nacházející příkaz, bude patřičná strán−
ka automaticky zobrazena v okně Exploreru (pokud existuje).
Přidávání položek do seznamu je tedy velice jednoduché. Explorer však umožňuje tyto
položky různě kategorizovat a uspořádávat. Abyste mohli přímo při vytváření oblíbené
položky umístit stránku do příslušné složky (např. odkaz na zpravodajství Živě přidat do
složky Zpravodajství), musíte v dialogu na obrázku 26 klepnout na tlačítko Vytvořit >>, které
rozbalí další okénko. V něm vidíte aktuální strukturu oblíbených položek.
Máte−li zde již vytvořené další složky pro oblíbené položky, můžete klepnout na
požadovanou složku (popřípadě na složku v ní zanořenou, používáte−li několik úrovní
vnoření) a pak stisknout tlačítko OK. Potřebujete−li k tomuto účelu vytvořit novou složku
(kdekoli v hierarchii), vyberte složku bezprostředně nadřazenou a zadejte příkaz Nová složka,
pak jméno nové složky a stiskněte OK.
Část první: Úvod do Internetu
13
Přidání oblíbené položky do seznamu
Položku Živě přidáváme do složky Zpravodajství / Počítače

Panel historie navštívených stránek

2007-11-13T09:42:00.000-08:00

za dnešní den
Zpět se můžete vrátit až o devět stránek
nete na stránku, stránka se zobrazí v okně Exploreru. Výhodou je, že je uložena na disku
počítače a není ji tedy nutné stahovat zdlouhavě z Internetu. V okně Exploreru se objeví tedy
téměř ihned.
POZNÁMKA: Pokud ukážete myší na jakoukoliv položku v seznamu, objeví se pod ní bublinkové
okénko se specifikací konkrétní adresy dané stránky.
Způsob zobrazení historie si můžete sami nastavit. To provedete klepnutím na tlačítko
Zobrazit vlevo nahoře nad sloupcem Historie. Rozvine se nabídka s těmito čtyřmi funkcemi:
_ Podle data – Tato možnost již byla popsána.
_ Podle serveru WWW – Seznam se vytvoří podle abecedy adres webů.
_ Podle nejnavštěvovanějších serverů – V okně Historie zobrazí dvacet serverů, které
navštěvujete nejčastěji.
_ Navštívené dnes podle pořadí – Zobrazí seznam stránek navštívených v daném dni
podle časové posloupnosti, nejstarší je dole, nejmladší nahoře.
Historie samotná může obsahovat obrovské množství navštívených stránek. Jak dlouho se
však bude uchovávat, záleží na tom, jak často historii potřebujete a jak hluboko zpět se chcete
pohybovat. Abyste se mohli v historii lépe orientovat, umožňuje ji Explorer prohledávat.
Stiskněte tlačítko Hledat, které se nachází vedle tlačítka Zobrazit. Místo panelu Historie se
ukáže malé políčko, do něhož napíšete hledané slovo a stisknete tlačítko Hledat. Jakmile
prohlížeč začne s hledáním, zaktivní se tlačítko Zastavit, které hledání přeruší. Seznam
nalezených stránek se zobrazí tam, kde předtím byl seznam navštívených stránek historie.

Jak se vrátit na již navštívenou stránku?

2007-11-12T04:01:00.000-08:00

Základní pohyb po stránkách se provádí pomocí odkazů. Klepnete myší na odkaz a v okně
Exploreru se zobrazí stránka, na niž odkaz vedl. Pokud třeba zjistíte, že tato stránka není to
pravé, co jste hledali, můžete se na původní stránku vrátit klepnutím na tlačítko Zpět. To vás
vrátí přesně o jednu načtenou stránku. Pokud se chcete vrátit o více než jednu stránku, stačí,
když místo na tlačítko Zpět klepnete na malou šipku, která se nachází vpravo od tohoto tlačít−
ka. Vyroluje se seznam devíti posledně navštívených stránek, které můžete vyvolat pouhým
klepnutím na požadovaný název. Vzhledem k tomu, že si Internet Explorer již navštívené
stránky ukládá na váš pevný disk, nemusíte vždy čekat, až se tato stránka stáhne celá znovu
z Internetu. Někdy se však stránka za dobu, co jste byli pryč, změní, a protože to Internet
Explorer nepozná, zobrazí opět tu, co předtím uložil na disk. To se dá vyřešit buďto stiskem
klávesy F5 nebo klepnutím na tlačítko Obnovit na hlavním panelu. Obojí začne stahovat
aktuální stránku znovu z Internetu, přičemž na disk se uloží tato aktualizované verze.
V okamžiku, kdy se vrátíte na navštívenou stránku, přestane být tlačítko Vpřed zašedlé
a „rozsvítí se“ (tedy zčerná). Nyní na něj můžete klepnout myší. Co se stane? Dostanete se
opět na stránku, kterou jste před chvilkou opustili. Pomocí tlačítek Zpět a Vpřed se můžete
pohybovat tam a zpět po celé historii vašich návštěv; z každého mezikroku samozřejmě
můžete „odbočit“ jinam, a tím změnit celou strukturu historie. Jak to přesně funguje, zjistíte
experimentováním. Stejně jako u vracení i postupu vpřed lze klepnutím na šipku vedle tlačít−
Programování

2007-11-07T00:51:00.000-08:00

Jak ovládat stránku v prohlížeči
Pokud je všechno v pořádku, zadali jste správné jméno existující stránky, stránka se načte do
prohlížeče a můžete s ní začít pracovat. Pokud stránka přesahuje z obrazovky ven, jsou zak−
tivněny postranní lišty (jedna vpravo, jedna dole), kterými lze obsah stránky posouvat naho−
ru a dolů nebo vlevo a vpravo uchopením a tažením příslušné lišty. Lze také používat šipky
na klávesnici, pokud je však dokument delší, doporučuji používat lištu, protože ta umožňuje
měnit rychlost rolování v závislosti na rychlosti pohybu myši. Šipky mají rychlost konstantní
a nelze ji měnit.
Pokud jste šťastní majitelé myši Microsoft Intellimouse (nebo jakékoliv jiné s kolečkem
místo prostředního tlačítka), můžete posouvat stránkou také rolováním kolečka – to považuji
za velice šikovné řešení, sám je hodně využívám. Kolečko Intellimouse má ještě další využití,
ale o tom se zmíním až v příslušené části této kapitoly.
Pro pohyb na stránce můžete využít také klasické klávesy HOME, END, PGUP a PGDOWN stej−
ně jako v textových editorech. Klávesa HOME přesune dokument na začátek, END na konec,
kláves PGUP posune dokumentem o stránku nahoru, PGDOWN o stránku dolů.
Na ovládání stránky v prohlížeči není tedy složitého, ovládání velice rychle přejde
každému do krve.

Jak zobrazit stránku adresou, kterou znáte?

2007-11-03T03:14:00.000-07:00

Znáte−li adresu webu, na který se chcete podívat, vepíšete jeho adresu do okénka Adresa
v horní části okna Exploreru. Pokud se tam již nějaká adresa nachází, označte ji do bloku
a smažte ji.
Samotná adresa se skládá z předpony http://, která označuje použitý komunikační proto−
kol, a tedy zároveň i službu (v tomto případě služba webu), www.vltava.cz už je vlastní
adresa serveru, jehož obsah chcete zobrazit. Při vepisování adresy můžete klidně předponu
http:// vynechat, protože ji Explorer před adresu implicitně doplní. Pokud totiž neurčíte,
o jakou službu máte zájem (a tedy nedefinujete žádný protokol), pak prohlížeč automaticky
předpokládá, že chcete využít služeb webu, a tedy protokolu HTTP. Druhá část adresy, která
následuje za specifikací protokolu, se nazývá URL a skládá se z několika částí, které jsou od−
dělené tečkami. Nyní stiskněte klávesu ENTER pro potvrzení této volby. Začne probíhat připo−
jování k danému serveru a posléze přenos stránky, okno Exploreru se začíná plnit daty
a informacemi ze serveru. Během stahování stavový pruh zároveň vypisuje, co Explorer
momentálně dělá a co stahuje.
Při otevírání stránky však nemusíte čekat, až se na disk stáhnou veškeré prvky stránky
a stránka se tak zobrazí celá. Pokud již na stránce vidíte informace, které hledáte, můžete
načítání zastavit nebo klepnout na odkaz, což automaticky přeruší načítání aktuální stránky
a zahájí otevírání stránky nové. Stahování stránky zastavíte klepnutím na tlačítko Stop, které
se nachází na panelu nástrojů třetí zprava (je červené s bílým křížkem). Naopak, pokud
chcete stránku načíst znovu nebo pokračovat v načítání zastavené stránky, stiskněte tlačítko
Obnovit, které se nachází na panelu hned vedle tlačítka Stop. Vždy se ale stránka začne načí−
tat celá znovu. Toho se využívá pro aktualizaci stránky. Pokud víte, že se za dobu, co stránku
máte zobrazenu v prohlížeči, něco změnilo, klepněte na Obnovit a načte se stránka v aktuál−
ní podobě.
Pokud jste se v zadání adresy spletli nebo server, který hledáte, neexistuje, popř. pokud
server existuje, ale není na něm požadovaná stránka, ohlásí vám to Internet Explorer chy−
bovým hlášením.
Část první: Úvod do Internetu
9
Výběr tlačítek do panelu nástrojů
Neexistuje−li vámi zadaný server vůbec, v okně Exploreru se objeví hlášení, že server DNS
nemohl najít zadanou adresu a že ji tím pádem máte zkontrolovat a popř. zadat správně.
Pokud server sice existuje, ale zadaná stránka na něm není, objeví se chyba protokolu HTTP,
že požadovaná stránka není k dispozici.

