Assemblies mohou obsahovat více pojmenovaných prostorů (Namespace), což jsou hierarchie tříd, rozhraní
a metod. Organizují objekty definované v assembly. Odkazy (references) umožňují využívat objekty definované
v jiných assemblies (dříve knihovnách typů). Atributy umožňují poskytovat dodatečné informace o
prvcích programu a volné vrstvení (Free Threading) umožňuje psát aplikace, které provádějí současně několik
úloh běžících v oddělených vrstvách.

Díky assemblies, což jsou nové distribuční jednotky rámce .NET (EXE nebo DLL), se podstatně zjednodušuje
distribuce a instalace aplikací. Assemblies se používají podobně jako se používaly typové knihovny
v dřívějších verzích Visual Basicu, obsahují však kompletní informace o tom, co se v nich nachází a co je třeba
k tomu, aby šlo aplikaci nebo komponentu používat. Jsou tedy samo dokumentační. Důsledkem je to, že
nezávisejí na registru, z čehož plyne, že distribuce a instalace se často smrskne na pouhé zkopírování souborů
na cílové místo. Někdy není nutné ani to. Mnohé aplikace se na cílová místa fyzicky instalovat nemusí a mohou
se spouštět klepnutím na hypertextovém odkazu.

Charakteristické rysy Visual Basic.NET

Visual Basic.NET je nová verze Visual Basicu, která byla od základů přebudována pro novou vývojovou
platformu .NET, tedy pro nový rámec aplikací. Visual Basic.NET umožňuje rychle vyvíjet plnohodnotné
aplikace Windows, aplikace Web i služby Web a budovat tak vícevrstevné distribuované systémy na úrovni
korporací. Seznam všech jeho nových rysů a schopností by byl velmi dlouhý, proto jen některé a stručně.
Visual Basic.NET pracuje s novými formuláři (Windows Forms a Web Forms), s novou verzí ADO, které
se říká ADO.NET (má například přístup k odpojeným zdrojům dat) a jeho programovací jazyk byl "vyčištěn"
a zdokonalen tak, že je nyní skutečně objektově orientovaný (obsahuje všechny rysy, které programátor čeká
od objektově orientovaného jazyka, jako jsou dědění, rozhraní, polymorfizmus, "přetěžování" procedur atd.).
Visual Basic.NET je také plně integrovaný s ostatními jazyky Visual Studia.NET. Komponenty aplikací
můžete vyvíjet v různých jazycích a díky schopnosti dědit přes platformy mohou dokonce vaše třídy dědit ze
tříd napsaných v jiných jazycích. Vezmete-li v úvahu navíc to, že rámec .NET poskytuje také bohatou paletu
API pro Windows i Internet, zbavíte se tak mnohých "náhradních" řešení, která jste dříve museli ve Visual
Basicu volit

Visual Studio.NET a Visual Basic.NET

Visual Basic.NET tvoří integrovanou součást nového obrovitého softwarového balíku s názvem Visual
Studio.NET. Nové studio obsahuje řadu fascinujících schopností, především podstatně ulehčuje vývoj komplikovaných
řešení na úrovni korporací určených pro Web. Obsahuje mj. jediné společné vývojové prostředí,
vývojové nástroje pro životní cyklus řešení, nový programovací jazyk C#, inovovanou verzi Visual FoxPro a
plně objektově orientované vývojové prostředí Visual Basic.NET.

Programátoři začali ve Visual Basicu tvořit komplikovaná řešení, často určená pro Web, velmi rychle odhalili
jeho stinné stránky a stále více naléhali na společnost Microsoft, aby s tím něco udělala. Ta mohla zvolit,
podobně jako u předchozích verzí, kvantitativní cestu a přibalit další požadované možnosti a schopnosti.
Společnost se však rozhodla pro radikální řez, změnila zcela filozofii Visual Basicu a plně jej integrovala do
nové platformy .NET. Důsledkem jsou rozsáhlé nové možnosti, ale také spousta všelijakých změn prakticky
ve všech oblastech vývojového prostředí stávajícího Visual Basicu, včetně poměrně dramatických změn
v programovacím jazyku. Krátce o tom pojednává další oddíl.

Visual Basic

sice prodělal od svého vzniku velké množství drobnějších či závažnějších změn a inovací,
přesto zůstal ve své koncepci zastaralý. Původně se používal hlavně pro vytváření rychlých prototypů
a "malých" aplikací a mnozí profesionální programátoři se na něj dívali s despektem, někdy dokonce
s opovržením. Měl ale určitě mnohé nepopiratelné klady, což ostatně dokazuje jeho stále vzrůstající popularita.
Přednosti Visual Basicu způsobily, že postupně rychle narůstala obec jeho uživatelů, ale hlavně se kvalitativně
měnilo její složení.

P l n o h o d n o t n é a p l i k a c e r y c h l e

Rámec pro aplikace, který Visual Basic poskytoval, tvořily komponenty. Komponentou se rozumí
soběstačný (samostatný) kus softwaru, který řeší nějakou úlohu. Ve Visual Basicu byly doposud komponenty
trojího druhu. Předně soběstačné softwarové komponenty, které můžete vzít a zařadit do svého programu,
aniž byste museli cokoli psát, ladit či testovat, dále vlastní komponenty a "cizí" komponenty, kterým se říkalo
ovládací prvky ActiveX. Ty nebyly součástí Visual Basicu samotného, ale dodávala je společnost Microsoft
nebo jiní výrobci. Jakmile se cizí ovládací prvek ActiveX nainstaloval, mohli jste ho využívat stejným způsobem
jako ty ovládací prvky, které jste dostali s Visual Basicem.

