Výchozí nastavení barev stránky
Každý dokument HTML má svoje výchozí barevné nastavení – barva pozadí, implicitní barva
textu, barva odkazy na jinou stránku, barva odkazu již navštívené stránky apod. Všechny tyto
implicitní barvy se nastavují na začátku zdrojového textu ve značce BODY, která uvozuje tělo
vlastního kódu, který bude prohlížeč zobrazovat (viz kapitola 2).
Jednotlivé jeho parametry jsou následující:
_ BGCOLOR – Barva, která bude použita na pozadí, standardně bílá.
_ TEXT – Implicitní barva textu, která se použije, nestanoví−li uživatel jinak, standard−
ně černá.
_ LINK – Barva odkazu, který jste ještě nenavštívili, standardní nastavení je modrá.
_ VLINK – Barva již navštíveného odkazu, implicitní nastavení fialová.
_ ALINK – Barva odkazu, na nějž jste právě klepnuli, standardně červená.
Pokud tedy použijete ve značce BODY všechny uvedené parametry, vypadá to např. takto:
ALINK="red">
Tato značka nastaví následující barvy: barva pozadí černá, barva textu bílá, barva odkazu ne−
navštívené stránky žlutá, barva odkazu navštívené stránky zelená a konečně barva odkazu,
na nějž jste právě klepnuli, červená.
Programování WWW stránek pro úplné začátečníky

Zadávání barev

HTML definuje pro základní barvy (bílá, černá, modrá, červená atd.) přímé názvy odpovída−
jící anglickému ekvivalentu jména barvy, tedy bílá=white, černá=black, modrá=blue, čer−
vená=red apod. Tyto barvy se zadávají jako hodnota parametrů značek. Jak jste si jistě všim−
li v předchozí kapitole, barva textu se zadává značkou .
Protože nelze pokrýt názvy všechny možné barvy a jejich kombinace, lze barvy „míchat“
pomocí hexadecimálního vyjádření. Např. modrá vypadá takto: #0000FF, jednotlivé složky
barvy – červená, zelená a modrá (red, green, blue – RGB) se tedy zadávají pomocí
osmibitových čísel (8 bitů = 256 kombinací = dvojciferné hexadecimální číslo), tedy v tomto
konkrétním případě je červená reprezentovaná dvojicí 00, zelená také dvojící 00 a nakonec
modrá dvojicí FF. Je nasnadě, že změna poměru barev RGB změní i výslednou barvu.
Základní barvy a jejich hexadecimální vyjádření:
Aqua tyrkysová #00FFFF
Black černá #000000
Blue modrá #0000FF
Fuchsia fialová #FF00FF
Část první: Úvod do Internetu
21
Gray šedá #808080
Green tmavě zelená #008000
Lime zelená #00FF00
Maroon tmavě červená #800000
Navy tmavě modrá #000080
Olive tmavě žlutá #808000
Purple tmavě fialová #800080
Red červená #FF0000
Silver stříbrná #C0C0C0
Teal tmavě tyrkysová #008080
White bílá #FFFFFF
Yellow žlutá #FFFF00
Abyste nemuseli potřebné barvy míchat přímo v HTML podle oka, je dobré je vytvořit nejdříve
v nějakém grafickém editoru, který umožňuje editovat barevnou paletu. Hodnoty tyto barvy
tvořící si zapíšete a teprve pak umístíte do HTML. Upozorňuji, že se musí jednat o barevný
model RGB, nikoliv CMYK!

Neformátovaný text

Základním prvkem, kterým se publikují data na Internetu, je text. K jeho zobrazení není
potřeba žádné zvláštní značky, za text se tedy považuje cokoliv, co není součástí žádné
značky (parametry, hodnoty) uvnitř sekce BODY>Protože prohlížeč nerozlišuje, zda ve zdrojovém kódu stisknete mezi jednotlivými slovy
klávesu ENTER a tak vlastně odsunete zbytek textu za klávesou ENTER na další řádek, používá
se pro oddělení řádku značka BR. Není párová a má jednorázový účinek – odsune následu−
jící text na další řádek.
Stejně jako odřádkování klávesou ENTER ve zdrojovém kódu nemá vliv na formátování
zobrazovaného textu v prohlížeči, nemá na něj vliv ani vícenásobná mezera. Ta je totiž
prohlížečem vždy interpretována jako jediná. Proto se pro pevnou mezeru musí použít
speciální značka,  , přičemž je nutné dodržet tuto syntaxi včetně středníku, jinak
nedosáhnete kýženého efektu.

