Při ztišování počítače vřele doporučuji použít sortiment nějakého hobbymarketu. V OBI jsem koupil třeba izolační pěnový válec o šířce 13 centimetrů (v placatém tvaru) a tloušťce 5 milimetrů, původně určený na izolaci potrubí. Jeden metr stojí 49 korun, bohatě vám bude stačit i půl metru. Skoro to vypadalo, že se jeho výrobce domluvil s nějakým výrobcem větráčků, osmicentimetrový větrák se totiž vešel úplně přesně do průřezu válce, a měl jsem tak okamžitě trubku s intenzivním proudem vzduchu.

Co budeme potřebovat ke ztišování?

Řada „utlumovačů“ většinou začne tím, že obloží vnitřek počítače polystyrenem nebo tlustým kobercem. To by ale měla být až ta poslední věc, ke které sáhnete, až vyčerpáte ostatní možnosti. Cokoli, co dáte do počítače pro utlumení hluku. je totiž velmi často také kvalitní tepelnou izolací. Proto se špatně odvádí z krytu teplo a hrozí přehřátí počítače.
Abyste mohli nahradit hlučné malé větráčky, budete potřebovat jiné větší a tišší; naštěstí není nutné vše kupovat, počítače mají dnes často čelní nasávací ventilátor a stejně tak se jistě dostanete k nějakým starým vyřazeným počítačům, přesněji k jejich zdrojům, odkud si můžete vymontovat případně další větráčky. Já jsem na utlumení svého počítače potřeboval jeden větráček navíc, čelní větrák jsem použil na chlazení grafické karty, druhý stejně velký osmicentimetrový větrák jsem použil na chlazení procesoru. Velké větráky nejsou příliš hlučné a navíc se dají případně spojit do série a pak jedou na poloviční otáčky s nižším hlukem.

Nyní budeme postupně zapínat a vypínat počítač, a postupně budeme připojovat jednotlivé větráčky a komponenty. Počítač nenechávejte zapnutý dlouho, stačí často pár sekund, jen aby se větráčky roztočily. Vždy pak nechce počítač vychladnout. Nejprve zkuste zapnout počítač bez větráčků: správně byste neměli vůbec nic slyšet. Postupně otestujte jednotlivé větráčky, pak pevné disky a podobně. Sestavte si pořadí komponent podle hlučnosti.


Například moje pořadí vypadalo takto:

- Větráček na grafické kartě
- Větráček na chladiči procesoru
- Pevný disk
- Větrák ve zdroji

Než se pustíte do samotných pokusů na ztišení počítače, musíte si sestavit pořadí jeho nejhlučnějších součástí. Bylo by hloupostí ztišovat zdroj, když největší rachot vychází beztak z pevného disku. Nejlepší postup je, že vypnete počítač, otevřete jej a necháte vychladnout. Nyní odpojte pevný disk a jiné mechaniky, odpojte všechny větráky – i na grafických kartách a procesoru. S procesorem musíte pochopitelně zacházet opatrně, procesor pouze s pasivním chladičem bez točícího se větráku se bude rychle zahřívat. Větrák ve zdroji utišíte dočasně tak, že zezadu do větráku strčíte třeba dřevěnou špejli, větrák se neroztočí a bude zticha. Opět zde musíte být opatrní, zablokovaný ventilátor se může po chvíli zavařit, stejně tak větrání potřebuje zdroj.

Jak si vyrobit tichý počítač

Vadí vám vysoký hluk vašeho počítače? Rádi byste měli v počítač v ložnici, ale nechcete, aby vás budil? Pojďme se podívat na několik tipů, jak si svépomocí ztišit váš počítač.

Počítač, který po stisku napájení jen decentně pípne a nastartuje systém, aniž by dal o sobě jinak vědět, je jistě snem mnoha uživatelů. Dnešní počítače ale příliš tichostí neoplývají, a tak si musíme pomoci vlastními silami.

Jakmile se rozhodnete ztišit počítač, stojíte před nelehkým úkolem – počítač je plný chrčících a kvedlajících zařízení a najít ten pravý fígl na ztišení dá docela zabrat. Ještě než se pustíte do snižování hlučnosti, musíte si definovat priority, které i tichý počítač musí dodržovat. Prioritou číslo jedna je chlazení – tichý počítač uděláte snadno vypnutím všech větráků, v takovém případě byste ale počítač brzy usmažili, a tak každý váš krok vstříc tiššímu počítači musí obsahovat i řešení účinného chlazení. Stejně tak většinou musíte zapomenout na nějaké výraznější přetaktování počítače, omezení hluku často vyvolává zvýšenou teplotu uvnitř počítače, a proto musíte velmi bedlivě testovat, zda se váš výkonný počítač stačí dobře uchladit.