Většinou

se však získal pouze prototyp, který dobře vypadal, ale nic nedělal, nebo jen velmi málo. "Dělání"
neboli funkčnosti do aplikace zabudovával vývojář, pomocí programového kódu. Byla to druhá hlavní
inovace, která přišla s Visual Basicem, programování založené na událostech. Událostí se obvykle rozumí nějaká
akce uživatele (nebo systému) při běhu programu a reakci naprogramujete jako událostní proceduru objektu
(také to platí jistým způsobem i nadále).
Aby se o programovacím jazyku mohlo tvrdit, že je objektově orientovaným programovacím jazykem,
musí splňovat určité požadavky. Je třeba říci, že Visual Basic až do verze 6.0 včetně takovým jazykem nebyl.
Pouze mnohé úlohy řešil v podobném stylu jako objektově orientované jazyky (C++, Java apod.). Říkalo se,
že se ve Visual Basicu používá objektově orientovaný přístup k programování.

Evoluce Visual Basicu

Visual Basic, který volně navazoval na různé předchozí "Bejziky", přišel na svět v roce 1991 a hned sbíral
první ceny na mnoha soutěžích o nejlepší softwarové produkty. Od samého začátku byl koncepčně rámcem
pro aplikace. Myslí se tím, že obsahoval všechny základní bloky aplikace Windows. Byly k dispozici a stačilo
po nich sáhnout. Nemuseli jste se proto zdržovat programováním základních schopností, což je nutné zabudovat
prakticky do jakékoli aplikace a mohli jste se plně soustředit na to, co bylo pro vaši aplikaci
jedinečné.
Když jste chtěli do aplikace zařadit nějakou schopnost, měli jste nejprve zjistit, zda ji Visual Basic poskytuje
(to ostatně platí pořád). Mnozí programátoři byli překvapeni, kolik toho byl schopen Visual Basic za ně
udělat, aniž by vůbec sáhli na programový kód. Stačilo z bohaté nabídky Visual Basicu vybrat ty komponenty,
které konkrétní aplikaci nejlépe "pasovaly". Byla to první hlavní inovace, která přišla s Visual Basicem, vizuální
programování objektů.

Někteří vývojáři mají také sklony k tomu, že, jakmile se naučí určité minimum technik, řeší už všechno
další jimi ("takhle mi to chodí"). Nutí je k tomu především neustálý stres vyplývající ze šibeničních termínů,
takže nemají čas na další sebevzdělávání , tím méně bádání v neprozkoumaných oblastech. Výsledkem bývají
aplikace řešené neobratně a celkově neefektivní, protože jejich tvůrce použil nevhodné či zastaralé nástroje
(jako kdybyste na zahrádce hloubili jamky pro sazenice kedluben elektrickou vrtačkou).

Zrádnost

"snadno a rychle"
Cílem tvůrců Visual Basicu bylo od samého začátku, aby se daly velmi snadno a velmi rychle vytvořit
fungující prototypy různých druhů aplikací a aby to mohl dělat každý inteligentní uživatel, nikoli jen ostřílený
expert. Spokojí-li se ale vývojář jen s povrchními znalostmi, je nebezpečí, že na této úrovni ustrne a bude vyrábět
aplikace, které ve skutečném světě z různých důvodů neobstojí. Například se budou hroutit, jakmile
nebude aplikace běžet v přesně stejném prostředí, v jakém se vyvíjela, když uživatel aplikace udělá něco
neočekávaného apod.

Typickým rysem

moderního programování je také to, že se aplikace jistým způsobem skládají z předem
připravených dílů. Proto byste si měli před zahájením vlastního řešení zjistit, zda některé dílčí úlohy řešení
nejsou hotové v podobě komponent vývojového prostředí Visual Basicu nebo jiné části Visual Studia.NET,
abyste třeba znovu nevynalézali kolo. Stačí mít všeobecný přehled o tom, jaké komponenty jsou k dispozici
a co v zásadě dělají. Nemusíte znát hned všechny komponenty podrobně, danou komponentu důkladněji studujte
až tehdy, usoudíte-li, že by se mohla při řešení vaší konkrétní aplikace hodit.

Zvládněte nejprve nepostradatelné základy (k tomu by měla přispět tato brožura), a pak znalosti postupně
nabalujte o takové, které potřebujete při řešení svých konkrétních úloh nebo obecněji takových druhů úloh,
které jsou typické pro vaše pracoviště či organizaci. Spoustu věcí totiž nepoužijete nikdy a možná řada z nich
zatím zastará a učit se je už nebudete muset vůbec.

Jak se učit nový produkt

Jak asi víte, je objem současných produktů, (ty, které tvoří součást Visual Studia.NET jsou toho typickým
příkladem), tak obrovský, že vyvolává v mnoha lidech pocit malomyslnosti, protože se prostě nedá v rozumné
době ani všechno přečíst, natož tomu porozumět, tím méně umět vše aktivně využívat.
Proto se při seznamování s daným produktem nesnažte vstřebávat všechno do posledního detailu. Trvalo
by vám to možná tak dlouho, že aniž byste vytvořili něco, za co vám někdo zaplatí, přešly by v tichosti okolo
vás další verze a většinu svých, v potu tváře těžce nabytých znalostí, byste si mohli strčit za klobouk. Je třeba
zvolit jinou strategii. Vyjděte z toho, že v dnešní době v podstatě žádný produkt stoprocentně zvládnout nejde.
Informací je prostě příliš mnoho a příliš rychle zastarávají, takže je třeba se jejich přílivu spíše bránit, ne se je
snažit za každou cenu absorbovat.
3