2007-11-02T07:48:00.000-07:00

Explorer jde dokonce tak daleko, že si můžete naprosto volně nakonfigurovat a poskládat
tlačítka na panelu nástrojů. Nepoužíváte tlačítko Domů? Odstraňte je! Chybí vám tlačítko pro
přepnutí do celoborazovkového režimu? Přidejte si je! Stačí, když zvolíte z kontextové nabíd−
ky položku vlastní, čímž se dostanete do konfiguračního okna panelu nástrojů.
Nastavení tlačítek je naprosto jednoduché. V levé části máte okno, kde se nacházejí tlačít−
ka, která nejsou na panelu umístěná, v pravé části je pak okno s tlačítky, která na panelu
nástrojů jsou. Přesouváním tlačítek z levého do pravého pruhu, nejlépe tažením, protože díky
němu můžete i řídit pořadí tlačítek, podle toho, kam při tažení tlačítko vložíte, můžete ale
také tlačítka vybrat a použít příkazy Přidat nebo Odebrat. Můžete dokonce vytvářet i skupiny
těchto tlačítek, které jsou odděleny svislou čárkou. Tento prvek se nazývá Separátor a vkládá
se na patřičné místo stejně jako tlačítka.
Kromě konfigurace tlačítek jsou v tomto dialogovém okně také dvě roletkové nabídky.
První z nich je nabídka s názvem Možnosti textu, která nastavuje textové popisky u tlačítek –
možnosti Zobrazit textové popisky, Výběr textu vpravo a Bez textových popisek. První zapne
textové popisky pod tlačítky implicitně, čímž se musí tlačítka automaticky zvětšit, aby se tam
popisky vešly. Třetí možnost pak texty úplně vypíná, což tlačítka naopak zmenší. Prostřední,
která je kompromisem mezi oběma uvedenými, se text zobrazuje vpravo od tlačítka. Tlačítko
je menší, ale s popiskem delší. Zajímavé je, že se popisek zobrazuje pouze u ně−kterých
tlačítek – to není chyba programu, ale jeho vlastnost.
Třetí roletka Možnosti ikon je spíše jenom doplňující k předchozí. Přepíná ikony z malých
na velké (Velké ikony, Malé ikony). Velikost ikon se však stejně přepíná automaticky při na−
stavení předchozí volby, takže tuto roletku nemusíte vůbec používat. Platí totiž, že pokud
vypnete popisky, zmenší se ikony, a pokud je zapnete, ikony se zvětší. Tato možnost tak
Programování WWW stránek pro úplné začátečníky
8
Hlavní okno aplikace Internet Explorer 5.0
ztrácí trochu na svém významu, takže ji vlastně ani není nutné použít (stejně jako většinu
pokročilých funkcí Exploreru).

Internet Explorer a jak ho nakonfigurovat

2007-11-01T09:25:00.000-07:00

Okno aplikace Internet Explorer má dvě základní plochy – jednou je plocha, kde se zobrazu−
je vlastní obsah webové stránky, druhou základní nabídka, panel nástrojů, adresní řádek
s webovou adresou aktuální stránky, panel rádio a panel odkazy. Explorer umožňuje nezávis−
lou konfiguraci těchto panelů, takže je nemusíte mít zobrazeny všechny.
Pokud klepnete kdekoliv na panelu pravým tlačítkem, objeví se kontextová nabídka, kde
si zapnete nebo vypnete zobrazení jednotlivých prvků na panelu. To provedete zatrhnutím
nebo naopak odškrtnutím dané položky. Jediné, co nejde vypnout, je hlavní nabídka.
Část první: Úvod do Internetu
7

2007-10-29T07:03:00.000-07:00

Internet Explorer 5.0
Na obsah webu se díváme skrze program zvaný prohlížeč. Ten je vstupní branou do tohoto
virtuálního světa, proto musíte dobře znát jak se ovládá, abyste jej sami později mohli efek−
tivně využít jako tvůrci tohoto obsahu. V této kapitole vás stručně seznámím s programem
Internet Explorer 5.0, který je spolu s verzí 4.01 nejpoužívanějším prohlížečem na světě.
Už ve verzi 4.0 byl Internet Explorer velice kvalitním webovým prohlížečem. Integroval
v sobě kromě vlastního prohlížení webových stránek také mnoho dalších komponent, které
přinesly uživatelům webu snazší a jednodušší život. Program je ve verzi 5.0 stále kom−
plexnější, což jej dělá podstatně větším. Už to není jenom prosté prohlížení Internetu – je to
také e−mailový klient (Outlook Express), klient FTP, editor WYSIWIG HTML kódu (Frontpage
Express), přehrávač multimediálních souborů (Přehrávač záznamů) a hodně dalších malých
programů a plug−inů (zásuvné moduly).
V současné době je Internet Explorer nejlepším a nejrozšířenějším webovým prohlížečem.
Jeho konkurenti, kterých kdysi bylo jako máku, se dnes dají spočítat na prstech ruky a navíc
kvalit Exploreru nedosahují. Ač by se mohlo zdát, že se od poslední verze nezměnil, není to
pravda; výrazné změny proběhly zejména uvnitř. Tvář zůstala skoro stejná. Uživateli by se tak
mohlo zdát, že má v ruce jeden a týž produkt. I další profesionální programy (např. Office
2000) se na první pohled neliší, a přitom doznaly obrovských změn. Ovládání programů
zůstává stejné nejen proto, že si na něj lidé zvykli, ale proto, že je velmi blízké ideálu a tudíž
na něm není potřeba téměř nic měnit. I Windows zůstávají téměř stejná už od verze 95; dosta−
la se do stádia, kdy už není potřeba vylepšovat ovládání a vzhled, ale rozšiřovat funkce
a možnosti. Takže ačkoliv řada uživatelů (mezi něž jsem patřil i já) nepozná, že místo čtverky
má na počítači pětku, Internet Explorer 5.0 (verze 5.5 je už v přípravě a venku je první
betaverze) je novým produktem s mnoha novými vylepšeními. Proto se na tuto verzi přesed−
lat vyplatí.
POZNÁMKA: Internet Explorer 5 je integrován v operačních systémech Windows 98 Second
Edition a Windows 2000; pokud máte Windows 95 nebo Windows 98 prvního vydání, musíte
si Internet Explorer 5 nainstalovat dodatečně, instalace má necelých 70 MB a lze ji stáhnout
z adresy http://www.microsoft.com.

Visual Basic

2007-10-25T14:29:00.000-07:00

je stejně jako Java vývojovým nástrojem, na němž lze postavit jakoukoliv
aplikaci. Omezen je však pro použití ve Windows, jeho otcem je totiž společnost Microsoft.
VB existuje ve dvou mutacích: Visual Basic pro tvorbu plnohodnotných programů, které běží
v prostředí Windows, a Visual Basic for Applications, který je určen pro programování
rozšiřujících možnost již existujících aplikací Microsoftu. Lze v něm např. programovat makra
pro programy Microsoft Office (Excel, Word, Outlook…).
Přestože oba zmíněné skripty vycházejí z těchto programovacích jazyků, společného za tu
dobu vývoje už mnoho nemají. Více než JavaScript Javě se podobá VBScript Visual Basicu.
V žádném případě však není nutné mít jakoukoliv znalost nějakého programovacího jazyka,
abyste se mohli naučit skripty používat; je to však pro vás malou výhodou.