Zahájení prací

Dost řečí, je nejvyšší čas dělat něco konkrétního. S vývojovým prostředím Visual Basic.NET a s jeho
programovacím jazykem se seznámíte při řešení jednoduché úlohy, která vás bude provázet celou brožurou..
Protože každou dílčí úlohu lze řešit obvykle více způsoby a nedá se vždy jednoznačně říci, který je nejlepší,
ukážeme si několik variant jejich řešení. Zabijeme tím přinejmenším tři mouchy jednou ranou: seznámíte se
s více algoritmy, s více programovacími prvky a s postupy, které už používat nejde.

Součástí Visual Basic.NET bude převodní nástroj (Visual Basic Upgrade Wizard), který má modernizovat
existující projekty Visual Basic verze 6.0 na projekty nové verze, přičemž ponechá stávající projekty beze
změn. Převaděč se spustí automaticky, když se pokusíte ve Visual Basic.NET otevřít projekt pocházející
z Visual Basicu verze 6.0 a mj. převede formuláře Visual Basicu na formuláře Windows (Windows Forms).
Máte-li nějaké projekty pocházející ze starších verzí Visual Basicu, radí společnost Microsoft, abyste tyto
projekty nejprve převedli do verze 6.0, a teprve pak otevřeli ve Visual Basic.NET.
Po převodu vydá převaděč souhrnnou zprávu o potížích, modernizovaném kódu apod., hlavně také seznam
úloh (TODO), tedy toho, co máte udělat. Jak asi tušíte a nebudu to zastírat (ostatně ani společnost
Microsoft to nepopírá), s některými projekty mohou být dost velké problémy. Protože tyto řádky píšu v době,
kdy jsem měl k dispozici pouze verzi Beta1, nemohl jsem bohužel tento nástroj ověřit, protože i při modernizaci
projektu typu "nazdar lidi" se sice průvodce spustil, ale postupně oznamoval stále vyšší odhad času, který
zbývá k dokončení převodu a skončil zprávou "internal error". Informace o současném stavu vývoje najdete
na stránkách http://beta.visualstudio.net.
Výsledky docílené pomocí automatických převaděčů kódu automatickým generováním kódu nebývají
obvykle optimální. Také společnost Microsoft upozorňuje, že mnohé automatické převody prý budou znamenat
zkomplikování a zpomalení převedeného kódu, proto doporučuje, abyste co nejvíce potřebných programovacích
zásahů provedli preventivně předem a minimalizovali tak zásahy, které bude nutné provést ručně
po převodu. Tato rada asi nevzbudí u mnoha lidí valné nadšení, protože to v podstatě znamená, abyste dělali
zbytečnou práci, která navíc spočívá v tom, že rozvrtáte odladěné aplikace.
Chcete-li provést nějaké zásahy předem, potřebujete vědět, jaké programovací techniky a prvky se považují
za zastaralé či nevyhovující, které se v nové verzi nepodporují a jakými technikami či prvky je máte nahradit.
S mnohými z nich (ale zdaleka ne všemi) se seznámíte v této brožuře. Podrobné informace si
vyhledejte v elektronické nápovědě MSDN pro .NET Framework SDK či Visual Studio.NET a na stránkách
společnosti Microsoft na Internetu.

Změny v programovacím jazyku

Téma změn při navrhování formulářů, v programovacím jazyku a převodu syntaxe stávajících projektů do
Visual Basic.NET je rozsáhlé a pohodlně by samo o sobě vystačilo na samostatnou brožuru. Původně jsem
chtěl uvést alespoň jejich seznam, zjistil jsem ale, že je tak rozsáhlý, že by možná bylo kratší vypsat to, co zůstalo
ve Visual Basicu beze změny. Proto jsem od toho upustil. Ty změny, které se týkají postupů popisovaných
v brožuře, najdete v připomínkách označených „VB6“.

