Ačkoli byly oba tyto prakticky ekvivalentní standardy vyvinuty právě pro připojování modemů k počítačům a terminálů, používají se dnes i k jiným účelům, např. pro připojování tiskáren či jiných periferií (se sériovým rozhraním) k počítačům, a také ke vzájemnému propojování počítačů (tj. k propojování dvou zařízení DTE). V našem seriálu se budeme oběma těmito standardy ještě zabývat podrobněji.
Nevýhodou standardů RS-232-C a V.24 (+ V.28) je maximální dosah přibližně 15 metrů, a maximální přenosová rychlost do 20 kbit/sekundu. Většího dosahu a vyšších přenosových rychlostí lze obecně dosáhnout jen s elektrickými signály jiných parametrů. Proto byly vytvořeny další standardy (doporučení CCITT) V.10 a V.11, které jsou alternativou k doporučení V.28 (tj. definují právě a pouze elektrické parametry přenášených signálů). Předpokládají použití výkonnějších budičů a přijímačů (po řadě nesymetrických resp. symetrických, tj. takových, které přenášený logický signál vyjadřují napětím mezi jedním signálovým vodičem a zemí, resp. rozdílem napětí mezi dvěma signálovými vodiči), a umožňují dosahovat přenosové rychlosti až 10 Mbit/sekundu (viz tabulka 28.1). Doporučení V.10 a V.11 mají své ekvivalenty v doporučeních CCITT X.26 resp. X.27, a také v doporučeních EIA (konkrétně RS-423-A resp. RS-422-A).