Skripty a jejich využití

2007-10-24T13:49:00.000-07:00

Ve zkratce tedy víme, co jsou skripty. Protože je tato kniha především o nich a o jejich propo−
jení na objekty prohlížeče, povíme si o nich něco více.
Skript je svým způsobem plnohodnotný programovací jazyk upravený tak, aby jej prohlížeč
stíhal překládat a provádět v reálném čase. Jde tedy o jazyk interpretovaný, nikoliv kompilo−
vaný, jako třeba Pascal nebo C++. Zatímco kompilované jazyky jsou před spuštěním
přeloženy do strojového kódu, který je následně spuštěn, skript je prováděn přímo ze svého
zdrojového kódu. Do zdrojového textu webové stránky tedy není vkládán odkaz na nějaký
binární soubor, ale přímo kód skriptu. Na rozdíl od značek HTML neříká prohlížeči, kde
a jaký prvek má zobrazit, ale říká, co má prohlížeč udělat, jaká data zpracovat apod.
Oba používané skripty, JavaScript a VBScript, mají svoje analogie ve světě skutečných pro−
gramovacích jazyků. U JavaScriptu je to Java, u VBScriptu pak Visual Basic. V těchto jazycích
se vytvářejí klasické programy spustitelné i mimo web; oba mají svá jedinečná specifika, proto
je stručně představím:
Java je programovací jazyk velice podobný známému C++. Jeho základní a velice dobrou
vlastností je hardwarová a platformová nezávislost. Nezáleží na tom, na jakém počítači pro−
gram napsaný v Javě spouštíte, poběží totiž všude. To je dáno zvláštním přístupem ke kom−
pilaci. Program napsaný v Pascalu nebo C musíte před použitím zkompilovat do strojového
kódu, což omezuje použití tohoto programu pouze na jednu platformu: program pro
Windows 98 nepoběží na OS/2 nebo Linuxu a naopak. Program v Javě se však zkompiluje
do zvláštního kódu, tzv. Java Byte Code, který je následně kompilován za běhu na dané plat−
formě. Jednoduše řečeno, program je interpretován a prováděn zároveň. Takový kód je stej−
ný pro všechny platformy a je tedy přenositelný z jedné platformy na druhou. Musíte však
mít v počítači interpret Javy – Java Virtual Machine (JVM). Tohle všechno zmiňuji z jednoho
důvodu: JVM je totiž implementován do většiny současných prohlížečů, včetně Internet
Exploreru a Netscape Navigatoru. Důsledky z toho plynoucí jsou nasnadě – program napsaný
v Javě může být součástí webových stránek. Ovšem Java je velice silným nástrojem, který se
pro jednoduché oživení stránky nehodí; proto jsou více využívány skripty, pro svoji jednodu−
chost, rychlost a hlavně optimalizaci pro web. Použít na tyto jednoduché operace Javu je, jako
kdybyste šli s dělem na zajíce.

2007-10-23T08:45:00.000-07:00

Všimněte si, že po každém vyplnění dat je server nucen objednávku zkontrolovat a při chybě
požádat znovu o vyplnění. Pokud se nějaká chyba opakuje, je server neustálou kontrolou
a komunikací s klientským počítačem docela vytížen.
A teď se podívejme, jako to bude vypadat, když přímo na klientském počítači poběží
skript, který před odesláním objednávky data zkontroluje a serveru ji odešle pouze správně
vyplněnou:
1) Vejdu do prodejny a do košíku přidám deset rohlíků.
2) Klepnu myší na tlačítko objednávky, zobrazí se objednávka s deseti rohlíky.
3) Počítač požaduje vyplnit adresu a způsob úhrady nákupu.
4) Vyplníte požadovaná data a odešlete je tlačítkem.
5) Skript běžící ve vašem prohlížeči zkontroluje správnost vámi uvedených dat.
6) V případě chyby vás požádá o doplnění nebo opravu dat v objednávce a skočí zpět na
bod 3.
7) Pokud jsou data správně, zašle objednávku serveru.
8) Ten protože ví, že je objednávka vyplněna dobře, sice provede kontrolu, ale nemusí se
zdržovat generováním nové stránky. Pak už je postup stejný jako výše.
Z příkladu je patrné, kolik dokáže klientský počítač ušetřit práce serveru, který se tak může
věnovat daleko bohulibějším činnostem. Část práce za něj odvede skript, který je zpracová−
ván prohlížečem v klientském počítači.

2007-10-21T04:14:00.000-07:00

služeb tohoto skriptu využívají. Odezvy pak mohou být tak dlouhé, že uživatelé stránky
opustí. Proto je současná tendence co nevíce práce přesouvat na klientský počítač, který
nemusí být tak výkonný jako server, protože jeho strojový čas má k dispozici výhradně jeden
uživatel. A tady se rodí prostor pro skripty běžící na klientu, mezi nejznámější patří JavaSript
a VBScript.
Abych mohl lépe vysvětlit, jakým způsobem fungují skripty zpracovávané na straně serveru
a na straně klienta, uvedu příklad. Dejme tomu, že existuje elektronický obchod, kde si lze
koupit rohlíky. Jakým způsobem nákup probíhá u skriptu běžícím na serveru?
1) Vejdu do prodejny a do košíku přidám deset rohlíků.
2) Klepnu myší na tlačítko objednávky, zobrazí se objednávka s deseti rohlíky.
3) Počítač požaduje vyplnit adresu a způsob úhrady nákupu.
4) Vyplníte požadovaná data a odešlete je tlačítkem.
5) Server po obdržení objednávky zkontroluje správnost vámi uvedených dat.
6) V případě chyby vás požádá o doplnění nebo opravu dat v objednávce a skočí zpět na
bod 3.
7) Pokud jsou data správně, zašle potvrzení o přijetí objednávky a zboží expeduje.

Původní webové stránky

2007-10-19T04:16:00.000-07:00

byly vytvářeny pouze v jazyku, který popisoval, co se na stránce
zobrazí – HTML, Hypertext Markup Language. Tento jazyk je složen ze značek, které říkají
klientskému počítači, jak má data, která mu server pošle, zobrazit, kde bude jaký text a kde
odkazy na další stránky. Dnešní výpis zdrojového kódu moderní stránky (např. objednávky
na zboží v elektronickém obchodu) je sice na HTML postaven, prakticky se však původní
verzi vůbec nepodobá.
V průběhu času byl totiž jazyk HTML rozšířen tak, aby byla prohlížečům umožněna i další
činnost než jen tupé zobrazování dat a putování po odkazech. Na straně serveru se dal spustit
jazyk, který komunikoval přes prohlížeč s klientem a na základě jeho požadavků zpracoval
výsledek, který potom klient zobrazil. Toto řešení umožňovalo zpracovávat data zadaná
uživatelem na straně serveru – tato metoda se nazývá CGI, Common Gateway Interface.
Skripty CGI mohou být napsány v jakémkoliv jazyce, který server zná, běžně to bývá Perl.
Skripty CGI tak umožnily vygenerovat webovou stránku na základě požadavku klienta za
běhu, nešlo už jen o statické stránky předem vytvořené a na serveru uložené. Klepnutí na
hypertextový odkaz tak klidně mohlo vést k tomu, že byla vytvořena nová webová stránka,
a ta potom na klientském počítači zobrazena. Této interakce se dalo využít u zpracování
anket, při nákupu ve virtuálním obchodu apod.
Používání skriptů CGI má však jednu velkou nevýhodu, a tou je běh na straně serveru.
Zpracováním dat je server hodně vytížen, zvláště sejde−li se na stránce více uživatelů, kteří
Internetový obchod Vltava kombinuje skripty a ASP (Active Server Pages)

Jak se na webu zrodila interaktivita

2007-10-17T00:55:00.000-07:00

Když na přelomu osmdesátých a devadesátých let několik vědeckých odborníků spustilo
vlastní počítačovou síť, kterou byli propojeni mezi sebou a na níž publikovali výsledky svého
zkoumání, vědecké zdroje a další informace, nevěděli, že dali základ největší počítačové síti
na světě – Internetu.
Tehdejší Internet byl velice chudý. Byl totiž vytvořen pro vlastní potřebu vědeckých
odborníků, laická veřejnost k těmto stránkám neměla přístup. Nebylo účelem jej používat pro
zábavu a komerci, ale pouze a jen pro odborníky. Webové stránky byly jednoduché, striktní,
informace co nejvíce „stlačeny“ – přenos dat po tehdejší síti nebyl zdaleka tak rychlý, jak je
dnes. Princip tehdejšího Internetu byl tehdy stejný jako dnes: z drahých a výkonných serverů
byla data přenášena na klientské počítače a zde zobrazena.
Protože byl kladen důraz na jednoduchost a rychlost komunikace mezi serverem a klien−
tem, webové dokumenty nemohly obsahovat obrázky – vše bylo tvořeno pouze textem
a odkazy. To znamená, že z jedné stránky vedl odkaz na jinou stránku, která buďto nějaký
pojem na původní stránce vysvětlovala nebo byla s tímto původním dokumentem nějak infor−
mačně provázána. Uživatel se tedy mohl „proklikat“ přes množství stránek až k informaci,
kterou hledal. Tato provázanost pomocí odkazů se nazývá hypertext (to proto, že tehdejší
stránky byly textové).
Oproti dnešku tu však byly i další viditelné rozdíly. Stránky postrádaly jakoukoliv interak−
tivitu, spolupráci s uživatelem. Uživatel tedy nemohl ovlivnit děj na stránce, byl jen pasivním
uživatelem a vstřebavatelem informací. Nemohl např. napsat názor na danou problematiku
a umístit ji na stránku (dnes známá diskusní fóra). Nebylo také možné přímo na webové
stránce provádět např. výpočty, nebylo možné objednávat zboží, nešlo hlasovat v různých
anketách; všechno to jsou věci, bez nichž si dnešní web těžko dokážeme představit. Tehdejší
Část první: Úvod do Internetu
3
Programování WWW stránek pro úplné začátečníky
4
web prostě nebyl živý a dynamický, jaký je teď. Veškeré zásahy šlo provádět pouze ze strany
serveru, něco jako dynamicky generované stránky (ASP) prostě neexistovalo. Web tedy nešlo
označit ani s notnou dávkou představivosti jako „živý“.

