Vychází z vyjádření

kde
E . . . je výkon záření dopadajícího na povrch vztažený na jednotkovou plochu. Jeho jednotkou je [Wm-2]
dP . . . je výkon dopadající na plošku dA.

Obr. 5
Zářivost I povrchu tělesa nebo plošného zdroje je výkon vyřazovaný v daném směru, vztažený na jednotkový prostorový úhel a jednotkový průmět plochy povrchu do směru kolmého na směr vyřazování.
Pro I platí vztah:



kde
dP . . . je výkon dopadající na plošku;
dA . . . velikost zářící plochy;
. . . úhel vyzařování měřený
od normály povrchu;
d . . . prostorový úhel zaujímaný
zářením.
Na obrázku 5 je elementární ploška dA vystavena záření z plošného zdroje o zářivosti IL. Zdroj je z místa plošky vidět pod prostorovým úhlem .Pro ozáření plošky bude platit:

Osvětlovací model lze zapsat jako poměr odražené zářivosti a dopadajícího ozáření:

Tato dvousměrová distribuční funkce závisí obecně na úhlu dopadu, úhlu pohledu, vlnové délce světla a na materiálu povrchu. Její průběhy lze získat měřením odrazivosti skutečných povrchů. Pro zjednoduššení můžeme předpokládat - dokonale matný povrch - a to konstantní. Dále je možno - u většiny jiných materiálů - předpokládat dvě složky. Zrcadlovou a difúzní.