Vlastní název projektu a formuláře

Všechny názvy, u nichž je to možné, můžete změnit tak, že klepnete pravým tlačítkem myši na názvu
v okně průzkumníka řešení a z místní nabídky zvolíte Rename. Název se vybere (bude modře) a okolo názvu
se objeví obdélník. Název tedy můžete přepsat přímo na místě.
Vlastní název řešení, který jste zadali výše v dialogovém okně New Project, je hodnota vlastnosti (Name)
tohoto řešení a můžete ho také upravit (podobně jako jiné názvy) v okně vlastností. Vyberte v průzkumníkovi
řešení kořenovou složku Solution ‘Automat 1’ (1 project). V okně Properties uvidíte vpravo od vlastnosti
(Name) tučně hodnotu Automat1. Můžete také připojit vlastní popis řešení vpravo od vlastnosti Description.
Vlastnost Path, určená pouze ke čtení, udává úplnou cestu k souboru řešení na disku (.sln). Vlastnost Startup
project určuje, který z projektů v řešení je spouštěcím projektem –má pochopitelně praktický význam jen tehdy,
máte-li v řešení více projektů.

Základní úpravy formuláře

Než se pustíte do kladení ovládacích prvků na formulář a psaní kódu, měli byste přejmenovat výchozí
formulář na více vypovídající název (budete-li ve svých projektech ponechávat výchozí názvy jako jsou Label37
neboForm5, velmi brzy ztratíte přehled o tom, co jednotlivé prvky znamenají a budete mít v projektu
pěkný zmatek. Ani vaši spolupracovníci příliš neocení, budou-li muset neustále pátrat po skutečném smyslu
jednotlivých názvů.
Pak se ještě podíváme na samotný formulář a řekneme si, jak se řeší základní úlohy s ním spojené (nápis
v titulkovém pruhu, jak se dají uživatelům formuláře omezit možnosti jeho ovládání (například odstranit tlačítko
pro minimalizaci, nepovolit změnu velikosti formuláře) či jak se dá nastavit výchozí pozice formuláře či
obecně při běhu měnit pozici a (nebo) velikost formuláře. Jak se běžné vlastnosti formuláře nastavují z kódu
uvidíte na ukázkách po seznámení s výchozím kódem třídy, který pro vás vygeneruje vývojové prostředí.

P r o t o t y p a p l i k a c e W i n d o w s

Záložky jednotlivých oken jsou charakteristickým rysem nového vývojového prostředí a umožňují pohodlně
přecházet z okna do okna pouhým klepnutím na patřičné záložce. Na obrázku vidíte tři záložky na horní
straně návrháře formulářů (přepínají mezi domovskou stránkou, zobrazením návrhu formuláře a zobrazením
kódu sdruženého s formulářem) a na spodní straně okna Průzkumníka řešení (přepínají zobrazení průzkumníka
a pohled na třídu vybraného objektu).

Místní nabídkou

je vybaven téměř každý objekt, s nímž budete ve vývojovém prostředí pracovat. Například,
na obrázku vidíte další dvě místní nabídky. První z nich se zobrazí, když klepnete pravým tlačítkem myši
na ploše formuláře. Umožňuje rychle zobrazit okno kódu (View code), okno vlastností (Properties) a také
uzamknout ovládací prvky (Lock Controls). Když totiž umístíte nějaké objekty na formulář a zdá se vám, že je
to jejich finální pozice, můžete jejich pozici fixovat (zároveň fixujete i formulář, protože ten je také objektem).
Budete-li to považovat za vhodné, můžete pak později stejným příkazem objekty (i jednotlivě) odemykat.
Důležitým oknem, bez něhož se při práci s formuláři neobejdete, je souprava nástrojů (Toolbox).
Obsahuje mnohem více ovládacích prvků než v předchozích verzích Visual Basicu a její výchozí pozice je na
levé straně (má svislou záložku), odkud se automaticky vysouvá a kam se automaticky zasouvá. Pokud si na
to nemůžete zvyknout (jako já), klepněte pravým tlačítkem myši na titulkovém pruhu okna soupravy nástrojů
a „odškrtněte“ položku Auto Hide v místní nabídce. Okno soupravy nástrojů můžete také přetáhnout jinam
a pracovat s ní jako s plovoucím oknem.
Místní nabídka, která se zobrazí, když klepnete pravým tlačítkem myši na některém nástroji soupravy,
umožňuje s nástroji v soupravě manipulovat, přizpůsobit vzhled soupravy, přidávat do ní další skupiny prvků
apod.