Pevný disk s názvem E:

2007-10-15T23:38:00.000-07:00

Pokud se vám druhý pevný disk zobrazuje až za CD-romkou, tak to můžete změnit v Ovládacím panelu, Nástroje pro správu (administrative tools), Správu počítače (Computer Management), storage a disk management.
Hibernace počítače
Chcete vypnout počítač, ale přitom si nechat spuštěné programy s rozdělanou prací, tak přesně pro vás je určena hybernace počítače. Když dáte vypnout počítač, tak podržte stlačený shift. Stand by se změní na Hibernate. That's it.
Závěr
Osobně si myslím, že nová okna opravdu stojí za to pořídit a nainstalovat. Tedy v případě, že si kupujete nový výkonný počítač na kterém se vám nebudou ploužit rychlostí slimáka. Nezapomeňte, že bez 256 MB paměti to opravdu nepůjde. Pokud máte na počítači nainstalované Windows 95/98/Me, nebo Windows 2000, tak více méně nemá přechod až tak velký smysl (zvláště pak u posledně jmenovaných). Hry vám pojedou pomaleji a ty obrázky ve win za to nestojí. Win XP se ale určitě časem prosadí, přeci jen to pohodlí, že když je nainstalujete máte zde nejnovější verzi například internet exploreru, novější ovladače ... stojí za to, možná...

2007-10-15T00:48:00.000-07:00

Nezobrazovat nově nainstalované programy
Pokud už vás ten nápis začal mírně štvát, tak není nic snazšího než ho vypnout. Klikněte na Start pravým tlačítkem, vlastnosti, customize, advanced, zvýraznit nově nainstalované programy.
Starší programy určené např pro win95 na windows XP
Pravé tlačítko na programu, nebo zástupci, vlastnosti, spustit program v kompatibilním módu, vyberte operační systém pro který je program určen. Navíc se zde dá vypnout vykreslení themes u jednotlivých programů.
Přidání ikonky na adresář (folder)
Pravé tlačítko,Properties, Customize, vybrat obrázek.
Vypnutí počítače na dálku
K takovému vypnutí stačí obyčejný javascript. Vytvořte si třeba soubor vypnout.js s obsahem:
(new ActiveXObject("Shell.Application")).ShutdownWindows();
Potom ho stačí z druhého počítače jen pustit, samozřejmě musíte mít ATX bednu.
Přejmenování více souborů zároveň
Označíme více souborů na disku, dále pravé tlačítko, rename. Výsledný tvar je název(číslo).přípona.
Zabránění ztráty hesla - disketa
Klikněte na start, control panel, user accounts, jméno vašeho účtu, Related Tasks, Prevent a forgotten password. Vytvoří se disketa, pomocí které se vždy budete moci do daného počítače dostat.
Zobrazovat ovládání hlasitosti v taskbaru
Klikněte na start, Control Panel, Sound a Audio zařízení. Vyberte umístit ovládaní hlasitosti na taskbaru.
Rozšíření možností sdílení souborů na síti
Pokud jste na lokální síti oceníte možnost nastavení sdílení souborů pro jednotlivé uživatele, nebo maximální počet uživatelů. K tomu aby jste viděli všechny tyto možnosti, klikněte start, control panel, tools (nástroje), možnosti složky, zobrazit a úplně dole odklikněte používat jednoduché sdílení souborů. Pak stačí jen pravé tlačítko na adresář a nastavit sdílení podle libosti.
Hlasová nápověda
Klikněte na start, run a napište narrator. Je to prográmek co vám anglicky řekne co zrovna děláte ve Win.
Zrušení rolovacích menu
Klikněte na Start pravym, properties, customize a use personalized menus.
Nezobrazovat sdílené složky (shared folders) v my computer
Spusťte regedit klíč:
HKEY_LOCAL_MACHINESOFTWAREMicrosoftWindowsCurrentVersionExplorerMy ComputerNameSpaceDelegateFolders. Stačí vymazat položka {59031a47-3f72-44a7-89c5-5595fe6b30ee}. Od té chvíle se již sdílené položky nezobrazují.
Personal web server (IIS) aneb php pod Win XP
Pokud jste byli zvyklí na PWS pod W98, tak ve win XP už vám nepoběží, ani není potřeba. Win XP mají přímo v sobě Internet information Services (IIS) jen se musí nainstalovat z CD Win XP (volitelné komponenty). Administrovat to pak můžete z control panelu a administrative tools, Internet information Services. Běží vám jak web server tak i jednoduchý smtp a ftp server. No a pokud chcete nainstalovat PHP a mysql k tomu jako databázi, tak už není nic jednoduššího než si je stáhnout z www.php.cz a www.mysql.com. Instalace je hodně jednoduchá, takže to popisovat nebudu.

Tlačítko windows na klávesnici

2007-10-12T00:40:00.000-07:00

Windows: Zobrazí start menu
Windows + D: Minimalizuje všechna okna, nebo naopak
Windows + E: Zobrazí windows explorer
Windows + F: Zobrazí hledání souborů na disku
Windows + L: Zamknutí stanice, nebo přepnutí uživatele
Windows + M: Minimalizuje všechna okna kromě systémových.
Windows + R: Zobrazí Run dialog box
Windows + U: Otevře Utility Manager
Windows + Ctrl + A: Označí vše na obrazovce
Windows + Ctrl + F: Zobrazí hledání počítače
Windows + F1: Zobrazí help
Windows + break: Zobrazí System Properties
Windows + shift + M: Maximalizuje všechna okna

Vzhled

2007-10-10T00:59:00.000-07:00

Po instalaci Win XP, zjistíte, že nové windows jsou krásně barevná, všechno je nádherně vykreslené, na pozadí je nějaká louka. No přeci jen, doporučuji si přepnout win do klasického vzhledu, jinak jsou moc přeplácané. Stačí kliknout pravým tlačítkem na start, vlastnosti a zobrazit klasicky. Dále na plochu, pravé tlačítko, themes a Windows classic.

tipy a triky

2007-10-08T23:29:00.000-07:00

Instalace
Tak jedna z těchto dvou krabic by měla ležet na vašem stole pokud jste si koupili Windows XP. Osobně jsem si nainstaloval Windows XP jen na koleji z důvodu, že nové okna jsou zase pomalejší než jejich předchůdci, ale to už jsme si asi od Windows 95 zvykli, takže doma mám dál raději W98. Instalace proběhla u mě vcelku v pohodě, jen stačí strčit bootovatelné cd do cdromky a následovat pár jednoduchých kroků (asi nejtěžší je zadání sériového čísla). Po tom co windows párkrát cvičně naběhly aby si našly všechen hardware začala šlapat jako hodinky. Tedy ne tak úplně, pro jistotu jsem nainstaloval ovladač ke svému livu, protože jsem tomu stávajícímu nějak nedůvěřoval. Plus i u grafiky a ostatních věcí jsem měl již před instalací na harddisku nové verze všech ovladačů.

2007-10-07T01:22:00.000-07:00

Program precte znak, priradi ho promenne c a testuje, zda tento znak byl priznakem konce souboru. Jestlize nebyl, tak telo cyklu while je vykonano. Testovani se znovu opakuje. Kdyz se narazi na konec souboru, prikaz while, stejne jako funkce main, ukonci cinnost. Tato verze programu soustreduje vstup na jedno misto - nyni je uz jen jedno volani funkce getchar - a zkracuje text programu. Vlozeni prirazovaciho prikazu do testovaciho vyra- zu je jednou z moznosti, kdy jazyk C umoznuje vyznamne zkrace- ni textu programu. /Je mozne se o tuto moznost nestarat a a vytvaret "nevnorujici se" text programu, ale tomu se budeme snazit vyhybat./
Je dulezite si uvedomit, ze vlozeni prirazovaciho prikazu do zavorek je opravdu nezbytne. Priorita operatoru != je vyssi nez prirazeni = , z cehoz vyplyva, ze pri nepritomnosti zavo- rek bude prikaz != vykonan drive nez prirazeni =. Proto prikaz
c = getchar() != EOF
je shodny s prikazem
c = (getchar() != EOF)
To ma za nasledek to, ze promenne c bude prirazena hodnota 0 nebo 1 podle toho, zda funkce getchar narazila na konec sou- boru nebo ne /vice o teto problematice bude uvedeno v kapito- le 2/.
Pocitani znaku
Nasledujici program pocita znaky. Je to uprava programu pro kopirovani.
main() /*pocitani znaku na vstupu*/
{
long nc;
nc = 0;
while (getchar(), = EOF)
++nc;
printf("%1d\n",nc);
}
Ő.po 12

putchar

2007-10-03T00:47:00.000-07:00

(c)
Tato funkce vytiskne obsah promenne c na nejake medium-obycejne na obrazovku. Volani funkce putchar a printf muzeme kombinovat; vystup se objevi v tomto poradi, jak byly funkce volany. Stejne jako v pripade funkce printf neni na funkcich getchar a putchar nic magickeho. Nejsou soucasti jazyka C, ale jsou z neho dosa- zitelne.
Kopirovani souboru
Znate-li funkce getchar a putchar, muzete napsat mnoho uzi- tecnych programu, aniz budete vedet neco dalsiho o operacich vstupu a vystupu. Nejjednodussim prikladem je program, ktery kopiruje vstup do vystupu po jednom znaku. Vyvojove schema vypada takto:
precti znak
while (znak neni symbol pro konec souboru)
vypis znak
precti dalsi znak
Program v jazyku C bude vypadat takto:
main () /*kopirovani vstupu na vystup: 1.verze*/
{
int c;
c = getchar();
while (c != EOF)
{
putchar (c);
c = getchar();
}
}

