... a zobrazí

se vám seznam síťových jednotek ( bohužel ne skrytých ).
Jak zjistit IP adresu z klasické internetové adresy?
Abyste si mohli připojit síťový adresář na vzdáleném počítači, musíte vědět jeho IP adresu. Nemůžete použít jmennou adresu. To však není žádný problém, víte-li jeho internetovou adresu. Spusťte si příkazový řádek a napište příkaz ve formátu :
nslookup www.adresa.cz
Tento příkaz by vám měl vypsat IP adresu daného serveru.
Dá se zneužít přístupu obyčejného uživatele ke složce All Users?

Existují

však programy, které dokáží získat seznam síťových jednotek ( YAPS, Internet scanner...). Ale abych se vrátil k původní otázce... Ne všichni vědí, že stejným způsobem , jako si připojuejete síťovou jednotku v lokální síti, si můžete připojit i server z jiného konce Světa. Syntaxe je podobná, jen s tím rozdílem, že místo názvu serveru použijete jeho IP Adresu, tedy například:
\\195.212.221.138\c$
Jak zjistit názvy síťových jednotek pomocí příkazového řádku?
Ano i to je možné, a to pomocí takzvané Null session. Spusťte si tedy příkazový řádek a napište:
net use \\195.212.221.138\ipc$ "" /user:""
(uvedená IP adresa slouží sdamozřejmě pouze jako příklad). Pokud se vám objeví hláška command completed sucessfull, nebo Příkaz byl dokončen úspěšně, máte vyhráno. Pak už jenom stačí napsat:
net view \\195.212.221.138

Jak prohlížet obsah HDD počítače, který je třeba na druhém konci Světa?

Budete se divit, ale i to je možné, pokud máte přístup k Internetu. V rámci lokální sítě se můžete napojit na jiný počítač v síti prostřednictvím příkazu Připojit síťovou jednotku. Syntaxe je taková \\server\síťová_jednotka ( server - název serveru v lokální siti nebo IP adresa, síťová jednotka - název sdíleného prostředku) . Pravědopodbně se vás systém zeptá na jméno + heslo, kde musíte obvykle zadat jméno a heslo některého z administrátorů. Pevný disk c: se dá obvykle připojit jako \\server\c$, a u disku d je to \\server\d$ nebo někdy \\server\d . Někdy však administrátoři systému davají síťovým jednotkám jiný název, aby ztížili hackerům práci.

Odchozí zpráva neobsahuje viry.

Zkontrolováno antivirovým systémem AVG (http://www.grisoft.cz).
Verze: 6.0.198 / Virová báze: 95 - datum vydání: 4.10.2000
---
Taky můžete změnit email odesílatele na někoho koho oběť zná a od koho by to nečekala. Popřípadě na email providera např. info@volny.cz , a tvrdit, že ten program co mu posíláte nově konfiguruje připojení k internetu, aby bylo ještě rychlejší.
Doufám že jste se o trojanech něco dozvěděli a že tyto poznatky použijete. Hodně štěstí v hackování vám přeje
deux

Další způsob

může být email. Pokud onen človíček nemá antivirák (část trojanů je vedena jako viry i když vůbec nic s počítačem nedělají - to až my hackeři), tak jste úplně v pohodě. Stačí mu poslat server emailem a jste v klidu. Pokud je ten člověk alespoň trochu inteligentní a nespouští každou blbost co mu kdo pošle musíme se uchýlit ke složitějšímu maskování. Použijeme program, který spojí 2 soubory do jednoho (např. Joiner v sekci Trojans horses). Tím jedním bude server trojanu a tím druhým třeba nějaká pitomá hra. Taky můžete použít různé další vychytralosti, aby jste onoho člověka přesvědčili, že spouštění je bezpečné např. na konec emailové zprávy vložíte tento text.

Nejjednodušší

je člověka od takového počítače odlákat třeba falešnou hláškou (např. v bufetě dávají zdarma coca-colu popř. Radegast 12) a pak nepozorovaně vložit disketu se serverem a spustit ho (nezapomeňte na zjištění IP adresy - podruhé už by do bufetu nešel). Tento způsob je ve většině případů nepoužitelný.