Přizpůsobení prostředí projektu

Jak vidíte na obrázku na příští straně, skládá se prostředí projektu VB především z mnoha oken (některá
z nich nejsou vidět). Patří mezi ně především návrhář formuláře, v němž se zobrazí prázdný výchozí formulář.
Jeho vzhled si postupně upravíte a nakladete na něj ovládací prvky ze soupravy nástrojů. Vpravo nahoře
se nachází okno Průzkumníka řešení (Solution Explorer), v němž se zobrazuje stromová struktura řešení (co
vše je jeho součástí). Pod ním vidíte okno vlastností (Properties) objektu vybraného v průzkumníkovi řešení.
Pod ním se nachází okno dynamické nápovědy (Dynamic Help). Tato okna jsou připoutána v doku, který tvoří
pravý okraj primárního okna.
Nechcete-li pracovat s připoutanými okny, klepněte na titulkovém pruhu okna pravým tlačítkem myši a
v místní nabídce odstraňte zaškrtnutí položky Dockable. Místní nabídka je vidět na obrázku v pravém dolním
rohu. Další příkazy umožňují pracovat s okny plujícími volně po obrazovce (Floating) nebo zvolit dvojí způsob
skrývání oken (Hide, Auto Hide). Nevidíte-li některé z oken, máte k němu vždy přístup z nabídky View.
Otevřete nabídku a vyhledejte příkaz s názvem okna nebo rozviňte kaskádovou nabídku příkazu ostatních
oken (Other Windows). Nevidíte-li okno dynamické nápovědy, zobrazíte je příkazem Help > Dynamic Help.
Možných variant zobrazení je velmi mnoho a možná vám zpočátku bude připadat, že se okna chovají poněkud
divně. Vyplatí se věnovat manipulaci s okny trochu času, aby vám přešla do krve.

Prototyp aplikace Windows

S prostředím Visual Basic.NET se seznámíte tak, že sestrojíte prototyp aplikace typu "formulář Windows",
který postupně nabalíte o další schopnosti tak, aby vykonával činnosti zmíněné na začátku této části
brožury. Při tvorbě počátečního prototypu se nejprve naučíte:
Nastavovat vlastnosti formuláře v návrhovém režimu
Nastavit nápis v titulkovém pruhu formuláře až při běhu
Sestrojit na formuláři příkazové tlačítko, jímž uživatel ukončí běh aplikace.

Ú v o d d o V i s u a l B a s i c . n e t

5. Klepněte na odkaz Create New Project.
Zobrazí se dialogové okno New Project, které hned na začátku názorně předvádí, jak neuvěřitelně bohatou
paletu projektů máte k dispozici. V seznamu Project Types vidíte, jaké druhy projektů můžete
vytvářet.
6. Protože chcete budovat aplikaci Visual Basicu, vyberte složku Visual Basic Projects.
V pravém seznamu Templates se objeví šablony, které jsou dostupné pro daný druh projektu.
7. Protože chcete vybudovat jednoduchou aplikaci Windows, vyberte ikonu Windows Application.
8. Dvě ikony vpravo nahoře nad seznamem Templates umožňují přepínat zobrazení velkých a malých
ikon.
9. Pojmenujte svůj projekt v textovém poli Name.
10. V poli ze seznamem Location vyberte nebo napište umístění projektu. Složku můžete také vybrat
po klepnutí na tlačítko Browse.