Operator != znamena "nerovna se". Hlavnim problemem je zjistit, byl-li nacten konec vstupu. Obvykle je dano konvenci, ze kdyz funkce getchar narazi na ko- nec vstupu, tak vraci hodnotu, ktera neni normalnim platnym znakem. Jediny, ale zanedbatelny problem je to, ze existuji dve konvence pro indikaci konce souboru. My jsme se teto neprijem- nosti vyhnuli tim, ze pouzivame symbolicke jmeno EOF pro hod- notu "konec souboru", at uz je jakakoliv. V praxi je EOF bud rovna -1 nebo 0, a proto musi byt na zacatku programu definice
#define EOF -1
nebo
#define EOF 0
Pouzitim symbolickeho jmena EOF, ktere reprezentuje hodnotu funkce getchar pro nacteni konce vstupu, jsme si zajistili, ze jen jedina radka v programu zavisi na konkretni ciselne hodnote. Soucasne musime deklarovat promenou c typu int, ne c h a r, aby mohla obsahovat hodnotu jakou funkce getchar vraci. Jak potom uvidime v kapitole 2, tato funkce je skutecne typu int, protoze musi byt schopna vracet nejen znaky, ale take repre- zentaci symbolu EOF.Ő.po 3
Program pro kopirovani muze byt zkusenejsimi programatory v jazyku C napsan strucneji. V tomto jazyku muze byt kazdy pri- kaz, jako napr.
c = getchar()
pouzit ve vyrazu, jehoz hodnota je proste rovna hodnote, ktera je prirazovana leve strane vyrazu. Jestlize je prirazeni znaku promenne c vlozeno na pozici podminky v prikazu while, tak program pro kopirovani souboru muze byt napsan takto:
main /* kopirovani vstupu ve vystup 2.verze */
{
int c;
while((c = getchar()) != EOF)
putchar (c);
}

2007-10-02T01:08:00.000-07:00

Symbolické konstanty

Predtim, nez opustime nas program pro konverzi teplot, ucin- me jeste zaverecnou poznamku. Je spatne "pohrbivat magicka cis- la" jako jsou cisla 300 a 20 v programu, protoze neposkytuji tem, kteri budou program cist nebo upravovat, systematickou in- formaci. Nastesti existuje v jazyku C zpusob, jak se temto "magickym cislum" v programu vyhnout. Na zacatku programu je totiz mozne popisem # d e f i n e definovat retezce znaku jako symbolicka jmena nebo symbolicke konstanty. Potom prekladac nahradi tato jmena odpovidajicimi retezci znaku vsude tam, kde se objevi. Nahradou muze byt skutecne libovol- ny text, nejen cisla.
#define LOWER 0 /*dolni mez tabulky*/
#define UPPER 300 /*horni mez*/
#define STEP 20 /*hodnota kroku*/
main () /*tabulka prevodu Fahrenheit - Celsius/
{
int fahr
for (fahr=LOWER; fahr <= UPPER; fahr=fahr + STEP)
printf("%4d %6.1f\n", fahr, (5.0/9.0) * (fahr-32));
}

Polozky LOWER,UPPER,STEP jsou konstanty a proto se neobjevuji
v deklaracich. Symbolicka jmena je vhodne psat velkymi pisme- ny, aby je bylo mozno jednoduse odlisit od nazvu promennych, ktera jsou psana pismeny malymi. Uvedomme si, ze na konci popisu #define neni strednik, protoze vse, co se objevi za symbolickym jmenem je za nej v programu dosazovano.
1.5 Výběr užitečných programů

Uvazujeme nyni o skupine programu, ktere budou vykonavat jednoduche operace se znaky. Zjistime potom, ze mnohe z pro- gramu jsou jen rozsirenim techto zakladnich programu.
Vstup a vystup znaku
Standardni knihovna obsahuje funkce pro cteni a vypsani znaku. Funkce g e t c h a r nacita vzdy dalsi znak pokazde, kdyz je vyvolana a jako hodnotu vraci tento znak. Takze po prikazu
c = getchar()
obsahuje promenna c dalsi znak ze vstupu. Znaky jsou obvykle zadavany z klavesnice, ale to nas az do 7. kapitoly nemusi zajimat.Ő.po 12

Příkaz for

2007-09-30T04:39:00.000-07:00

Jak je mozno ocekavat, je mnoho zpusobu, jak napsat program; uvedeme jinou variantu naseho programu pro konverzi teplot
main () /* tabulka prevodu Fahrenheit-Celsius/
{
int fahr
for (fahr = 0; fahr <= 300; fahr = fahr + 20)
printf("%4d %6.1f\n", fahr, (5.0/9.0) * (fahr - 32));
}

Vysledek bude stejny, ale program vypada jinak. Jednou z hlav- nich zmen je zmenseni poctu promennych. Jedina promenna, ktera zustala, je celociselna promenna f a h r /celociselna proto, abychom mohli ukazat, jak pracuje konverze %d v printf/. Dolni a horni mez a hodnota kroku step se objevuji jenom jako kons- tanty prikazu for, ktery je pro nas novinkou. Vyraz pro vypocet prevodu se nyni vyskytuje na miste tretiho argumentu funkce Posledni zmena je prikladem obecneho pravidla jazyka C; v kteremkoliv miste, kde se muze vyskytnout promenna, je mozne pouzit vyraz stejneho typu. Protoze treti argument funkce printf ma byt typu float, aby jej bylo mozno zobrazit konverzi %6.1f, tak na jeho pozici se muze pouzit vyraz v pohyblive radove carce. Prikaz f o r je podmineny prikaz, ktery je zobecnenim prika- zu w h i l e. Jestlize jej porovname s prikazem while, tak jeho cinnost by nam mela byt jasna. Sestava ze tri casti, ktere jsou od sebe oddeleny stredniky.
Prvni cast, iniciace
fahr = 0;
je provedena jednou na zacatku. Druha cast je podminka, ktera ridi cyklus
fahr <= 300;
Podminka je vyhodnocena; jestlize je pravdiva, tak prikazy tela cyklu for jsou vykonany /v nasem pripade je to pouze jedno vy- volani funkce printf/. Potom je vykonana treti cast prikazu for, reinicializace,
fahr = fahr + 20
a znovu je vyhodnocena podminka v druhe casti prikazu for. Cy- klus je ukoncen, jestlize je podminka nepravdiva. Stejne jako u prikazu while muze telo cyklu tvorit jeden nebo skupina pri- kazu, ktere jsou uvnitr slozenych zavorek. Inicializace a reinicializacce mohou byt jednoduche vyrazy. Je lhostejne, pouzijeme-li v programu prikaz for nebo while, ale vzdy se snazime volit tu variantu, ktera vypada jasneji. Prikaz for je vhodny obycejne v takovych prikladech, kdy inicializace a reinicializace jsou jednoduche, logicky svazane prikazy. Prikaz for je tomto pripade kompaktnejsi, protoze prikazy pro rizeni cyklu jsou zde pohromade. Ő.po 3
C v i c e n i 1-5. Modifikujte program pro konverzi teplot
tak aby, tiskl tabulku v opacnem poradi tj. od 300 stup.F
do 0 stup. F.

2007-09-29T03:37:00.001-07:00

Rozsah techto typu zavisi na pouzitem typu pocitace. Podrob- nosti jsou uvedeny v kapitole 2. Zakladni typy jsou rovnez pole, struktury, uniony, ukazatele na ne, a funkce, ktere s ni- mi pracuji. Se vsemi temito typy se postupne v textu shledame. Skutecny vypocet v programu pro vypocet prevodni ta- bulky mezi stupni Fahrenheita a stupni Celsia zaciname prirazenim
lower = 0;
upper = 300 ;
step = 20 ;Ő.po 12 fahr = lower ;

ktere nastavi pocatecni hodnoty promennych. Jednotlive pri- kazy jsou oddeleny strednikem. Protoze kazdy radek tabulky je pocitan ze stejneho vy- razu, muzeme pouzit cyklus, ktery je definovan prikazem w h i l e :
while (fahr <= upper)
{
...
}