liv jiné binární soubory, nejsou umístěny ve zdrojovém kódu HTML, ale v externích sou−
borech, na něž ze zdrojového textu odkazujete. Takovýto odkaz, konkrétně na obrázek, byl
uveden i v příkladě v první kapitole:

kdy jde o obrázek se jménem logo.gif, který je umístěn ve stejném adresáři jako kód HTML.
Při zobrazování stránky v prohlížeči je tento obrázek načten do paměti počítače a zobrazen
na obrazovce.
Veškeré příkazy, v HTML nazývané značky (dříve se používalo názvu tag), jsou uzavřeny
ve špičatých závorkách <> včetně všech svých parametrů, které značku ovlivňují. Všechno
ostatní, co se mimo tyto značky nachází, je text, který prohlížeč zobrazí.
HTML používá párové a nepárové značky, kdy párové mají vliv na určitou část dokumen−
tu, např. na text (kurziva, tučnost, zarovnání apod.) – jeho první část se nachází před daný−
mi prvky a druhá za nimi, což přesně vymezuje část, na niž má mít tato párová značka vliv.
Nepárová značka naopak má vliv sama na sebe, definuje v HTML nějaký prvek, například
obrázek, nebo má vztah k celému dokumentu.
Párová značka tedy obecně vypadá takto

kód HTML, na nějž má mít značka vliv

kdežto nepárová takto

Pokud tyto znalosti adaptujete na příklad v první kapitole:


Vítejte na stránkách společnosti Firma, s.r.o.





Společnost Firma se zabývá výrobou nábytku.

pak je příklad párové a IMG a BR nepárové značky. Zjednodušeně lze tedy
říci, že celý zdrojový text HTML se skládá z párových a nepárových značek a textu, který je
umístěn mimo tyto značky, tedy mimo špičaté závorky.
Z předchozích odstavců je vidět, že HTML má dány přesné principy stavby zobrazované
stránky a že je podstatně jednodušší než programovací jazyky, neboť v něm jde pouze
o zobrazování, nikoliv výpočty, skoky, podmínky, funkce, podprogramy aj. Lze jej přirovnat
Část první: Úvod do Internetu
17
k textovému souboru RTF, který také používá k formátování obsahu dokumentu jednoduché
značky, i když jde o formát mnohem komplexnější a nabízející lepší výstup.
Jednotlivých značek má HTML velice mnoho a není účelem této knihy vám je všechny
ukázat a popsat. Stále totiž vznikají nové, které nabízejí bohatší zobrazovací schopnosti –
HTML se stále vyvíjí a to, co je dnes složité, bude se za rok provádět jednou značkou.