Ve Visual Basicu 6.0 se doposud budovaly tyto základní druhy jednovrstevných aplikacích: databázové
aplikace, doplňky, pomocné programy a hry. Co se týče databázových aplikací, stačí, když se nadále soustředíte
pouze na rozšířenou technologii ADO, které se říká ADO.NET. Máte zapomenout na „relikty“ jako
jsou DAO, RDO apod. Sice je (prý s malými úpravami) můžete v kódu Visual Basic.NET využívat, ale
nepodporuje se například vázání dat na ovládací prvky DAO a RDO, ani uživatelská připojení RDO.

Ú v o d d o V i s u a l B a s i c . n e t

V projektech typu klient/server se dosud pracovalo s formuláři, s objekty střední vrstvy MTS/COM+
a s vlastními ovládacími prvky. Modernizace formulářů a vlastních ovládacích prvků se prý bude provádět
automaticky (vsadím se, že zbude řada akcí, které budete muset udělat dodatečně „ručně“). Podpora
MTS/COM+ je zachována a rozšířena, i když je zde nová komponenta střední vrstvy, která se jmenuje
Web Services. Nepodporuje sice transakce MTS, ale společnost Microsoft radí, abyste v případě, že nepotřebujete
distribuované transakce, převedli své komponenty MTS/COM+ na Web Services (prý je to triviální
záležitost).

V aplikacích navržených pro Internet a intranety se dosud ve Visual Basicu 6.0 (a Visual Studiu 6.0) používaly
technologie tříd Web (Webclasses), projekty DHTML, dokumenty ActiveX a ASP. Nadále se máte
zabývat pouze ASP a připravovat se na zvládnutí rozšířené verze ASP.NET ve spolupráci s formuláři Web
Visual Basicu.NET, které nejsou nic jiného než stránky HTML s událostmi Visual Basicu. Aplikace
DHTML nelze automaticky převádět, mají se nechat na pokoji, dtto dokumenty ActiveX, které se už nepodporují.
Webclasses neexistují, prý je půjde modernizovat na ASP.NET, ale pak prý budete muset udělat
„nějaké modifikace“ (upřímnou soustrast).

Plyne z toho alespoň jedna
dobrá zpráva. Jste-li stále stresováni vědomím, že byste se měli dále vzdělávat, nevíte s jakou technologií začít,
musíte překonávat vrozenou lenost, takže se raději neučíte nic, leckteré z nich se už učit nebudete muset,
protože je společnost Microsoft opět hodila do starého železa. Ostatně posuďte sami (jestliže s Visual Basicem
začínáte, nezatěžujte se následujícím oddílem a prostě ho přeskočte). Ve svém článku „Preparing Your
Visual Basic 6.0 Applications for the Upgrade to Visual Basic.NET“ uvádí společnost následující doporučení:
Všeobecná doporučení společnosti Microsoft

Druhá stinná stránka,

o níž se zmíním, se týká kompatibility. Projekty Visual Basic.NET nemůžete otevírat
ve verzi 6.0. To možná ani nikdo nečeká. Dříve však byla běžná praxe, že jste ladili nějaký kód ve Visual
Basicu, protože měl ze všech svých inkarnací nejlepší vývojové a ladicí prostředí a odladěný zdrojový kód
jste přenesli do jiného kontextu. Typické to bylo například u skriptů. Přenesete-li zdrojový kód, který napíšete
ve Visual Basic.NET, téměř určitě nepoběží. S tím souvisí otázka, jak to bude v budoucnu s důležitými kontexty
Visual Basicu –Office například. Zatím to znamená, že mnozí lidé budou muset nějakou dobu držet
v hlavě několik „mutací“ stejného programovacího jazyka: VB 6.0, VBA pro Office, VBScript a VB.NET.
Třetí stinnou stránkou je to, že mnohé stávající projekty Visual Basicu (zejména specializované) bude jen
velmi obtížné převést na novou verzi. nejen kvůli přehršli nejrůznějších změn v programovacím jazyku, ale
protože se přestávají podporovat i mnohé stávající, ještě nedávno halasně propagované technologie společnosti
Microsoft, která doporučuje, abyste takové aplikace raději nechali na pokoji.

