Mimo toto

(jednoduché) pravidlo, které vlastně platí pouze teoreticky, existuje vztah, který přihlíží nejen k intezitě světelného zdroje,reflexi a sklonu osvětlované plochy. Ale bere v úvahu i další reálné skutečnosti, jako je intenzita okolního světla, optických vlastností osvětlené plochy, úhlu pozorovatele a vlastnosti povrchu (ne reflexe). Pozorovatel (aniž by si toho byl vědom) - většinou všechny tyto intenzity osvětlení sčítá a vnímá celkový výsledek, který (teoreticky) odpovídá vztahu:
I = Ka Ia + KdId+ KrIr+ KtIt (1)
kde
Ia je intenzita okolního světa (světelný šum - a - ambient);
Id je intenzita difuzního (všesměrového) světla, které určuje barvu plošky;
Ir je intenzita reflexního (směrového) světla;
It je intenzita transparentního (lomeného) světla.
Koeficienty K budou složitostí nepřímo úměrné stupni zjednodušení světelného modelu scény a přímo úměrné době výpočtu osvětlení.