Zdrojový text HTML

Každý programovací jazyk má svůj zdrojový text vytvořený programátorem. Stejně tak HTML
má svůj zdrojový text, který popisuje grafickou podobu stránky v prohlížeči. Jako každý jazyk
i HTML má svoji přesnou syntaxi, kterou je nutno dodržovat, ovšem zároveň je velice přizpů−
sobivý. I když se dopustíte nějakých chyb, dokáže většinou prohlížeč zobrazit prakticky celou
stránku tak, jak vypadat má. Více než tři čtvrtiny stránek na Internetu nemají zcela správnou
syntaxi, a přesto jsou zobrazeny správně. Tato flexibilita prohlížečů je dána rychlým vývojem
HTML, prohlížeč tedy přímo předpokládá, že se setká s nesprávnou syntaxí, jako je vynechání
značky, špatné formátování, chybějící uvozovky u hodnot parametrů apod. Ovšem pokud
narazí na zásadní chybu, nedokáže si s ní poradit, a pak je stránka zobrazena špatně. Naštěstí
se zdrojový text HTML velice době ladí, protože jediný výsledek je zobrazení, kdežto u oprav−
dového jazyka jde o složité operace, výpočty, které lze odhalit až při důkladném prozk−
oumání celého programu. U HTML stačí jediný pohled a víte, co není v pořádku. Také je pod−
statně snadnější naučit se HTML, než jakýkoliv programovací jazyk. V podstatě vám na zvlád−
nutí základů postačí jediný den důkladného studia a vlastního praktického zkoušení a experi−
mentování.
Zdrojový text HTML je vždy pouze textový formát ASCII, který má příponu HTM nebo
HTML. V tomto textovém formátu je také interpretován prohlížečem – podoba ASCII je tedy
finální a není dále kompilována do žádného binárního souboru, jako EXE nebo COM. Toto
je zásadní rozdíl od klasických programovacích jazyků, kdy se program musí před použitím
zkompilovat. Všechny ostatní součásti stránky, jako obrázky, zvuky, videoklipy nebo jakéko−
Programování WWW stránek pro úplné začátečníky

Jednoduchá webová stránka

firmy na poli prohlížečů – Microsoft a Netscape, které svými prohlížeči ovládají téměř sto pro−
cent trhu. Každá tedy do svých programů implementuje vlastní značky, takže konečná podo−
ba stránky vypadá v každém rozdílně. Aby se tomuto předešlo, vznikla W3C (WWW
Consorcium), která konečnou podobu HTML schvaluje. Existují tak jednotlivé verze HTML,
každá je schválena po určité době používání. Postup je tak opačný, než by každý očekával –
místo aby něco vstoupilo v platnost a pak bylo užíváno, nejdříve se užívá a pak teprve ofi−
ciálně schválí (nebo také neschválí). V současnosti je poslední schválená verze HTML 4.0,
kterou lze v kompletní podobě dokumentovaného výpisu nalézt na internetové adrese
http://www.w3c.org
Abyste si mohli stránky vytvořené v jazyce HTML potřebujete již zmíněný program, obecně
nazývaný prohlížeč. Ten interpretuje zdrojovou podobu HTML do grafické podoby, která je
čitelná všem uživatelům Internetu (což se o zdrojovém textu říci nedá). Formát HTML je ma−
ximálně úsporný, a sice z důvodu zatím nedostatečné propustnosti internetových linek.
Pokud vezmu tutéž stránku se stejným nebo podobným formátováním, bude tato stránka
v HTML řádově desetinásobně úspornější než tatáž vytvořená programem Microsoft Word.
Tato úsporná data jsou také dekódována do grafické podoby podstatně rychleji než z již
zmíněného dokumentu Wordu. Nevýhodou HTML jsou zatím omezené formátovací možnosti
– na Internetu je totiž vše orientováno na rychlost. Na rozdíl od textového editoru je prohlížeč
skutečně pouze prohlížeč – slouží tedy jen k prohlížení dat, ne k jejich vytváření.

Co je HTML

HTML (Hypertext Markup Language) je v kód, který slouží k zobrazování dat předem
zadaným způsobem; je to vlastně podrobný návod, jak zobrazit přijatá data na obrazovce –
kód HTML je tedy přesným a stručným vyjádřením toho, co chceme zobrazit v programu
obecně zvaném prohlížeč, jedná se o jazyk, který slouží k popisu webové stránky:


Vítejte na stránkách společnosti Firma, s.r.o.





Společnost Firma se zabývá výrobou nábytku.

Ač se vám bude vyjádření téhož v kódu HTML zdát podstatně nesrozumitelnější, vězte, že za
chvíli budete takový zdrojový text číst téměř jako knihu a poznáte z něj, jak bude taková
stránka v prohlížeči vypadat:
V průběhu let vývoje Internetu se samozřejmě vyvíjel i jazyk HTML. Nejedná se v žádném pří−
padě o jednou navržený kód – HTML se dynamicky mění v souladu s technologickým vývo−
jem a požadavky producentů softwaru a jeho uživatelů