Jak na trojany

Trojský kůň je nejjednodušší způsob proniknutí na cizí počítač. Každý trojan se obvykle skládá s klienta a ze serveru. V klientovi zadáte IP adresu onoho počítače a připojíte se na něj. Teď ho můžete ovládat nebo jenom sledovat co na něm kdo dělá a k tomu máte k dispozici různé funkce - nejobvyklejší je přístup k souborům, jejich spouštění, kopírování, loggování kláves, systémové hlášky, restartování windows, otvírání cd-rom aj. Ale je tu jeden problém, bez spuštěného serveru na onom počítači si ani neškrtnete (nepřipojíte). A to je ten největší problém u trojanů - jak donutit člověka za cizím počítačem, aby spustil zrovna váš soubor, který mu třeba pošlete emailem).

Je určen k práci

s registračními soubory, protože je programem velice nebezpečným nenajdete jej v žadné nabídce, musíte jej spustit přes START / Spustit / regedit.exe
Obrazovka regeditu se skládá ze dvou základních částí:
- v levé části je strom šesti zakládních položek registrační databáze, které se dále větví na další podklíče.
- v pravé části jsou zobrazeny skutečné hodnoty klíčů a podklíčů vybraných v levém okně. V tomto okně můžeme tato data editovat (pokud však registry detailně neznáte, používejte raději k jejich změně volbu "Nastavení" v nabídce START.
Pomocí programu regedit je také možné používat k exportování a importování databáze registrů

priklady

HKEY_CLASSES_ROOT - je klíč popisující nastavení programu - např. asociace ( jaká přípona patří k programu, informace o OLE ... )
HKEY_CURRENT_USER - popisuje uživatele, který je momentálně přihlášen
HKEY_LOCAL_MACHINE - zde jsou uloženy konfigurační data místního počítače ( informace o ovladačích, připojení k síti, modemech, instalovaném softwaru ... )
HKEY_USER - klíoustřeďuje údaje o všech uživatelích, kteří se mohou k PC přihlásit. Jsou zde obecná nastaveni a podklíče pro každého uživatele.
HKEY_CURRENT_CONFIG - obsahuje informace o aktuální konfiguraci hardwaru.
HKEY_DYN_DATA - registruje údaje o všech zařízeních. Tato data jsou potřebná především pro PLUG & PLAY.
(tento klíč se v novějších systémech windows nevyskytuje)

Hlavní Struktura Registrů

Oba dva soubory jsou pro práci windows klíčové, proto jsou maximálně chráněny (podle možností daných windows) - mají přiděleny atributy R (pouze pro čtení), S(systémový), H (skrytý). Oba soubory jsou uloženy v adresáři, do nějž byly nainstalovány windows (nejčastěji C:\WINDOWS) nebo v kořenovém adresáři.
Registry se skládají z šesti základních položek, pro něž se používá název "klíče". Každý z nich má označení "HKEY_" a každý z nich představuje kořen stromové struktury dat určené k registraci údajů určitého typu:

Systém registrů v operačním systému Windows

Windows si pamatují údaje o hardwaru PC a uživatelích počítače pomocí registrů. (Dříve se k tomuto účelu používaly soubory s přponou .ini a soubory autoexec.bat a config.sys ) Registry jsou v podstatě databází informací, z hlediska uložení na disk rozdělenou na dvě části:
- soubor SYSTEM.DAT , kde jsou zapsány údaje o nastavení použitého hardwaru počítače
- soubor USER.DAT slouží k úschově informací o uživatelích, kteří s windows na tomto počítači pracují (pokud je počítač připojen k síti, může být USER.DAT uložen i na centrálním počítači - serveru) .

Pasivní Dual-scan LCD

obrazovka rozdělena na dvě části
každá část se obnovuje samostatně
rychlejší

Aktivní LCD
v každém obrazovém bodě je jeden transistor (u RGB tři)
transistory jsou spínány nezávisle na sobě
rychlejší obnova obrazu
vznik vadných tranzistorů
bod pořád svítí
vysoká zmetkovitost => vysoká cena
tranzistory omezují průchodnost světla => vyšší spotřeba energie
pohltí až 95% světla

Výhody LCD
malá hmotnost
malé rozměry
nemůže být zkreslen vnějším mag. a el. polem
žádné škodlivé záření