Podminka v kulatych zavorkach je vyhodnocena. Jestlize je pravdiva /tj. promenna fahr je mensi nebo rovna pro- menne upper/, telo cyklu /tj. prikazy ohranicene slo- zenymi zavorkami { a }/ je vykonano. Potom je podminka znovu vyhodnocena a jestlize je opet pravdiva, telo cy- klu je opet vykonano. Jestlize je podminka nepravdiva /fahr je vetsi nez upper/ cyklus je ukoncen. Protoze jiz nejsou v nasem programu zadne prikazy, tak je pro- gram ukoncen. Telo prikazu w h i l e muze byt tvoreno jednim ne- bo vice prikazy vlozenymi do slozenych zavorek, jako je tomu v nasem programu, nebo jednim prikazem bez sloze- nych zavorek, napr.
while (i < j)
i = 2 * i;
V obou prikladech prikazy, ktere jsou podmineny prikazem
while, zacinaji jednim tabelatorem, takze je mozne na prv- ni pohled urcit, ktere prikazy jsou uvnitr tela cyklu. "Zubova" struktura textu programu zduraznuje logickou strukturu programu. Prestoze v jazyku C nezalezi prilis na pozici prikazu v textu, je vhodne zduraznovat logic- kou strukturu a uzivat mezery, abychom zduraznili clene- ni programu. Doporucujeme psat pouze jeden prikaz na radku a nechavat mezery okolo operatoru. Poloha zavorek neni jiz tak dulezita; my jsme si vybrali jeden z mnoha popularnich zpusobu. Vyberte si i vy svuj zpusob, ktery vam vyhovuje, a ten pak stale pouzivejte. Vetsina cinnosti naseho programu je vykonana v tele smycky while. Teplota ve stupnich Celsia je vypocitana a prirazena promenne celsius prikazem
celsius = (5.0/9.0) * (fahr - 32.0);
Duvod pro pouziti 5.0/9.0 misto jednodussiho 5/9 je ten, ze v jazyku C, stejne v jako mnoha dalsich jazycich, je vysledek celociselneho deleni o r e z a n , takze dese- tinna cast je ztracena. Proto vysledek operace 5/9 je nula a vsechny teploty by byly take nula. Desetinna tec- ka v konstante indikuje, ze se jedna o cislo s pohyb- livou radovou carkou, a proto 5.0/9.0 = 0.555..., coz je to, co jsme potrebovali.Ő.po 12 Rovnez piseme 32.0 misto 32, prestoze fahr je typu float a 32 by bylo automaticky zkonvertovano na float /na 32.0/ pred odecitanim. Je to vlastne jen otazka stylu, presto je vsak lepsi psat konstanty typu float s dese- tinnou teckou i kdyz maji celou hodnotu. Je tim zduraz- nen jejich typ i pro ctenare programu a zajistuje se i stejne chapani veci prekladacem. Podrobna pravidla pro to, zda budou celociselne kon- stanty konvertovany na typ float jsou uvedeny v kapitole 2. Nyni si vsimneme, ze prirazeni
fahr = lower;
a podminka
while (fahr <= upper)
funguje tak, jak ocekavame, tj. ze promenne typu i n t jsou konvertovany na typ f l o a t pred uskutecenim operaci. Tento priklad take podrobneji ukazuje, jak pracuje funkce printf. printf je vlastne obecne pouzitelna funkce pro formatovany vystup. Podrobne bude popsana v kapitole 7. Jejim prvnim argumentem je retezec znaku, ktery ma byt zobrazen a znak % urcuje, kam maji byt dalsi argumenty /druhy, treti.../ umisteny a jakym zpusobem maji byt tis- teny. Napr. v prikazu:
printf ("%4.0f %6.1f\n" , fahr, celsius);
specifikace %4.0f znamena, ze cislo typu float ma byt zobrazeno s delkou ctyr znaku a nema mit desetinnou cast. %6.1f urcuje, ze dalsi cislo bude v delce 6 znaku s jednou cislici za desetinnou teckou: tato specifikace je obdobou formatove specifikace f6.1 ve FORTRANU nebo specifikace f(6,1) v jazyku PL/1. Nektere casti specifikace nemusi byt uvedeny, napr. %6f urcuje, ze cislo ma byt alespon 6 znaku dlouhe; %.2f pozaduje dve mista za desetinnou teckou a cel- kovy pocet znaku neni omezen: %f specifikuje pouze tisk cisla typu float. Printf rovnez rozpoznava %d pro desetinne cele cis- lo, %o pro oktalovou reprezentaci, %x pro hexadecimalni repre- zentaci, %c pro znak, %s pro retezec znaku a %% pro % samo. Kazdy znak % v prvnim argumentu funkce printf je spojen jen s odpovidajici druhym, tretim,... argumentem. Specifikace musi byt presne popsana cisly a typem, jinak dava program nes- myslne vysledky. Mimochodem funkce p r i n t f neni casti jazyka C. Sam ja- zyk C nema definovane operace vstupu nebo vystupu. Funkce printf neni obestrena nejakymi kouzly, je to jen uzitecna funk- ce, ktera je casti standartni knihovny funkci jazyka C. Abychom se mohli soustredit pouze na jazyk C nebudeme az do kapitoly 7 mnoho uvadet o vstupne-vystupnich operacich. Odlozime take do te doby pojednani o formatovanem vstupu. Kdyz budete chtit za- davat cisla jako vstup, prectete si o funkci s c a n f v kap. 7 odstavec 7.4. Scanf je funkce obdobna jako printf, az nato, ze cte vstup misto psani vystupu.

2007-09-28T02:25:00.000-07:00

Prvni dve radky programu
/*tisk prevodni tabulky Fahrenheit - Celsius
pro f = 0,20,....., 300 */
jsou komentar, ktery v tomto pripade ve strucnosti vysvetluje cinnost programu. Libovolne znaky mezi /* a */ jsou prekladacem ignorovany. Komentare mohou a maji byt pouzivany pro zprehled- neni programu. Je dovoleno je pouzivat pro zprehledneni pro- gramu vsude tam, kde se jinak muze objevit mezera nebo novy ra- dek.
V jazyku C musi byt vsechny promenne deklarovany pred prv- nim pouzitim, obvykle na zacatku funkce pred prvnim vykonnym prikazem. Kdyz zapomenete nejake promenne deklarovat, prekla- dac to bude hlasit jako chybu. Deklarace sestava z urceni typu a seznamu promennych.
int lower, upper, step;
float fahr, celsius;

Typ i n t znamená, že všechny uvedené proměnné budou celočí- selné proměnné ; f l o a t znamená, že se jedná o proměnné s pohyblivou řádovou čárkou. Přesnost a rozsah obou typů je zá- vislý na použitém typů počítače. Napr. na počitači PDP-11 je int 16-ti bitové číslo se znamínkem a leží v rozsahu -32768 a +32767. Číslo typu f l o a t je 32 bitové, má 7 významových číslic a leží v rozsahu 10 E-38 do 10 E+38. V kapitole 2 je uveden rozsah pro ostatní vybrané typy počítaču. Další typy proměnných v jazyce C jsou napr.:

char znak - jeden byte
short krátke celé číslo
long dlouhe celé číslo
double číslo s pohyblivou čárkou a dvo-
jitou přesností

2007-09-26T12:01:00.000-07:00

Vystup bude stejny jako v predeslem prikladu. Je treba si uvedomit, ze dvojice znaku \n reprezentuje pouze jeden znak; znak zmeny, (escape) oznaceny znakem \, umoznuje obecny a rozsiritelny mechanizmus pro reprezenta- ci tezko zobrazitelnych nebo neviditelnych znaku. Napr. \t je symbol pro tabelator, \b pro zpetny posun, \" pro uvozovky a \\ pro obracene lomitko samo.
C v i c e n i 1-2. Pokuste se zjistit co se stane, kdyz retezec znaku, ktery je argumentem funkce printf, obsahuje \x, kde x je nejaky znak, ktery jsme vyse neuvedli.
1.2. Proměnné a aritmetika

Nasledujici program tiskne prevodni tabulku mezi stupni Fahrenheita a stupni Celsia za pouziti vztahu C = (5/9) . (F - 32) 0 -17,8
20 -6.7
40 4.4
60 15.6
... ....
260 126.7
280 137.8
300 148.9

Program vypada takto:
/*tisk prevodni tabulky Fahrenheit - Celsius
pro f=0, 20, ..., 300*/
int lower, upper, step;
main ();
{
float fahr, celsius;
lower = 0; /* dolni mez tabulky teplot */Ő.po 3
upper = 300; /* horni mez */
step = 20; /* hodnota kroku */
fahr = lower;
while(fahr <= upper)
{
celsius = (5.0/9.0) * (fahr - 32.0);
printf ("%4.0f %6.1f\n",fahr,celsius);
fahr = fahr + step;
}
}

Programova radka

2007-09-24T00:52:00.000-07:00

printf("hello, world\n");
je volanim funkce, ktera se jmenuje printf a jedinym argumentem je retezec znaku "hello, world\n". Printf je knihovni funkce, ktera zobrazuje vystup na terminal /jestlize neni specifikovano jine medium/. V tomto pripade zob- razi retezec znaku, ktery je jejim argumentem. Souvisla rada libovolneho mnozstvi znaku vlozena do uvo- zovek "...." je nazyvana znakovy retezec nebo retezcova konstanta. V teto chvili budou znakove retezce pouzivany jako argumenty funkci jako je napr. funkce p r i n t f. Dvojice znaku \n v retezci je v jazyku C symbolem pro znak nove radky, ktery kdyz je nalezen, posune kurzor na levy okraj nove radky. Kdybychom znaky \n neuvedli /coz mu- zeme udelat jako pokus/, uvidime, ze vystup neni ukoncen pre- sunem na novou radku. Uvedeni dvojice znaku \n je jediny zpusob prechodu na novou radku. Kdyz budete zkouset neco po-Ő.po 12 dobneho jako
printf("hello, world
");

tak prekladac jazyka C bude hlasit chybu /chybejici prave uvo- zovky/. Funkce printf nikdy nevykonava presun na novou radku automa- ticky, proto pro vytvoreni pozadovaneho vystupu muze byt pouzi- to vicenasobne vyvolani funkce printf. Nas prvni program muze tedy vypadat takto
main()
{
printf ("hello,");
printf (" world");
printf ("\n");
}