Z a h á j e n í p r a c í

Přepínač nad posledním rozvíracím seznamem umožňuje určit, zda se má nápověda zobrazovat jako integrovaná
součást primárního okna vývojového prostředí nebo mimo něj.
Před zahájením prací v jakémkoli produktu se často dané prostředí upravuje tak, aby vyhovovalo potřebám
konkrétního uživatele. (Znáte to určitě z Office – příkazy Nástroje > Vlastní, resp. Nástroje > Možnosti).
Zde jsou pochopitelně k dispozici také, jen mají anglické názvy, tedy Tools > Customize, resp. Tools > Options.
1. Zvolte Tools > Options, rozviňte složku TextEditor a v v ní složku Basic.
2. Klepněte na položku General.
3. Až s nastaveními skončíte, klepněte na OK.
4. Vraťte se zpět na počáteční místo klepnutím na odkazu Get Started.
Dialogové okno možností, které vidíte na příští straně, je podstatně obsáhlejší než obdobná okna, na
něž jste byli možná doposud zvyklí. Všimněte si hlavně velmi dlouhého seznamu složek (kategorie
možností) v levé části dialogového okna. Vpravo se vždy zobrazí seznam odpovídajících možností.
Konkrétně se jedná o obecná nastavení pro textový editor kódu Visual Basicu. Rozhodně si prohlédněte
další nastavení. Alespoň ta, která se nacházejí v rámci položek Tabs a VB Specific.

Spuštění Visual Basic.NET

Za předpokladu, že máte nové "studio" nainstalované, spustíte ho příkazem Start > Programy > Microsoft
Visual Studio.Net 7.0 > Microsoft Visual Studio.Net 7.0. Nejprve se zobrazí úvodní obrazovka. Při její levé dolní
straně uvidíte ikony nainstalovaných vývojářských nástrojů z rodiny Visual Studia. Tato obrazovka po
chvíli sama zmizí a na pracovní ploše se objeví primární okno vývojového prostředí se svou domovskou
stránkou.
Hypertextové odkazy v levém panelu úvodní stránky poskytují informace o novinkách a různé další odkazy.
V pravé části jsou uvedeny hypertextové odkazy, s jejichž pomocí můžete otevírat projekty, s nimiž jste
pracovali naposled (při úplně prvním spuštění zde nebude nic), otevřít nějaký existující projekt či založit nový
projekt. Zrušíte-li zaškrtnutí políčka vpravo dole, při příštím spuštění se úvodní stránka už nezobrazí.
Úvodní operace můžete urychlit, vytvoříte-li si svůj profil.
1. Klepněte na hypertextový odkaz My Profile.
2. Na domovské stránce (VS Home Page) se zobrazí pět rozevíracích seznamů, v nichž určíte o jaký
profil se jedná, rozložení klávesnice, rozvržení okna, jak se má omezit rozsah nápovědy (tento seznam
vidíte rozevřený na obrázku dále) a co se má zobrazovat při příštích spuštěních.