To je jedna ze stinných stránek pokroku v tomto vývojovém prostředí. Když konečně u většiny úloh víte,
"jak na to", musíte to "zapomenout" a přicházet znovu na to, jak se stejné úlohy řeší v "novém hávu". Protože
ze starého Visual Basicu zbylo nedotčeného jen velmi málo, platí to, co jsem právě řekl, nejen pro vyspělé
experty řešící distribuované aplikace Web pro globální korporace, ale i pro všechny současné uživatele, kteří
píší ve Visual Basicu pouze jednovrstevné standardní aplikace. Chtěl bych, aby tato brožura pomohla také
těmto potenciálním čtenářům.

P l n o h o d n o t n é a p l i k a c e r y c h l e

Myslím, že nemá cenu pět oslavné ódy na nové produkty, od toho jsou tu jiní. Pokrok v softwaru, tím méně
v Basicu, se očividně nedá zastavit, má ale také své stinné stránky. V zásadě lze říci, že pokud jste ještě ve
Visual Basicu nikdy nic nenaprogramovali, budete na tom ve Visual Basic.NET možná o něco lépe, než mnozí
rutinéři předchozích verzí. Proč? Ve Visual Basicu.NET se téměř vše dělá úplně jinak než dřív (včetně takových
úvodních záležitostí, jako je získání dnešního data nebo přiřazení textu do titulkového pruhu
formuláře), takže nemáte-li v hlavě zafixováno spoustu algoritmů a postupů, nebudete je muset z hlavy vymazávat,
což je obtížnější než obdobná činnost prováděná na pevném disku, neboť člověk není stroj a zvyk je
železná košile.

Přechod z Visual Basicu 6.0 na .NET

Visual Basic.NET vykazuje oproti předchozím verzím podstatné kvalitativní změny. Má novou filozofii,
způsob práce i spoustu změn ve vizuálním i „ručním“ programování. Teoreticky se samozřejmě jedná
o změny k lepšímu, což nepochybně ocení zejména vyspělí programátoři z jiných programovacích jazyků,
kteří budují komplikované aplikace na úrovni korporací a zatím ve Visual Basicu postrádali spoustu schopností,
které pro úspěšné vyřešení takových aplikací potřebují. Teď už je v něm najdou.

Mnohými novinkami vývojového prostředí, programovacího jazyka, přístupem k databázím přes
ADO.NET, formuláři Web, službami Web ani jinými speciálními druhy aplikací, které lze v nové verzi Visual
Basicu řešit, se z kapacitních důvodů tato brožura nezabývá.
Jak je snad z předchozích řádků vidět, jsou schopnosti a možnosti nového Visual Studia a tím i Visual Basic.
NET opravdu omračující. Proto bych chtěl poznamenat, že v takové tenké brožuře jsem mohl upozornit
jen na několik aspektů jen jednoho z mnoha druhů aplikací, které lze v novém VB.NET dělat-totiž aplikací
Windows. Obdobně jsem mohl v brožuře upozornit jen na některé z mnoha rozdílů, novinek a odchylek, které
budou muset při psaní kódu a navrhování formulářů Windows strávit uživatelé předchozích verzí Visual Basicu.

V novém Visual Basicu můžete také vytvářet (vizuálně, pomocí zvláštní šablony) speciální druh aplikací
Web, kterým se říká služby Web (Web Services), vyhledávat a přistupovat k existujícím službám (také vizuálně
– k dispozici jsou nástroje jako Průzkumník serveru nebo dialogové okno Přidat odkaz Web). Služba Web
je speciální funkčnost vystavovaná přes Internetové protokoly. Umožňuje výměnu dat pomocí standardů
(HTTP, XML) přes "požární zdi" (firewall). Služby Web nejsou svázány s nějakou konkrétní technologií nebo
konvencí pro volání objektů.

Nové formuláře poskytují spoustu nových možností a schopností. Například, díky schopnosti vizuálního
dědění ve formulářích Windows (používají se místo dřívějších běžných formulářů) se na novou úroveň dostává
tvorba formulářů-lze dědit ze společných vzorů (šablon) používaných v rámci celé organizace.
V novém Visual Basicu existuje také druhý hlavní druh formulářů-formuláře Web, které podstatně přispívají
k tomu, že se široká paleta aplikací určených pro Web může vyvíjet stejně snadno a rychle, jako běžné
aplikace Windows. Formulář Web se vyvíjí v podstatě obdobnými technikami jako formulář Windows. Formuláře
Web běží na serveru a klientovi předávají pouze kód založený na HTML. Na rozdíl od stránky ASP se
kód kompiluje, nikoli interpretuje, což zvyšuje rychlost zpracování.