FED
kombinace technologie LCD a CRT
každý pixel má své elektronové dělo
brutální náklady

Polarizované světlo

– světlo které kmitá jen v jedné rovině
Polarizační filtr – filtr propouštějící pouze světlo kmitající jen v určité rovině

Druhy LCD podle zdroje světla
reflexní display (odražené světlo)
transmisní světlo (vyzařuje světlo)
nepotřebuje okolní světlo
spotřebovává více energie
transreflexní display (kombinace předcházejících)

Druhy LCD podle způsobu ovládání buněk
pasivní
pasivní Dual-scan
aktivní (TFT)

Pasivní LCD
sít vertikálních a horizontálních vodičů
proud prochází horizontálním vodičem přes LC do vertikálního vodiče
nevýhoda
delší odezva buněk obrazu

LCD

Tekutý krystal (LC – Liquid crystal)
dokáže stáčet rovinu polarizovaného světla
je ve stavu mezi tuhým a kapalným skupenstvím
nematická fáze
stav tekutého krystalu, při kterém jsou molekuly látky uspořádány určitým způsobem
Twisted nematic
zkroucení řetězce molekul LC o 90
Double supertwist nematic
zkroucení řetězce molekul LC o 180
Triple supertwist nematic
zkroucení řetězce molekul LC o 270
Základní části LCD
zdroj nepolarizovaného světla
horizontální polarizační filtr
zarovnávací vrstva (na ukotvení LC)
matice tekutých krystalů
zarovnávací vrstva
barevný filtr (RGB)
vertikální polarizační filtr
krycí vrstva

Základní parametry monitoru

obnovovací frekvence, horizontální frekvence, max. rozlišení rozteč obrazových bodů,
skutečná úhlopříčka obrazovky, šířka video pásma ,počet pixelů vykreslených za s [Mhz], režim práce (NI, I), způsob ovládání monitoru (OSD), Power Management monitoru, ergonomie monitoru (škodlivé účinky), Ovládání monitoru, korekce zkreslení obrazu, jas, kontrast, poloha obrazu, soudkovitots, prohnutí okrajů směrem ven, poduškovitost,
prohnutí okrajů směrem dovnitř, trapézovité zkreslení, paralelogramové zkreslení,
rotace obrazu, moaré, konvergence (barevné zkreslení)

vychylují

paprsek tak aby mohl pořádcích vykreslovat obraz maska zajišťuje aby paprsek neovlivňoval při dopadu na pixel ostatní pixely
Typy masek
děrová maska (Delta) otvor pro každý bod rozteč 0,22 až 0,28mm ostré hrany u šikmých tvarů zaoblená obrazovka vhodná na text ižší náklady
aperturní mřížka (Trinitron) svisle napnuté kovové proužky dva horizontální proužky zabraňují rozkmitání zaoblena je v horizontálně rozteč 0,25 až 0,31mm nestabilní při otřesu a poškození magnetickým polem
štěrbinová maska (Croma clear) kombinace děrové a aperturní oválné otvory rozteč 0,25mm
vyšší vodorovné i svislé rozlišení vyšší jas i kontrast stabilní obraz vhodné pro větší monitory (DTP)

VGA

používá 9 nebo 15 pinový konektor
BIOS a paměť na kartě
paměť od 256kB do 1MB
max. 640x480 256 barev
Super VGA
800x600
XGA
VESA
organizace sdružující výrobce grafických karet
definovala režimy provozu grafických karet

Monitory
Složení obrazovky
elektronové dělo
vysílá na stínítko paprsky (proud elektronů)
u barevných monitorů 3 paprsky
stínítko s luminoforem
po dopadu paprsku se bod rozsvítí
vychylovací cívky

CGA

využívá 16kB paměti
v textovém režimu 25 řádků x 80 znaků
v grafickém režimu 640x200 3barvy, 320x200 4barvy
nemá BIOS
DSUB
HERCULES
DSUB
64kB paměti
720x348
monochromatická
musí mýt svůj BIOS (protože není od IBM)
obsahuje paralelní rozhraní pro tiskárny
EGA
zdokonalení CGA
max. 640x350 16barev (paleta 64 barev)
obsahuje paměť na kartě od 64kB do 256kB
má BIOS
DSUB
umí emulovat starší režimy starších karet