Při řešení této části aplikace se seznámíte s tím, jak se volají funkce API a jak se na formulářích pracuje
s časovačem, který patří mezi tzv. neviditelné komponenty.
Na formuláři se bude uživateli zobrazovat průběžný stav od poslední vložené částky (bude-li prohrávat,
bude částka červeně), případně další statistické údaje. Celkový stav se ale zobrazí uživateli jen na přání
(aby ho od dalších her stále neodrazovala celková výše částky, kterou doposud prohrál).
Výše výher bude interní záležitost aplikace, včetně způsobu, jakým se generuje „náhodné“ trojčíslí.
Uživatel bude moci aplikaci také ovládat pomocí nabídek. Na hlavním formuláři bude mít k dispozici pruh
nabídek s vysouvacími nabídkami. Na formuláři parametrů bude mít jako ekvivalent rozhodovacích ovládacích
prvků k dispozici místní nabídku.
Jako součást systému nabídek bude mít uživatel aplikace možnost, aby si ji mohl jistým způsobem přizpůsobit.
Bude moci změnit pozadí formuláře a některé atributy písma, jímž se zobrazují vylosované číslice.
V této části úlohy se seznámíte s dalšími dvěma neviditelnými komponentami – pro zobrazení společných
dialogových oken Otevřít a Písmo.
Poznámka. Duchovním otcem tohoto druhu hracího automatu je patrně Michael Halvorson, který ho uvedl
v knize „Microsoft Visual Basic 4 - Step By Step“. V brožuře jsem variace na toto téma zvolil proto, že je
tento typ aplikace u posluchačů na školeních Visual Basicu, která jsem měl tu čest lektorovat, zdaleka nejpopulárnější
aplikací.
9
Ú v o d d o V i s u a l B a s i c . n e t
Takhle bude aplikace Automat vypadat, až bude zhruba hotová (uživatel v tomto tahu získal malou výhru
a vypsal si právě, jak si stojí):

Specifikace řešené úlohy

Dostali jste za úkol sestrojit jednoduchý hrací automat v podobě formuláře, který má mít tyto schopnosti:
Umožní uživateli zadat počáteční podmínky, jako jsou počáteční částka, kterou chce prohrát a výše sázky.
Až uživatel všechno prohraje, bude moci dát v plen další libovolnou částku (obecně stanovit nové počáteční
podmínky). Při zadávání vstupních hodnot poskytnete uživateli nápovědu v podobě vysvětlivek.
Uživatel si zahraje tak, že klepne na tlačítko Roztočit (nebo zvolí ekvivalentní příkaz z nabídky Akce formuláře).
Automat vygeneruje trojčíslí od 000 do 999. Uživatel obdrží malou výhru, budou-li dvě číslice
stejné (například 225), podstatně větší výhru při postupce (například 234 nebo 765) a nejvyšší výhru při
všech třech stejných číslicích (například 555).
Ukážeme si několik variant, jak je možné losovaná čísla získat.
Podle výše výhry se zobrazí odpovídající obrázek s balíkem prachů. Pro každý druh výhry se zobrazí jiný
obrázek. Jestliže uživatel vyhraje, bude dále odměněn "cingrlátky". Ozve se potlesk a formulář bude blikat.
Tyto efekty bude moci uživatel zastavit v daném kole hry nebo je úplně vypnout jako součást počátečních
podmínek.

Ještě k teplotě

- účinné na snižování teploty procesoru mohou být různé utilitky, které softwarově chladí procesor, dosahují toho tak, že v době nečinnosti procesoru jej na chvíli zastavují, procesor tak dosahuje při běžné rutinní práci teploty vnitřku krytu počítače. Mně se zatím osvědčil CPUCool, který maluje i grafy teplot. Na tyto utilitky ale nespoléhejte, že vám procesor uchladí i bez chladiče, vysoká zátěž procesoru třeba ve hrách teplotu zase žene výš.

Uložení hlučného pevného disku na podložku na dně počítače mnoho čtenářů neuspokojilo, zejména obtížnou přenositelností takového počítače. Objevila se řada náhradních řešení. Pevný disk upevnili pomocí popruhů do 5,25 pozice. Popruhy jsou přišroubovány k disku a protáhnuté stěnami 5,25 pozice. Díky tomu jsou disky uložené volně bez kontaktu s konstrukcí krytu a současně pevně drží na místě.

Co se týče pasivního odhlučňování počítače, tedy jeho obkládáním různými hmotami (koberci, karimatkami, speciální výstelkou a podobně), obecně se dá říci, že to buď nepomůže, nebo to bude až moc drahé. Pokud nechcete, aby vás odhlučnění moc stálo, řešte to raději aktivním snižováním hluku hlučných částí počítače.