Zaciname

2007-09-22T13:02:00.000-07:00

Jediny zpusob, jak se naucit novy programovaci jazyk, je psat programy v tomto jazyku. Prvni program, ktery napiseme, je stejny pro vsechny jazyky:
Vytiskni slova
h e l l o , w o r l d

To je zakladni prekazka; k tomu, abychom ji prekonali, musime byt schopni nekde vytvorit text programu, uspesne ho prelozit, sestavit a spustit, a potom zkontrolovat, zda vytvoril pozado- vany vystup. Vse ostatni je snadne. Program pro vytisteni textu "hello, world" vypada v jazyku C takto: main ()
{
printf ("hello, world\n");
}

Jak nalozit s timto programem zalezi na tom, jaky system pouzivate. Napr. v operacnim systemu UNIX je treba vytvorit zdrojovy text programu do souboru, jehoz jmeno ma priponu ".c"Ő.po 3 /napr. hello.c/ prelozit ho pouzitim prikazu cc hello.c Pokud jste neco nepokazili, preklad probehne bez chyb a vytvori se soubor a.out, ktery je mozno spustit prikazem a.out Vystupem bude text
hello, world
Na jinych systemech budou ovsem platit jina pravidla a ty je treba konzultovat s mistnim odbornikem.
Spustte tento program na vasem systemu. Zkousejte vynechavat nektere jeho casti a pozorujte chybova hlaseni.
Nyni neco o programu samem. Program v jazyce C, at je jeho velikost jakakoliv, sestava vzdy z jedne nebo vice "funkci", ktere maji byt vykonany. Funkce v jazyce C jsou obdobne fun- kcim a podprogramum v jazyce FORTRAN nebo proceduram v jazy- ce PASCAL, PL/1 atd. V nasem pripade je takovou funkci m a i n. Obycejne muzeme davat funkci libovolne nazvy, avsak nazev main je specialni nazev - vas program zahajuje svoji cinnost vzdy na zacatku funkce main. To znamena, ze kazdy program musi obsa- hovat jednotku main. Main se obvykle odvolava na ostatni fun- kce; nektere jsou primo obsazeny v programu, nektere se pouzi- vaji z knihoven jiz drive vytvorenych funkci. Jednou z metod vzajemne komunikace mezi funkcemi je preda- vani dat argumenty. Zavorky nasledujici za nazvem funkce ohra- nicuji seznam argumentu. V nasem prikladu je main funkci, ktera nema parametry. To je znazorneno symboly ( ) - prazdnym seznamem argumentu. Slozene zavorky { } zdruzuji prikazy, ktere vytvareji telo funkce. Jsou analogicke prikazum DO - END v ja- zyku PL/1 nebo prikazum begin - end v ALGOLU, PASCALU atd. Funkce je vyvolavana nazvem, za kterym nasleduje seznam argu- metu v kulatych zavorkach. Nepouziva se prikaz CALL jako ve FORTRANU nebo v PL/1. Zavorky musi byt uvedeny, i kdyz neob- sahuji seznam argumentu.

Zacneme strucnym uvodem

2007-09-21T01:07:00.000-07:00

do jazyka C. Nasim cilem je ukazat zakladni prvky jazyka na skutecnych programech s tim, ze nebu- dou vynechavany detaily, formalni pravidla ani vyjimky. V tom- to okamziku se nesnazime o kompletnost. Snazime se umoznit cte- narum psat uzitecne programy tak rychle, jak jen je mozne. Soustredime se na tyto zakladni pojmy: promenne a konstanty, aritmetika, vetveni programu, funkce a zaklady vstupu a vystu- pu. Umyslne v teto kapitole vynechavame vlastnosti jazyka C, ktere jsou dulezite pro psani vetsich programu. Jedna se o pointry, struktury, vetsinu z bohateho rejstriku operatoru ja- zyka C, vetsinu prikazu pro podminene vetveni programu a dalsi podrobnosti. Tento pristup ma ovsem sve nevyhody. Zvlastnosti je to, ze kompletni popis urcite vlastnosti jazyka neni na jednom miste. Vzhledem k tomu, ze neni mozne pouzivat od zacatku vsechny moz- nosti jazyka C, priklady nejsou tak strucne a elegantni jak by mohly byt. Snazili jsme se tuto nevyhodu minimalizovat, ale presto na to ctenare upozornujeme. Dalsi nevyhodou je to, ze se budeme v nekolika clancich opa- kovat. Myslime si vsak, ze opakovani vam spise pomuze v uceni, nez ze vas bude obtezovat. Zkuseni programatori by meli byt v kazdem pripade schopni si z teto kapitoly vybrat to, co potrebuji. Zacatecnikum dopo- rucujeme, aby si studium teto kapitoly dopnili napsanim ma- lych programu, ktere jsou modifikaci programu uvedenych.

2007-09-12T00:00:00.000-07:00

Ucelem je zacit co nejrychleji, protoze pevne verime tomu, ze novy jazyk se nejlepe naucime, budeme-li v nem psat programy. Predpokladame zakladni znalost programovani. Neni zde vysvetlovano, co je to pocitac, prekladac ani co znamena vyraz n = n + 1. Prestoze jsme se pokouseli ukazat uzitecnou techniku programovani vsude, kde to jen bylo mozne, tak si nemyslime, ze tato kniha bude priruckou datovych struktur a algoritmu. Vzdy, kdyz jsme si mohli vybrat, jsme se soustredili na jazyk. V kapitolach 2 az 6 jsou probrany detailneji vlastnosti jazyka C. Duraz je stale kladen na tvorbu kompletnich uzitec- nych programu. Kapitola 2 pojednava o zakladnich typech dat, operatoru a vyrazu. V kapitole 3 se hovori o rizeni behu: if-else, while, for atd. Kapitola 4 popisuje funkce a struk- turu programu - externi promenne, oblast platnosti promennych atd. V kapitole 5 je diskutovano pouziti pointru a aritmetic- kych adres. Kapitola 6 obsahuje popis struktur a unionu. Kapitola 7 popisuje standardni knihovnu vstupu a vystupu, ktera zajistuje styk s operacnim systemem. Tato kniha je do- davana na vsechny typy pocitacu, kde pracuje jazyk C, takze programy mohou byt snadno prevadeny z jednoho systemu do dru- heho temer beze zmeny.

Promenne

2007-09-11T01:51:00.000-07:00

Promenne mohou byt interni dane funkci, externi a zname jen v jednom zdrojovem souboru a nebo uplne globalni. Interni vnitrni promenne mohou byt automaticke nebo staticke. Automaticke promenne mohou byt ukladany pro zvyseni efektivity do registru pocitace, ale prikaz register je pouze pokyn pro prekladac a ne primo pro pocitacovy registr. Jazyk C neni tak jednoznacny jazyk ve smyslu Pascalu nebo Algolu 68. Umoznuje datove verze, ale neprovadi automaticke konverze dat s velkou prehlizivosti jazyka PL/1. Dosud vytvo- rene prekladace nekontroluji pri vypoctu meze poli, typy argu- mentu atd. Pro situace, kdy je nezbytne kontrolovat typy dat, se pouzi- va specialni verze prekladace. Tento program se nazyva LINT. LINT negeneruje kod, ale misto toho prisne kontroluje vse, co je mozne kontrolovat pri behu a zavadeni programu. Nalezne Ő.po 3 nesouhlas typu, nekonzistentni pouziti argumentu, nepouzite nebo ocividne neinicializovane promenne atd. Program, ktery projde pres LINT si muze uzivat /s nekolika vyjimkami/ svobodu hlaseni chyb tak jako napr. programy v Algolu 68. O dalsich vlastnostech programu LINT se zminime, az k tomu bude prile- zitost. Jazyk C ma stejne jako ostatni jazyky svoje nedostatky. Nektere operatory maji nespravnou prioritu, nektera cast syn- taxe by mohla byt lepsi; existuje mnoho verzi jazyka, lisicich se od sebe. Nicmene se ukazalo, ze jazyk C je velice efektivni a vyrazny pro celou skalu aplikaci. Kniha je organizovana nasledujicim zpusobem: kapitola 1 tvori uvod do vyuky stredni partie jazyka C.