Nejúčinněji se toto nižší napájení projeví u větráku ve zdroji. Pro jeho úpravu ale budete muset zdroj rozdělat. Poměrně bez problémů se zvládne 7V napájení u větráku ve zdroji a čelního nasávacího větráku, u kterých počítač nižší průtok vzduchu většinou zvládne. Můžete takto upravit i větrák na procesoru, zde ale menší průtok vzduchu při pomalých otáčkách bude znamenat nárůst teploty procesoru. V mém případě fouká na procesor 12V větrák, s teplotou při 7 V jsem totiž spokojen nebyl.

Právě koberec byl nejvíce kritizovanou metodou tišení počítače, protože není jen zvukovou, ale také tepelnou izolací. V minulém článku jsem tento postup uvedl zejména proto, abych si ověřil účinnost této metody. Kombinací dalších přístupů je však možné dosáhnout vyšší účinnosti a po pravdě nyní mám počítač tišší i bez koberce.

Čtenáři často zmiňovaným účinným ztišením počítače je přepnutí ventilátorů na nižší napětí. Větráky jsou běžně určeny pro napětí 12 V a pokud je zapojíte do série, rozdělí si napájení a poběží jen na 6 V, tedy výrazně pomaleji a tak i tišeji. Problémem tak nízkého napájení ale je, že se některé větráky takto odmítají vůbec rozběhnout. Často pomůže je zapnout na napájení 7 V. A kde ho vzít? Do periférií v počítači třeba do pevných disků vedou kombinované konektory, obsahující 12 V, 5 V a zem. Pokud připojíte větrák normálně, tedy na 12 V (žlutý drát) a zem (černý drát), bude napájen 12 V. Pokud jej ale připojíte na 12 V (žlutý drát) a 5 V (červený drát) bude napájen rozdílem napětí, tedy 7 V. Otáčky a hluk tedy výrazně klesnou a řadě větráků toto snížení napájení vůbec nevadí. V praxi doporučuji si toto 7V napájení vybrat centrálně třeba z malého napájecího konektoru pro disketové mechaniky - ten často přebývá. Pak toto 7V napájení přivedete k jednotlivým větrákům v počítači. Pokud si chcete hrát můžete si na jednu záslepku na čelní straně počítače namontovat přepínač (ne spínač) a větráky přepínat mezi 12 V a 7 V podle požadavků na chlazení - budete přepínat jeden přívodní kabel mezi 7 V a zemí.

Když jsme zveřejnili první článek o tom, jak si svépomocí a za pár korun ztišit počítač, získal velikou odezvu. Objevila se řada dalších zajímavých tipů a vylepšení a zde je najdete pěkně pohromadě.
Úvodem jen trochu zopakuji, o co šlo v minulém článku. Popsali jsme některé základní postupy, které je třeba dodržet při ztišování počítače, jako například pečlivě sledovat teplotu procesoru a vnitřku krytu počítače, aby naše utišovací pokusy nezpůsobily usmažení komponent. Stejně tak jsem ukázal svou metodu doplnění větráků o pěnové trubky pro vhodné směřování vzduchu pomocí větších a tišších větráků. Zkusil jsem také vyložit vnitřek počítače kobercem, abych zjistil, zda je tento postup pro utišení počítače vhodný.

cena

Celá operace ztišení počítače mne stála 49 korun za pěnovou trubku a jeden starý vyřazený ventilátor. Koberec za 400 Kč je jen bonus, není vůbec potřeba a počítač utišíte i tak, jeho přínos není příliš velký. Důležitější než koberec je pevné zašroubování krytu počítače, aby nerezonoval případnými vibracemi. Na svůj miditower si tak klidně při uzavírání sednu a boky počítače silně stlačím nohama. Pevně utáhnu šrouby a je to.

Poslední záležitost, hlučná DVD-ROM mechanika

Po hardwarovém utlumení počítače mi zbyla ještě DVD-ROM mechanika. Ta se při rozjezdu roztočí na maximální otáčky a je velmi hlučná. Třeba při přehrávání MP3 skladeb nepříjemně hlučí. V jejím případě pomohlo řešení softwarové – freewarový program Nero DriveSpeed (112 kB) umožňuje nastavit maximální pracovní otáčky CD či DVD mechaniky. Přepnul jsem tedy svou mechaniku na 5rychlostní, kdy je naprosto tichá a neruší. Při větší instalaci softwaru je pochopitelně možné přepnout na plnou rychlost a pak zase snížit na běžnou rychlost.

Doma jsem rozdělal počítač a s pomocí kobercového nožíku, oboustranné kobercové pásky a pravítka oblepil zevnitř všechny strany počítače včetně čela a zadní strany. Záměrně jsem „zakobercoval“ všechny vstupní otvory pro vzduch kromě čelního nasávacího.
Zajímalo mne, jestli se celé zařízení uchladí. Výsledek byl skvělý. Počítač si, co se týče chlazení, koberce prakticky nevšiml (již instalované silné větráky se snaží dobře), ohledně hluku jsem nezaznamenal již tak výrazný přínos, ale celé řešení je určitě přínosem. Pokud bych ale měl rozhodnout o efektivnosti vynaložené investice, řekl bych, že není příliš vysoká. Zbytek koberce jsem použil doma na schody, kde jsem beztak potřeboval nový (uvidíme, jestli se vyšlape).

Co takto úplná izolace?

Poté, co jsem opravdu slyšitelně utlumil svůj počítač – nyní jenom hluboce hučí ventilátory a ozývá se spíše jen proudění vzduchu –, rozhodl jsem se zkusit úplnou izolaci i krytu počítače tlumící hmotou. Spotřeba na jeden počítač v provedení miditower je necelý metr čtvereční materiálu na všechny strany krytu. V OBI nic neměli, Bauhaus nabídl jen tenký filc, pomohl až Hornbach. Zde jsem nenašel žádnou použitelnou tlumící stavební hmotu (polystyren jsem zkoušel již dříve a neosvědčil se), skončil jsem tedy v oddělení koberců. Můj netradiční požadavek – chci nejtlustší izolující koberec a je mi jedno, jak vypadá – splnil jeden správný chlupatý kousek o tloušťce necelého centimetru. Bohužel se prodává jen v čtyřmetrové délce, takže jsem si vzal půl metru (cena 400 Kč). Prodavač mi sice ještě naznačoval, že se tento koberec často vyšlapává, logicky jsem to ale ignoroval.

Druhou podobnou trubku, tentokrát v kratším provedení, jsem použil na chlazení procesoru. Původní chladič není nijak extrovní, je to typický levný chladič s větráčkem. Podařilo se mi zasadit trubku s větráčkem tak, aby foukající vzduch opět procházel žebrováním chladiče a současně jen minimum unikalo mimo chladič. Výsledek je opět velmi příjemný. Počítač se nepřehřívá a procesor, Celeron 433 zrychlený na 488, se po skončení intenzivní zátěže ochladí výrazně rychleji. Novější Celerony okolo 500 MHz v nepřetaktovaném stavu lze často uchladit jen pasivním chladičem. Chlazení je ale třeba vyzkoušet a pečlivě otestovat.

Tuto trubku můžete použít k různým účelům. Například do ní můžete položit běžný pevný disk a celý komplet položit na dno počítače. Díky pěně nebude disk přenášet vibrace na počítač a současně bude velmi dobře chlazen obtékajícím vzduchem.

Tuto trubku jsem použil na grafickou kartu. Odpojil jsem větrák na grafické kartě a nasunul tubus na kartu tak, aby proudící vzduch z trubky procházel žebrováním pasivní části chladiče. Výsledek je tišší a účinnější než předchozí větrák přímo na chladiči.