c

2007-09-09T23:20:00.000-07:00

Rovnez mohou byt napsany v jazyku C. Programy v jazyku C jsou dostatecne efektivni a neni treba misto nich psat programy v assembleru. Jednim z takovych prikladu je operacni system UNIX, ktery je temer cely napsan v jazyku C. Navic veskery aplikacni software sys- tému UNIX je psán v jazyku C. Prevažná většina uživatelu syste- mu UNIX (včetně autoru teto knihy) nezná assembler počitačeŐ.po 12 PDP - 11. Prestože jazyk C pracuje na mnoha počitačich, je nezavislý na architekture daného počitače, a tak je možné s trochou peče psát "přenositelné" programy. V našem oddělení je software, který je vyvinut pod systémem UNIX, přenašen na počitače HONEYWELL, IBM a Interdata systém. Ve skutečnosti jsou prekla- dače a prostředky jazyka C na těchto čtyrech pocitacich pod- statne kompatibilnejsi nez napr. ANSI standart FORTRAN. Pro programatory, kteri pracuji s jinymi jazyky, muze byt uzitecne pro srovnani se dozvedet o historickych, technickych a filozo- fickych aspektech jazyka C. Vetsina nejdulezitejsich myslenek jazyka C pochazi z dosti stareho, ale staleho ziveho jazyka BCPL, ktery byl vyvinut Martinem Richardsem. Vliv BCPL na C se uskutecnil neprimo jazy- kem B, ktery napsal Ken Thompson v r. 1970 pro prvni system UNIX na PDP-11. Prestoze jazyk C ma s BCPL mnoho spolecnych znaku, neni v zadnem pripade jeho kopii. Jazyky BCPL a B jsou jazyky bez "typu". Jediny typ dat je slovo pocitace a pristup k ostatnim druhum je pomoci specialnich operatoru nebo funkci. V jazyku C jsou zakladnimi datovymi typy znaky, cela cisla ruznych delek a cisla s pohyblivou desetinou carkou. Navic je zde hierarchie odvozenych datovych typu vytvorenych pointry, poli, strukturami, uniony a funkcemi. C umoznuje zak- ladni konstrukce pro rizeni behu, pozadovane pro dobre struk- turovane programy: shlukovani prikazu, rozhodovani /if/, cykly s testem na ukonceni nahore /while,for/ nebo dole /do/, klic vyberu /switch/. Vse jiz bylo implementovano v jazyku BCPL, ale s ponekud jinou syntaxi; BCPL dlouha leta ocekaval prichod "strukturovaneho programovani". Jazyk C umoznuje pouzivani pointru a aritmeticke adresy. Argumenty funkci jsou pri predani kopirovany a neni mozne, aby volana funkce zmenila hodnotu aktualniho parametru ve volajici funkci. Pokud pozadujeme "predavani adresou", muze byt predan pointer, a volana funkce muze zmenit objekt, na ktery pointer ukazuje. Pole jsou predavana adresou pocatku pole. Funkce mohou byt volany rekurzivne a lokalni promenne jsou prevazne "automaticke", tj. jsou vytvoreny znovu pri kaz- dem vyvolani. Definice funkci nemohou byt vkladany do sebe, ale promenne mohou byt deklarovany blokovou strukturou. Funkce jazyka C mohou byt prekladany samostatne.

C

2007-09-09T01:35:00.000-07:00

je univerzalni programovaci jazyk. Je uzce spjat s opera- cnim systemem UNIX, protoze byl vyvinut v tomto systemu a take operacni system UNIX a jeho programove vybaveni je napsano v jazyku C. Jazyk C neni vsak vazan k urcitemu operacnimu systemu nebo urcitemu typu pocitace, prestoze je nazyvan "systemovym programovacim jazykem" a je pouzitelny pro psani operacnich systemu. Je stejne dobre pouzitelny i pro tvoreni programu numerickeho charakteru, programu pro zpracovani textu a hroma- dnych dat. Jazyk C je jazyk relativne nizke urovne. Tento jeho rys ne- snizuje vsak jeho vyznam; je tim receno, ze C pracuje se stej- nou tridou objektu jako vetsina pocitacu tj. se znaky, cisly a adresami. To muze byt kombinovano s obvyklymi aritmetickymi a logickymi operatory implementovanymi na konkretnim poci- taci. Jazyk C nema operace zpracovavajici primo slozene objekty jako jsou retezce znaku, seznamy nebo pole uvazovane jako ce- lek. Neni zde napr. analogie s operacemi jazyka PL/1, ktere zpracovavaji cela pole znaku. Jazyk umoznuje pouze staticke definice obsazeni pameti, neni zde moznost dynamickeho obsazeni pameti a obsazeni volnych mist jako v jazyku ALGOL 68. Konecne, C nema vybaveni pro vstupni a vystupni operace. Nema prikazy READ a WRITE a primy pristup k souborum. Vsechny tyto mecha- nizmy zname z vyssich programovacich jazyku musi byt vykonany explicitne volanim funkci. Jazyk C umoznuje pouze prime jednoduche rizeni behu progra- mu: testy, cykly podprogramy. V tomto jazyce neni mozne uvazo- vat o multiprogramovani, paralelnich operacich nebo synchroni- zaci. Presto,ze nepritomnost techto moznosti muze vypadat jako vazny nedostatek /"To mi chcete rici, ze musim zavolat funkci, kdyz chci porovnat dva retezce znaku?"/, tak udrzeni jazyka na nizsi urovni prinasi opravdu znacne vyhody. Protoze jazyk C je relativne maly, muze byt popsan na male plose a je snadne se mu naucit. Prekladac jazyka C muze proto byt jednoduchy a kompaktni a muze byt snadno vytvoren. Pouzitim soucasnych pos- tupu muze tvorba prekladace pro novy pocitac trvat pouze neko- lik mesicu, protoze 80% prekladace je shodnych jiz s existuji- cimi prekladaci. To je umozneno vysokym stupnem prenositelnosti jazyka. Protoze typy dat a struktury, jake jsou v jazyku C pou- zivany, jsou zajistovany vetsinou pocitacu, tak implementace knihoven je jednoducha. Napr. na PDP 11 obsahuje pouze pod- programy pro nasobeni a deleni 32-bitovych slov a podprogramy pro volani funkci a navrat z nich. Ovsem kazda implementace pocita s kompaktni knihovnou pro vstupy a vystupy, obsluhovani retezcu a operace s pameti. Protoze jsou vsak volany pouze explicitne, mohou byt pripojeny jen kdyz je treba.

C

2007-09-06T14:05:00.000-07:00

je univerzalni programovací jazyk, který charakterizují usporni výrazy a moderní řízení běhu struktur údajové bohatství operátoru. C není jazyk na vysoké úrovni ani není "velky není specializovaţá na použití pouze v určité oblasti.Táto obecnost jazyka C je účine vhodnější ß efektivnější při mnoha úloháchjiné "mocnější jazyky. Autorem jazyka je Denis Ritchie, který původně koncipoval tento jazyk pro operační systém UNIX na počitači DEC PDP-11. Operačni system, prekladač jazyka C a vlastně vsechny aplikační programy systemu UNIX (i veškeré programové vybaveni připravené pro tuto knihu), jsou napsány v jazyku C. Učinné překladače existují pro další počítače, napr. IBM System 1370, Honeywell 6000 a Interdata 8/32. Jazyk C není svázan s určitým konstruk- čním řešením počitaču. Tato kniha je koncipovana tak, aby pomohla naučit se čtenaři programovat v jazyku C. Obsahuje učebni úvod, umožnujici uziva- telum co nejrychlejsi zacatek, samostatne kapitoly tykajici se nejdulezitejsich rysu jazyka a prehled literatury. Uspech pri studiu bude zajisten zejmena ctenim, psanim a opakovanim uvede- nych prikladu, nez pouhym ucenim zakonitosti. Vsechny uvedene priklady tvori uplne, skutecne programy /nikoliv pouze casti/. Jsou spojeny s pruvodnim textem a jsou napsany ve vhodne poci- tacove forme. Krome ukazek, jak ucinne tento jazyk pouzivat, jsme se pokusili na vhodnych mistech ukazat uzitecne algoritmy a vhodny programovaci styl. Tato kniha neni uvodni programovaci priruckou, presto i no- vacek bude po prostudovani schopny se v jazyku C vyznat a orientovat, zvlaste kdyz mu pomuze zkusenejsi kolega. V nasich zkusenostech se jazyk C projevil jako prijemny, vy- razny a mnohostranny jazyk se sirokym pouzitim v ruznych pro- blemech. Snadno se uci a cim vice porostou vase zkusenosti s nim, tim lepe vam bude slouzit. Doufame, ze kniha vam pomuze uzivat C dobre a prospesne.

Upravte si instalaci Windows XP

2007-09-05T23:31:00.000-07:00

Pokud často instalujete Windows XP na svůj, či jiné počítače, tak jistě uvítáte velkého pomocníka ve vytváření upravených Windows XP. Nechcete používat SP2, ale zároveň chcete mít zabezpečený počítač hned při prvním spuštění? Nebo vám vadí některé části systému a chtěli byste je odstranit přímo z instalace? Tak na tyto a spoustu dalších otázek zde naleznete odpověď. Dále se pak podíváme na zoubek jednomu velmi podařenému pluginu do TotalCommanderu, který vám umožní vypalovat přímo v jeho přívětivém prostředí.

Vaše jméno
Co jíte k snídani?
Váš oblíbený nápoj
Chcete mi něco vzkázat?	35 Programování WWW stránek pro úplné začátečníky Jak takový 36